Nové komentáře u knih Sylvia Nasar
Čistá duše
„Velice hutně napsaná kniha o matematikovi. Dopodrobna popsaná jeho rodina, dětství, dospívání, boj s jeho nemocí a s ním samým.
Celkem těžké na čtení, přiznávám, že některé pasáže jsem přeskakovala.“... celý text
— Jája92
Čistá duše
„Některé pasáže jsem hltala, jiné bych nejraději přeskočila.“
— antiope
Čistá duše
„V této knize musíte mít zálibu, jednalo se o dost popisu doby, a život hlavního hrdiny byl dost zamotaný. Určitě se podívám na film, ať mám s čím srovnávat.“... celý text
— Lee7
Čistá duše
„Tak nejprve musím předestřít, že jsem nekritická obdivovatelka matematika Johna Nashe, takže při hodnocení téhle knihy rovnou říkám, jsem pod vlivem výše uvedeného :-).
„Není až tak důležité, aby hráč dělal vše pro skupinu, jíž je součástí, ale aby dělal to nejlepší pro sebe a pro skupinu.“
Postřehli jste ten zásadní rozdíl? :-) ... právě jste se seznámili s teorií, která zahýbala celým pojetím matematiky posledních 150 let, která rozhodujícím způsobem ovlivnila zejména moderní ekonomické teorie a navíc, svému autorovi, Johnu Nashovi přinesla Teorie her v roce 1994 Nobelovu cenu.
Knížka, kterou máte v ruce přináší skutečný příběh o Johnu Nashovi, je to příběh výjimečného, ale taky nepřizpůsobivého muže, pro něhož je okolní svět plný výzev, a jehož úkolem, je převést je všechny do řeči matematiky, obalit všechny ty vztahy kolem sebe do vzorců, jež vykazují ... jinak řečeno, jednoznačně a exaktně pojmenovat „pravidla hry“ :-) ... muže, pro něhož je zároveň velmi těžké, téměř na hranici nemožnosti, popasovat se se společenskými konvencemi, navíc, jak všichni víme, Johnova mysl je nemocná.
Nash se svou nemocí, schizofrenií, skutečně statečně bojoval celý život, pokoušel se léčit klasickými léčebnými metodami, pomocí medikamentů, které se běžně na schizofrenii užívají, problém ovšem byl, že s mizejícími halucinacemi mizela i Johnova schopnost „vidět věci neviděné“ ... řešit složité, abstraktní matematické problémy a teprve vysazení léků mu navrátilo „čistou mysl“, ovšem i jeho imaginární „přátele“ ... John Nash se, díky svému výjimečnému talentu – umět řešit problémy, ať už jsou jakékoliv, své nemoci postavil ... měl důvod myslet si, že i tento problém lze vyřešit ... jeho jedinečný talent mu totiž pomohl ... přijmout skutečnost ... vytřídit fakta a tak rozpoznat skutečnost a díky tomu se naučit se svou nemocnou myslí žít, řekněme, ve stavu příměří :-) ... po asi třicetiletém boji s přeludy totiž jako jeden z mála zvládl projevy paranoidní schizofrenie.
„Šel jsem po schodech k nám, a potkal muže, co tam nebyl. Ani dnes tam nebyl ten muž, ach, kéž by zmizel navždy už.““... celý text
— alef
Čistá duše
„Vzpomínám, jak krátce poté, co kniha byla zfilmována, bylo v jedné z recenzí uvedeno, že „kniha a film zvýší empatii s duševně nemocnými“. Mně osobně lezl John Nash na nervy jako mladý zdravý úplně stejně, jako zralý nemocný. Egoistický, nedůtklivý, otravný typ, kterého ve své blízkosti může snést pouze vědecká komunita, anebo milující osoba. Přičemž těžko říct, proč ho vlastně miluje. Kniha je napsaná tak brilantně, že přestože je plná vědy a matematiky a Princetonu, četla jsem ji jedním dechem, pouze s nezbytnými přestávkami.“... celý text
— Vesmich
