Stef Penney

Přidat do oblíbených Koupit knihy

skotská, 1969

Nové komentáře u knih Stef Penney

Vlčí něha Vlčí něha

„Čtení v úmorných horkých dnech se vyplatilo: kanadská zima, mráz, led, neustále sněžení, vichřice, bylo co závidět. To ostatní už méně: nevyřešený zločin, těžký život těch, kteří se zde usadili a hledali novou životní náplň, někdo úspěšněji, někdo hůře, prostředí to také neulehčovalo svou rozlehlostí, osamělost byla běžná součást života. Příběh byl ale čtivý, dobrodružná linka zajímavá, takže celkově se mi knížka celkem líbila. (Chladila.)“... celý text
— esma

Vlčí něha Vlčí něha

„Kniha měla do půlky velký potenciál. Ale ve druhé vyprchal vlivem mnoha postav. Když už spisovatel rozepíše tolik příběhů, měl by je dokončit. Moc mě mrzí, že jsem se nedozvěděla, co se stalo s druhou ztracenou sestrou, jak to dopadlo s Rossovými a hlavně nechápu, proč se autorka mořila s postavou Liny. A i těch vlků bylo málo...“... celý text
— SumýšIrena

Vlčí něha Vlčí něha

„Trochu jsem měla představu jiného příběhu, ale nevadí zasněžená Kanada má své kouzlo. O vlcích jen málo, dobrodružství má správnou atmosféru...“
— Jenny46

Vlčí něha Vlčí něha

„Knižku som objavila náhodne, tu na Databáze kníh. A obsahuje všetko, čo mám rada - 2. polovica 19. storočia, Severná Amerika, traperi, divočina, vyšetrovanie vraždy. No nemožno ju oklieštiť len na holé fakty, knižka má veľkú literárnu hodnotu, úžasný poetický jazyk. Autorka pred nami odvíja príbehy jednotlivých postáv ako klbko nití, dávkuje nám obrazy ako perličky. Nie je to kniha pre každého, ale mňa hlboko zasiahla. Bolo to krásne, smutné, dojemné ... ako život.“... celý text
— Kaduri

Vlčí něha Vlčí něha

„Rozhodně se nedá říct, že anotace knížky odpovídá obsahu. Tedy ne na první pohled. Větička pod názvem spíš nutí k zamyšlení k tomu, že v přírodě se neděje nic prvoplánově, kdežto pouze lidé umí zabíjet ne proto, aby přežili. Ale je to výborně napsaná kniha z divočiny o životě v ní. Každý se snaží jenom nějak přežít. V takových podmínkách se vždy obnaží lidské charaktery. Trochu mi to připomíná současnou společnost. Každý se snaží urvat, co jen jde.. " Zabořím hlavu do polštáře, který je načichlý vlhkem a plísní. Jeho povlak je studený jako mramor. Jenom tady, ve tmě a v samotě, můžu popustit uzdu myšlenkám. Myšlenkám, které se vynořily odnikud, ze snů, které ze mě udělali šílené rukojmí. Toužím po spánku, protože jenom ve spánku se mi daří uniknout poutům v podobě toho, co je pravděpodobné a správné. Jak jsem však ve svém životě zjistila už tolikrát, to, po čem toužíte nejvíc, vám vždy unikne. "“... celý text
— Clara_C

Přejít na knížky autora