• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Možnosti přehlíženého - Sufian Massalema

Rozkročení mezi Jizerkami, Prahou a Blízkym vychodem. Zvenku tak rozdílné, uvnitř tak podobné. Na oběd znojemská a kolínka. Noc prosedět s pepsi v ruce na obrub... detail knihy

Nové komentáře u knih Sufian Massalema

Možnosti přehlíženého

„Jen pár noticek a odkopnutí od veršů: "co dál se asi děje / když se nedívám" – tyto (oproti jiným dost obyčejné) verše mi učarovaly; mají v sobě nejen poukaz na dominující (a omezující) pozorovatelskou perspektivu, ale zároveň jako by jednotlivý lidský pohled měl vliv na to, co se bude dít: jako by dívání (respektive nedívání) rozhodovalo o podobě konání (respektive nekonání) všeho ostatního. To zní asi banálně, ale čtu v tom osvobodivé imaginační gesto, které se projevuje napříč celou sbírkou – samozřejmě v tom, jak se ve vnímání mluvčího prolíná osobní zkušenost a paměť různých kultur, což se neprojevuje pouze ve střídání zabíraných obrazů a jejich směšování, ale proniká to i do základních struktur jazyka, třeba na lexikální ("vysídliště") či frazeologické ("a vše ostatní zametáme / pod perské koberce") rovině. Myslím, že je to na hony vzdálené nějakému hýčkavému exotismu, vlastně už z podstaty promíšenosti prožívaného (sbírka je řazena do tří oddílů podle různých geografických lokací, ale jak je zjevné, nic nebrání tomu, aby se při brigádě v severočeské ocelárně opravovala kozácká sedla a šajtán hrál kostky s dobrovolnými hasiči), ale také díky krátkým (sebe)ironickým textům typu "připadal jsem si / jako Čech / až do doby / než jsem si tak / připadat přestal", které ve mně bůhvíjaký úžas spíš nebudí, ale chápu je v rámci sbírky jako určité otřesy, které společně s texty, v nichž promlouvají třeba předkové či celníci, zamezují zpohodlnění poetického gesta, které by mohlo lehce ustrnout jen na tom, že se jedná o jakousi senzační kombinaci. Zdá se, že autor si toho je vědom, protože některé věci od sebe přese všechny kilometry daleko nemají: "smrad spálených pneumatik je stejný / na parkovišti v Rijádu / v serpentinách u Jablonce". "pověz mi / jak do toho zapadáš" – verše zakončující báseň Domů z diskotéky Držkov, která vrší důvěrně známé, ale zároveň ve své vyšinutosti omamné trsy obrazů ("vývěska hlásí že polívkou dne je pivo / krajkové záclony a umělé kytky / co stačí zalít jednou týdně"). Nekonečné a nezastavitelné nomádství, rámováno v první a poslední básni výzvou/zaříkávadlem "je čas / jít", vrhá do vědomí pochybnosti ohledně příslušnosti k určitému společenství/prostoru, které jsou však zároveň vylíčeny s (implicitně vroucnou) všímavostí, jako by měl mluvčí danou oblast propátranou skrz na skrz. I tak se pociťovaná nepatřičnost promítá například do toho, jak mluvčí loudí po prostoru mezi dvěma sídlišti a dalších přehlížených prostranstvích, v nichž jako by nacházel určité duchovní zázemí a pochopení. Přikládám báseň Basra, v níž obzvlášť kvituji první strofu – přirovnání, jejichž použití se může velmi jednoduše může zvrhnout v křečovitě zavěšené dekorace, ve sbírce doopravdy spějí k zhuštění výrazu; těm pěti veršům se povedlo do sebe naprosto organicky vsunout něco tak odlišného, jako je obývákové sledování televize a rozrušené chystání odjezdu. helikoptéra nad Basrou jako klimatizace u stropu frekvence rotoru odpočítává čas do startu odpoledních zpráv předháníme se kolik komiksů nastrkáme do jedné banánovky rybáři vplouvající do přístavu debatují nad ztroskotanými tankery slova nechávají prostor k výkladu kufr rodinného volva nikdy nebyl menší (s. 34)“... celý text
— lubtich

---

Možnosti přehlíženého

„Svěží, kvalitní a vyzrálý debut hned z několika důvodů: Prvním z nich je bezesporu prolínání kultur v pozadí a tematice sbírky. Jablonecko, Praha, Irák, Blízký východ – místa, kultury, mentality, horizonty spolu sousedí třebas i na ploše jediné básně, jediného verše a vyjevují tu více, tu méně samozřejmé „možnosti přehlíženého“. Blízko k čemu na východ od čeho? přestože rozkvetl šafrán život působil pustě to ráno lidé vypadající jako já vraždili lidi vypadající jako já smečka psů vycenila své tesáky a intimita se stala lhostejnou k dotekům Ale abych sbírku neredukoval jen na tento exotismus (byť je to zkrátka její nápadný rys a autor s ním – i jazykově – pracuje zcela záměrně), jde podle mě – a v tom tkví druhá velká přednost – o sbírku ve svém jádře hluboce humanistickou, empatickou. A toto přesvědčení není podáno prvoplánově, agitačně, ale tak nějak vyplývá – navzdory všemu – zpod veršů, nezřídka skeptických, pochybovačných, zklamaných, tklivých, ba snad i jemně ironizujících. Fotbal na umělce kluci pískají fauly na stonky pampelišek prodavačka v krámku naproti určuje ceny podle toho kdo zrovna nakupuje občas hrajem zápasy bílí s tmavými a tak jsme s bráchou v týmu s Romy občas hrajem zápasy se smíšenými týmy a tak jsme s bráchou sami *** Být Čechem připadal jsem si jako Čech až do doby než jsem si tak připadat přestal“... celý text
— V_M