psychocowboy
komentáře u knih

Tak určitě, do Salpetriere se odkládaly ženy nejen šílené, ale i ty příliš nekonvenční, chudé a nepohodlné.
Bál šílených žen ale neříká jen tohle. Je totiž možné, že právě za tlustými zdmi některé z nich tu svobodu nalezly, bez svírajících korzetů a všudypřítomného násilí, bez prázdnoty a bezúčelnosti. Protože hranice mezi "histerií" a snahou žít vlastní život je pro některé ženy poněkud nezřetelná i teď, natož v době Victora Huga.


Je dobré vědět, že někdo se snaží louky zachovat a že to funguje. Odnáším si cenné poznatky a nový elán ke kosení naší malé travnaté plochy, která se snad jednou stane opravdovou loukou.


První kniha Einara Kárasona v češtině a hned tenhle bombonek. Pro nás suchozemské krysy nepředstavitelný boj o život v ledovém oceánu. Tady není místo a hlavně čas na rozebírání emocí, ty věci se prostě dějí a lze je jen zaznamenat, pokud na to máte dost odvahy a pokud to přežijete.
Po dočtení máte dobrou představu o výstroji islandských traulerů v době tresčích válek, kde jinde se tohle dozvíte?


V Berlíně roku 1942 hodně záleží na tom, v jakém klubu jste členem. Se švýcarským pasem vám mnoho věcí může uniknout, se žlutou hvězdou zažijete zase jiné. Dívka Stella se omezit nenechala.
Na povrchu příběh o lásce, o tom všem, před vším lze z lásky zavírat oči. Na konci pro mě zůstala obludná neřešitelná otázka, kam až lze z lásky zajít.


Ta kniha je vyčerpávající. Nejen že mi neustále dokazuje, jaké mezery mám v povědomí o naší historii, k tomu všemu mě nutí u každého příběhu překlenovat znovu a znovu se opakující oblouk od banálně pochodujících much k sofistikovanému řešení hádanky v pointě. Na to se mi nedostává sil. Na mě příliš vybroušené a příliš opakované.


V Restaurantu The Hills se napětí stupňuje s každou přečtenou stránkou. Bojím se další vypjaté situace a nejvíc ve sklepě.
Nevěřím, že osoba, která cituje přehazovačku Gillese Delleuzeho, je řadovým číšníkem, byť ve starosvětském podniku. Chci říct, že na každé stránce trpím s touto osobou. Vždyť co je to za svět, kde si host po sýrech objedná hlavní chod?


Veskrze anglická (anglo-americká?) kniha. Psaná lehkou rukou s čokoládovou hlínou za nehty. Jako esej. Rozdělená do kapitol, pro autorku logických. I já jsem z rejstříku vypsala díla, ke kterým je potřeba se vrátit. Knihy i obrazy. Tenhle typ uvažování je radost číst a dále o něm přemýšlet. Velmi inspirativní. Zůstávám překvapena nad bohatstvím anglických zahrad.


Expedice balonem na severní pól očima FYZICKY ZDATNÉHO (to je snad ve všech dostupných recenzích zdůrazněno) mladého inženýra. Tento zdatný muž líčí senzační podnik absolutně bez emocí a v tom je pro mě hlavní kouzlo knihy. On nezvažuje, nepřemítá, nehodnotí, jen suše popisuje. Útrapy, okamžiky naděje i její ztrátu. Je na čtenáři a jeho fantazii, co prožije, nebo chcete-li, najde mezi řádky.
