Nové komentáře u knih Sara Collins
Vyznání Frannie Langtonové
„Zajímavá kniha a rozhodně to není snadná četba.
Přímá řeč se tu objeví spíše výjimečně, většinou jde spíše o popisy osob, míst, dějů a duševních stavů. Vyjadřování mi občas nesedlo, jako by malounko drhnul překlad, ale možná je to jen můj dojem. Nepotřebuju akční příběh, ale souhlasím, že děj se místy docela táhnul. O otroctví jsem se nedozvěděla nic zásadně nového, ale poprvé jsem vnímala jeho hodnocení a komentáře sepsané osobou, které se to vše bytostně dotýkalo a která přitom disponovala znalostmi a schopnostmi, jež v té době byly vlastní jen nemnoha bělochům. A za přečtení určitě stojí i závěrečná poznámka autorky, která odkazuje na reálné literární prameny.
Knihy tohoto typu určitě nezaujmou všechny čtenáře, tak snad si tahle své příznivce najde.
"Byron je chodícím důkazem, že zatímco mužovu pověst jeho neřesti leda lehce zašpiní, ženinu rovnou zahubí. Ach Frances, Frances, nemyslíš, že by se všem lidem měla předepsat jedna báseň denně? Žádná žena přece nemůže žít jenom z románů!"
V tom měla pravdu. Román je jako dlouhý hřejivý doušek, kdežto báseň jako hřeb, co vám proženou hlavou.“... celý text
— broskev28
Vyznání Frannie Langtonové
„Frannie Langtonová, černoška z jamajské kolonie, je v Londýně obviněna z dvojnásobné vraždy. Rozhodne se sepsat svůj příběh, postupně zaplétá jeho nitky, občas se vrátí zpátky, někde něco přidá, naznačí. Výsledkem je vyznání v pravém slova smyslu, jak praví i název.
V románu ani tak nejde o odhalení vraha, spíš zachycení londýnské společnosti první poloviny 19. století, kdy opium teklo proudem a ač všichni lidé byli svobodní, někteří byli svobodnější. Vyrovnat se s otrokářskou minulostí, je velké téma, které rozhodně ještě nedošlo svého konce.“... celý text
— dagmar7365
Vyznání Frannie Langtonové
„Přiznám se, že zdejší průměrné hodnocení mě zaskočilo. Možná je to dáno tím, že čtenáři přede mnou očekávali nabitý děj a dostali tuhle knihu.
Ano, příběh je pomalý a zvraty celkem předvídatelné. Krása téhle knihy ale spočívá především v příběhu, který nese. Je skvělé, že se o rasových problémech píše čím dál častěji, protože si člověk uvědomí, že plno věcí, které se staly před téměř 200 lety se dnes s drobnou obměnou stále dějí.“... celý text
— Audrina
Vyznání Frannie Langtonové
„Knihu jsem dočetla, ale měla namále. Děj byl jistě zajímavý, ale taaak zdlouhavý, žádné zvraty se nekonaly, protože z náznaků je každý vytuší už mnoho stran dopředu a pak se už jen čeká na potvrzení. Vždy, když se autorka zasekla na nějakém tématu a potřebovala čtenáře trochu probudit a povzbudit, přidala prostě pár popisů mučení černochů, případně sexuální scénu. Za mě zklamání“... celý text
— maryska09
Vyznání Frannie Langtonové
„Tohle bílá žena číst nechce, žádná Jane Austenová, ani JIh proti Severu. Tyhle světy známe z literatury jinak, sezonu v Londýně, utrpení otroctví, vyšetřování krvavé vraždy, milostné vztahy.
Všechna smůla se nalepila na Frannie Langtonovou. Včetně peripetie nejzlomyslnější: dostalo se jí vzdělání a ona teď může svůj příběh, který tak strašně nezapadá do kánonu, nejen vyprávět, ale komentovat.
Jsem tu proto, aby se na mě zíralo, říká Frannie ke své účasti u soudního přelíčení, ale nikdo ten pohled nevydrží dlouho.“... celý text
— psychocowboy
