Tormod Caimbeul
skotská, 1942 - 2015
Nové komentáře u knih Tormod Caimbeul
Konec podzimu
„Gaelská variace na "moderní" román plný proudu myšlenek, snů a vzpomínek, kterými nás nechá nahlédnout do mizejícího světa starousedlíků kdesi na skotském konci světa. Knížka má zvláštní nostalgickou atmosféru i shovívavý humor, kterým vykresluje tři osobité charaktery. Člověk skoro nahmatá skotskou mlhu nad vřesovištěm. Podtrhují to různě troušené gaelské verše, které krásně navozují bardskou tradici zdejších horalů. Hodně jsem u četby vzpomněl na Marquéze a magický realismus, Konec podzimu je ale stylově přeci jen o dost osobnějším vyobrazením venkovského osudu. Zároveň jsem se nemohl zbavit dojmu, že v tom zavrtání do postav se autor držel jaksi zkrátka. Že neobjevil všechno, co mohlo být objeveno a neodhalil nám skutečnou pravdu o svých protagonistech. Spíš jen hladivě klouzal po nostalgickém povrchu. Další paní Dallowayová se tedy nekoná, ale čtvrtou hvězdu přeci přidám, už za ten pionýrský počin českého překladu.“... celý text
— kedlubajz
Konec podzimu
„Tato kniha šla úplně mimo mne. Mistrovství tady nevidím, jen obrovský chaos vyprávění směsice zážitků, kdy člověk přemýšlí, kdo to vlastně vypráví, jak daný úsek zapadá do historie postav, kdo jsou ti lidé, o kterých se mluví (v půlce knihy jsem zalitovala, že jsem si od začátku nekreslila rodokmen). Záhy jsem uznala porážku a přestala se snažit vnímat, co se vlastně ve skutečnosti děje a knihou jsem plynula jako dávkovačem informací a dojmů o životě jedné komunity na skotském ostrově. V doslovu jsem se dočetla, jak nám kniha dává nahlednout do skotského humoru... tady jsem překvapeně zjistila, že patrně postrádám smysl pro humor. Ještěže je tohle veledílo tak krátké, jinak bych ho nedočetla.“... celý text
— Dryáda
Konec podzimu
„Poklidné nahlédnutí do jednoho typického dne tří starých přátel, posledních zbývajících obyvatel odlehlého koutku Skotska, kam už nikdo jiný nepřichází. Symbolika posledního podzimního dne ... Průzračně, dětsky čisté, ale nikoli "lidově" jednoduché ... bez nějakého rozlišení se proplétají vzpomínky se současností, sny s realitou, nostalgie a melancholie s úsměvem, láskyplná úcta k tomu důvěrně známému kousku země, rodině a starým hodnotám s dobromyslným děláním si legrace ze skotských tradic ... Hřejivé, nostalgické pohlazení.“... celý text
— Acamar
Konec podzimu
„Poklidné krátké povídání o životě, minulosti, současnosti a trošku budoucnosti, příbuzných a sousedech, místě a počasí, biblických příbězích a místních příbězích. více či méně veselých či tajemných...
Ten doslov a vůbec informace o knize mohou leckoho odradit: experimentální román, prvně přeložený do cizího jazyka ze skotské gaelštiny, rok vydání originálu 1979, ale toto nesmí děsit, ani nijak ovlivňovat čtenáře. Podstatné (aspoň pro mne) byly údaje o tom, kde jsme (za severozápadě Skotska, asi někde na Vnějších Hebridách - ostrůvek není přesně identifikován) a kdy tam jsme (na konci podzimu, zima se blíží - celá kniha se odehrává během čtyřiadvaceti hodin).
Zajímavé - pořád mne nepřestává udivovat, že na místech, kde lidé žili desetiletí, staletí, možná i déle, ve skromných podmínkách, tak jakmile tam dosáhla civilizace, své rodinné kořeny rychle opouštějí, nejen do škol, aby se nikdy nevrátili. Přitom dneska tam všude je/může být elektřina, mobilní signál, tudíž všechny vymoženosti, které dnešní člověk opravdu potřebuje (k životu, komunikaci, vzdělávání, práci), a práce na hospodářství se vší modernizací by byla taky výrazně snadnější než dříve (a snad i nějaké ryby a jiná mořská jedlá havěť tam ještě zůstaly). Anebo se tam dá živit jakoukoli jinou prací "z domova". Ještě to asi potrvá, než z přeplněných a nechutně rušných měst, třeba i jinak pěkného Edinburghu, se lidé zase potáhnou zpět do ničím nerušených a záviděníhodně divokých končin (jak to vidíme my z husté civilizace), a budou si připadat jako "zálesáci", přírodní lidé a něco extra, než se to postupně stane - zase - zcela běžnou realitou...
Pozn.: jedině jsem nemohla uvěřit, že jeden ze dvou jediných mužských protagonistů, nikdy, ani až do svého vysokého věku, nebyl schopen zabít zvíře (domácí/mořské, účelně, pro obživu). Že bych to nedokázala já, to je mi jasné, ale tam žili odmala na hospodářství (slepice, ovce) a u moře. Zvláštní, holt asi výjimka potvrzuje pravidlo...“... celý text
— soukroma
Konec podzimu
„Nádherný román, který jsem přečetl za jeden podzimní večer. Příběh mizejícího způsobu života v zapadlém koutě severního Skotska, snad na ostrově Lewis ve Vnějších Hebridách. Detailní popisy života hlavní trojice starých lidí, posledních "strážců" vzpomínek na pozvolna zanikající svět. Jak je napsáno v doslovu, pro gaelsky mluvícího je to román o konci světa, jako takového, o konci jedné kultury. Pro nás, je to výsostný pozdně modernistický román upomínající ve své vláčnosti a poklidu vyprávění na styl Virginie Woolfové a Jamese Joyce.
Současnsot se prolíná s minulostí, sny, viděním, pověstmi a legendami. Konec podzimu je tak rámován jak popisem jednoho podzimního dne v životě hlavní trojice, tak jejich vzpomínkami a přípravou na nadcházející zimu a to jak v podobě nadcházejícího ročního období, tak v podobě zimy jako životního údobí hlavních postav. Jejich obavy ze smrti a to, co se stane s těmi, co zůstanou. Jestli bych měl vyjádřit jedním slovem jak na mě celý román působil, tak by to byl vděk; vděk za život, i když často nelehký. Doporučuji.“... celý text
— puml
