• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Ruth Kvarnström-Jones

Pekárna svatebních koláčků

„Poslední díl se mi líbil snad nejvíce. Autorka píše lehce a sladce, ale současně otvírá těžká témata. Vůbec bych se nezlobila, kdyby byl ještě nějaký další díl, nebo bylo přeloženo něco dalšího od této autorky.“... celý text
— Tyna_Pav

---

Pekárna plná života

„Moc hezká romantika se super atmosférou. Oceňuji seznam postav na začátku, protože jich tam je fakt hodně, tak mi to pomohlo se lépe zorientovat.“
— Tyna_Pav

---

Pekárna plná života

„Knihu jsem předčítala nahlas svojí mamince. Vždycky se snažíme si v období adventu nebo blíže k němu přečíst nějakou knihu s vánoční tématikou, abychom se trochu naladily. Tentokrát jsme se neúmyslně trefily tímto druhým dílem Pekárny. Chvíli mi trvalo něž jsem jej sehnala, protože u nás v knihovně je hodně vypůjčovaný. Líbil se mi seznam postav v úvodu i mapka Halleholmu, protože jsme četly po delší době a rády jsme se dostaly do obrazu. Je pravdou, že děj provází velká spousta událostí a náhod, někdy hůř uvěřitelných, zvlášť v tom, že se vrší jedna na druhou. Jinak se mi určitě líbí soudržnost lidí a úcta a nezištná pomoc seniorům v tomto fiktivním městečku. My jsme jako čtenářky byly spokojené.“... celý text
— Kory98

---

---

Pekárna plná života

„Lépe by to vystihl název PLKÁRNA. Jak jsem předpokládala, druhý díl už úplně o ničem, jen zbytečně vytvořená “zápletka. Do nekonečna vychvalované kouzlo všeho a nicneříkající nekonečné rozhovory mě nudily. A romantická linka byla opět tak sladká. Tentokrát nechyběl seznam postav, ale byl tak dlouhý, že u třetí stránky jsem usnula… Když to nepřečtete, nic se nestane, a pokud vám nevadí, že se v knize vůbec nic neděje, jen plká, tak si ji s chutí skořice na jazyku přečtěte. Možná je to tím, že nesnáším skořicové šneky a nejím zákusky ani dorty, nemůžu se naladit na tu sladkou vlnu. Ale kniha opravdu nedává nic jiného.“... celý text
— Aghatte

---

Pekárna s vůní skořice

„TAK slaďoučké a růžovoučké. Začátek mě zaujal, služtička, co otěhotní s pánem, ó jak ohrané, zde si myslím, že vyhrála terno ( v porovnání s jinými osudy zneuctěných dívek, hovoříme o 20. létech 20. st ). Otec i jeho rodina se zachovali příkladně. Amélie pak dostala možnost vyrůstat v láskyplném ovzduší a blahobytu. I válka zde byla zmíněna v podstatě jen proto, aby bylo kam začlenit vojáka Johana. Přenesení do roku 2010 mi udělalo pořádný maglajs v tom, kdo je kdo, a kolik jim teď asi je. Babičky, tetičky, prastrýcové, bratranci, no pokaždé nové jméno, a já si říkala, kdo je zase sakra Ellen? Jde vyzvednout děti, čí děti? Atd… Jinak průhledný příběh znepřátelených rodů ( ale vlastně byli všichni rod jeden ), a tak si říkám, vždyť jsou příbuzní, myslím, že pradědečkové byli bratři. To by nešlo. Sice je to naředěný, ale pořád to je příbuzný, a není středověk. Přečetla jsem, něco se mi líbilo, něco méně. Bavil mě osud Amélie, Lovisky už moc ne, takže průměr. Oddechovka pro ženy. Skončilo to velkým happyendem, potoky slz štěstí, tak proč potit další díl?“... celý text
— Aghatte