Sarah A. Hoyt

Přidat do oblíbených Koupit knihy

americká, 1962

Nové komentáře u knih Sarah A. Hoyt

Ochránce Ochránce

„Dlouho jsem tento díl odkládala, protože není načtený v mistrném Jiříkově podání, ale vlastně jako bych jej při čtení skoro slyšela. Dějově oproti jiným dílům lehoulince podprůměrný a chyběl mi tam klasický Correiův smysl pro humor, ale stejně se to četlo dobře a svižně... A co si víc přát od výplachu hlavy? :-)“... celý text
— Sitting-Bull

Ochránce Ochránce

„Přečteno za jeden den a vlastně to bylo nezajímavě zajímavé. Knížka je dobrá, pěkně svižná a téma té sítě monster je skvělé. Ale. Mám pocit, že to všechno bylo takové povrchové, šup sem, šup tam. Akce střídá akci, o následcích se mluví, ale moc se reálně neřeší. Chápu, že Julie byla ve stresu, ale profesionálku si představuji trochu jinak. Dalo se z toho vytřískat daleko více. + Za drobné mrknutí na strýčka Chada a jeho meč.“... celý text
— EmanuelBremi

Ochránce Ochránce

„Bavil jsem se, ale lovci monster mají na víc. Dobré oddechové čtení. Doplňující díl k Invazi.“
— viktor4359

Ochránce Ochránce

„Nějak to nebylo ono. Jako jó mám ráda silné sebevědomé ženy a číst knihy kde je hlavní postavou bojovnice je fajn, ale tohle nějak nebyla ta Julie z předchozích dílů. Taky ty nepřesnosti, sice nepatrné, ale aby někdo měřil 160 cm a pak 180 cm to je divný. Možná překlep. Nejlepší je asi pan Popelnice.“... celý text
— havrmoni

Ochránce Ochránce

„Tohle mi moc nesedí. Nevím, čím přesně to je, možná že chybí většina osazenstva, celé je to v cizině na poli naprosté ilegality, diletantizmu, chaosu a patosu a navíc od okamžiku, kdy opustíme základnu LM, téměř opustíme i vtip... zachraňuje to Pan Popelnice, toho bych prosím chtěla! Julie se setká se zajímavými lidmi, její boje jsou líté a jeden za druhým… Hm, vlastně už vím, co mi vadí nejvíc – je to její velká úmrtnost. Nebýt znamení Ochránce, je tuhá hned zezačátku a pak ještě několikrát, tohle prostě poškozuje její image úžasné lovkyně Julie Pittové, dědičky rodu Shacklefordů, jak jsem ji měla ráda. Daleko spíš bych čekala, že v ní mateřství povzbudí dravce, než že vyměkne a zpohodlní, ani střelbu už netrénuje… a obálka je jako obvykle peklo, ale to je u všech knih, jestli si autor takhle představuje krásku, tak potěš koště... aspoň že tam namaloval i Popelnicového jorkšíra. Celkově v sérii povážlivě sílí linky všech šampionů, Owen za Druhé, Julie za Ochránce, Franks za Boha (?), Earl s Heather za Bestie – teď nevím, jestli se víc děsím toho, že se příběh bude natahovat a natahovat, až nedejbože autor nedopíše závěr… nebo že ho naopak ukončí už v další knize.“... celý text
— Lacie

Přejít na knížky autora