Tereza Šustková
česká, 1991
Nová kniha
Koutnice - Tereza Šustková
„Pokouším se o křehkou chůzi mezi otevřeností a zahaleností,“ charakterizovala svou poezii v nedávném rozhovoru Tereza Šustková (nar. 1991). A tato věta dobře p... detail knihy
Nové komentáře u knih Tereza Šustková
Koutnice
„Téma sbírky je napětí mezi řádem a svobodou v člověku. Lyrická mluvčí si potřebuje vydobýt prostor vlastní integrity, jedinečnosti. Zároveň ale respektuje Bohem nastavený pořádek světa. Není to tak ona primitivní vzpoura proti systému. Jde o vnitřní rozpor, potřeba naplnit předem danou roli je stejně niterná jako potřeba být sama sebou.
Metonymií tohoto rozporu je koutnice, plachta oddělující rodičku od zbytku světa. Ta na jedné straně představuje roli, kterou společnost (či vyšší moc) jedinci přiřkla. Na druhou stranu ale vymezuje také soukromý posvátný prostor, do nějž nikdo z vnějšku nemá právo zasahovat. Těžko by se hledalo výstižnější zobrazení vnitřního dilematu, o němž sbírka je.
Podobnou roli hrají ve sbírce také děti. Na jedné straně jsou tím nejosobnějším, nejintimnějším, co matka má, např. báseň – rozhovor s vlastním dosud nenarozeným dítětem. Na druhou stranu jsou ale děti břemeno vložené na ni uspořádáním světa. Mluvčí je nese doslova na zádech, bolestně cítí vlastní hrb, cítí jak měkne a aby se neroztekla jako máslo, potřebuje brnění. Napětí a bolest se zhmotňují, desublimují do fyzického světa. To činí obrazy silnými, výmluvně vypovídajícími o křehkosti a intimitě.
Vnitřní napětí vnímáme i barevně. Dominantní barvou je bílá (cukr, sníh, plátno, peřiny, pára, stěny, mouka, svíce, světlo, mléko, sůl…), ale objevuje se poměrně často i černá (káva, dým, tma, popel, slepota, uhlí), přičemž poměrně často obě kontrastují (chléb a sůl; pod kořeny lilií; kdo mě pronese nocí / zabalenou do bílého prostěradla; musel jsi vyhnat to jehňátko […] nedalo ti spát o adventní noci). Panuje napětí, ale pouze vnitřní. Působí bolest, ale jde o boj mezi dvěma dobrými principy, z nichž každý si hledá své místo (mj. já sama x manžel, děti). Často se objevuje krev, oheň a dokonce smrt, přesto se vše ale odehrává ponejvíce v tichu, v bezpečí domu a zahrady.
Koutnice je vnitřně koherentní, obrazově silná a nadto tematicky originální sbírka.“... celý text
— matej.kulistak
Skrýše
„Poezie psaná ženami měla dlouho pověst poezie psané pro ženy. Civilní, ale zasahující texty Terezy Šustkové jsou další důkaz toho, že ženskou životní zkušenost by měli aspoň pomocí poezie poznávat i muži. Možná hlavně oni.“... celý text
— Dobraadresa
Tíha vlny
„Sbírka, která se daleko lépe čte, než hodnotí.
Pokud si v medailonku přečteme, že Tereza Šustková "s manželem a třemi dětmi žije v domě u lesa", je to vše, co potřebujeme vědět o lyrickém subjektu. Protože v té větě jsou shrnuta téměř všechna témata sbírky. Sledujeme ženu, která si zvyká na zvuky lesa, stará se o domácnost, dojímá se nad dětmi a vnímá skrze ně svou tělesnost. A pak se vztahuje k muži a především Bohu.
Básně jsou často zakotveny v konkrétním prostoru, v němž vidíme drobný výjev. Loupání vajíčka, dítě sledující pletoucí mámu, ale jindy Máří Magdalena bodající prstem do nebe nebo různé podoby měsíce (srpek, půli a úplněk), odpočívající vedle sebe na dně řeky.
Styl je na hraně naivity (až banality) a oproštěné přímosti. Hodnocení, na které straně hranice se pohybuje, bude spíše subjektivní. Za mě je to kus od kusu.
Autorce se ovšem daří občas propašovat do básně nečekaný význam, který její vyznění obohacuje a posouvá do uvěřitelné (tj. zproblematizované) polohy. Nelepší je v tomto smyslu oddíl Nikam. "Slabší" básně pak vytvářejí podhoubí, z něhož ty "silnější" vyrůstají. A opět je subjektivní, jestli díky nim bude pro Vás lyrický subjekt uvěřitelnější nebo nabydete dojmu, že autorka napíná síly, ale ne vždy s úspěchem. Za mě je to opět tak nějak napůl.
Je ti sotva rok
a tančíš už tak vášnivě.
Děsím se toho, jak se mi podobáš.
Objímáš s dětskou něhou,
a když se nedívám,
sháníš se po noži.“... celý text
— matej.kulistak
Tíha vlny
„Nemám moc rád dělení poezie na mužskou a ženskou. Tahle poezie nicméně jemně, krásně a přesvědčivě popisuje to, co by se dalo nazvat ženskou zkušeností světa a partnerství. Jde pro mě o jednu z nejsilnějších českých sbírek za poslední roky.“... celý text
— Dobraadresa
Tíha vlny
„Osobně mi příliš neseděl básnický styl autorky. Zároveň mi ale vyhovoval způsob, jakým vykresluje atmosféru žití v domku u lesa.“
— dzejn187
