psychocowboy
komentáře u knih
Vzpomínky na úhoře
Anna Cima
Začíná to pomalu. Ale čím víc prší a v řekách stoupá voda, tím dravější je spád událostí. Do poklidných akvárií vtrhne povodeň, vším zalomcuje a vyplivne domlácené hrdiny na novém začátku. Naštěstí nechává nedořečeno, kam budou směřovat dál.
Kdo do tohoto světa nepatří, zmizí v jiném, a kdoví, třeba se někdo nový narodí?
Jedinou jistotou zůstává životní cyklus úhořů.
Výpravy na Východ
Fitzroy Maclean
Naštěstí jsem se nenechala odradit jednolitou masou textu. Ve Výpravách není jediná fotka ani mapka, není to totiž potřeba. Rozhled, sebeironie, smysl pro detail a bravurní vypravěčství úplně stačí.
Nevěřila bych, že lze novodobou historii Balkánu srozumitelně shrnout na 3 stranách (byť text je od kraje ke kraji a řádkování husté). Nevěřila bych ani, že budu se zatajeným dechem číst o operacích v africké poušti. Vskutku dobrodruh, tenhle Fitzroy!
Od semínka v prach
Marc Hamer
Možná trochu omílající pořád to samé, možná sebestředné a na efekt, ale pořád konejšivě plynoucí, jako dny po sobě, v této i jiné zahradě. S některými autorovými meditacemi nad životem souzním, s některými vůbec, je to jen autor. Zahrada žije svým životem.
Tišina
Susanne Skogstad
Vlastně optimistická kniha. Protože pokud existuje tak silný vztah, který ani smrt nerozdělí...
Nevidím ani tmu: Rozhovory o naději
Aleš Palán
Nová a drsnější lekce tolerance, schopnosti empatie a ochoty poznat vlastní předsudky. Tyhle exkurzy za hranice "slušné společnosti" mě vždy znovu zasáhnou.
Vyznání Frannie Langtonové
Sara Collins
Tohle bílá žena číst nechce, žádná Jane Austenová, ani JIh proti Severu. Tyhle světy známe z literatury jinak, sezonu v Londýně, utrpení otroctví, vyšetřování krvavé vraždy, milostné vztahy.
Všechna smůla se nalepila na Frannie Langtonovou. Včetně peripetie nejzlomyslnější: dostalo se jí vzdělání a ona teď může svůj příběh, který tak strašně nezapadá do kánonu, nejen vyprávět, ale komentovat.
Jsem tu proto, aby se na mě zíralo, říká Frannie ke své účasti u soudního přelíčení, ale nikdo ten pohled nevydrží dlouho.
Ptačí domek
Eva Meijer
Hvězda, Billie, Jednoočka, jejich děti i soupeři - o těch všech se v Ptačím domku dozvíme, kdy přiletěli, kde zahnízdili a jací jsou. Lidské postavy se v příběhu Len Howardové zjevují, aniž bychom věděli odkud, proč a co jsou zač. Neřekla bych, že lidé Len zklamali, jen ji nezajímají tolik, jako ptáci. Máchání sýkorčích křidélek je tišší než hlučné kroky neohrabaných lidí. Dokonce i tišší než housle. A o tolik srozumitelnější.
Jít vlastní cestou má vždycky cenu.
Purpurový ibišek
Chimamanda Ngozi Adichie
Plná vůní, zaprášená a barevná Nigérie s propastnými rozdíly mezi vesnicí a městy, misionáři a tradicionalisty, bohatými a chudými, zabedněnými a vzdělanými. Někdy bujně rozkvetlá, po harmattanu olámaná a zplihlá, po puči plná nadějí i strachu.
A do toho Kambili a její pomalé procitání.
Piknik na Hanging Rock
Joan Lindsay
Kniha se mi nelíbila graficky. Asi ty kudrlinky měly být dobové? Evokovat počátek století takhle je ale v případě Pikniku zbytečné, viktoriánství z něj přímo odkapává.
Úplně cítím to vedro a nepohodlný korzet mi nedovoluje se nadechnout. Jo, mám strach, i po letech ve mě zůstala atmosféra Weirova magického filmu. A o to tu kráčí: vysvětlení tajemství není až tak nutné, možná bude lepší, když zůstane ve skalách. Imaginace, emocionalita i svobodomyslnost jsou nebezpečné!
V existencialistické kavárně
Sarah Bakewell
Nečekaně aktuální a velmi čtivé. Zřejmě jsem přesně cílová skupina, před tolika lety uhranutá, teď po meruňkovém koktejlu mám chuť opět ty knihy číst a nechat se zasáhnout úzkostí ze svobody. Nasazuji turban a zapaluji cigaretu.
Rituál Turínského koně
Martin Skořepa
Když pominu všechna témata, která se v beletrii příliš nerozmazávají, všechnu tu až jízlivou sebeironii, vyzrálý styl a koneckonců i tu zajímavou osobnost, která za tím vším je, už jen kvůli letmé charakteristice M. Formana stojí za to Rituál přečíst. Slzy smíchu mi stoupají do očí, kdykoli si na ni vzpomenu...
Lada u ledu
Ema Labudová
Máš Ladu ráda, protože je k tobě upřímná. Dokážeš jí leccos odpustit, je přece glaciálka, psychicky narušená, nevyrovnaná a to se někde projevit musí. Rozumíš spoustě jejích motivací, duševních zmatků a snad i logice nenávisti k sobě samé. Vidíš její úlety ve světle těch svých.
Ale Lado, čím víc se se ti zdají sny a blížíš ke konci knihy, tím míň jsi srozumitelná a tím humpoláčtější je rozuzlení. Celé to mělo vyznít jinak a dokážeš to líp.
Věci, na které nastal čas
Petra Soukupová
Ať zvedne ruku, kdo v tomhle nežije, nebo aspoň chvíli nežil.
Začne to plíživě, jeden kompromis, malá přetvářka, sleva z nároků. Tou obrovskou koulí nespokojenosti a nedostatku smyslu na konci už těžko pohnout. Pozorovat vztah Alice a Richarda je někdy zábavné, někdy k vzteku a vždycky poučné. Jsme jenom lidi, ale pořád věřím, že to tak končit nemusí.
Z Izrastiny s láskou
Jakub Szántó
Tohle je důležitá kniha. Ačkoli jsem měla pocit, že mele kolem Izraele nemůžu nikdy porozumět, Izrastina mi ten základ poskytla. Historický vhled, osobní nasazení a především metoda: není nutné se rozhodnout, co je správně a někomu fandit.
Amerikána
Chimamanda Ngozi Adichie
Tahle Ifem, Ifemelu! Příběh chudé dívky ze zkorumpované země, která v Americe potká prince (množné číslo), ale se nakonec se vrátí domů a shledá se se svým vyvoleným. Do pohádkového příběhu odvážné vykreslení rasismu, gender otázek a i trocha politiky (zvolení Baracka Obamy). Pro mě nejcennější poznání Amerikány: rasu začíná Ifemelu vnímat a řešit až v Americe .
Projekt Gilgameš
Štěpán Kučera
Při čtení Uršanábiho zábavných peripetií nemůžu nevzpomenout na Orlanda.
Naše jazykové interpretace světa, naše příběhy, jsou kruté a takto přiblíženy k sobě nakonec opravdu až do zarážející míry na jedno brdo. A právě v tom pro mě spočívá kouzlo Projektu Gilgameš.
Žena v polární noci: Rok na Špicberkách
Christiane Ritter
Nepředstavitelné. Silné hlavně v tom, co autorka nezapsala. Ten přerod z civilizované středoevropské paničky v polárnici schopnou přežít několikadenní bouři, musel být nesmírně náročný. Za popisy majestátní krásy přírody tuším to psychické i fyzické vypětí.
Něco takového se nám už nepoštěstí.
Duch tajgy
Tomáš Boukal
Tajgu neznám a chtěla jsem nakouknout. A teď přemítám, jestli je Duch tajgy ta správná volba. Autor určitě ví, o čem píše, všechno je prožité a autentické. Dlouholeté pátrání po duchu tajgy nekončí právě optimisticky, odhalení se nekoná.
Popsané cesty do osad uprostřed opuštěných lesů jsou zajímavé, dobrodružné. Ale o co tu jde? V knize postrádám mapu, byť jen přibližnou, i jiná zeměpisná data, cestopis to asi nebude. V knize jsou černobílé fotografie, v kvalitě odpovídající odlehlosti oblasti, reportážní vylíčení rituálů, trocha genealogie místních rodin, ale etnologická práce o šamanismu to asi nebude.
Protože neznám tajgu, jsem ztracená, nevím, kde v širé Rusi jsem se ocitla a přiznám se ani moc nevím, co tu dělám. Přesto ve mě Duch tajgy probudil touhu po dálkách a s chutí si přečtu jiné autorovy knihy o severu.
O ostatních nevím nic
Kristina Májová
Do takového světa se nechám velmi ráda vtáhnout. Jistě, má trhliny, o kterých přemýšlím, jestli jsou schválnostmi nebo neobratnostmi. Dost nedořečeného. Motivy nakousnuté a nevyužité. Ale přesto je to pro mě svět kompaktní a fungující.