• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Tracy Chevalier

Dievča s perlovou náušnicou

„Príjemné čítanie na letné večery. A hoci sa v knihe opisujú niektoré obrazy podrobne, musela som si ich vyhľadať a prezrieť svojím okom.“
— lusila

---

Dívka s perlou

„Nečekala jsem vůbec nic, spíš možná něco špatného, asi proto jsem toho dostala víc než dost. Jak už zmínilo mnoho čtenářů přede mnou, autorce se povedlo vytvořit jedinečnou atmosféru a vzbudit touhu prohlížet si Vermeerovy obrazy. Spousta popisu mě sice zpočátku nudila, ale byla nutná pro to, abychom se ocitli v Holandsku sedmnáctého století, viděli, slyšeli a cítili. Charaktery postav propracované, přitom načrtnuté s lehkostí. Obdivuju, že hmatatelné erotické napětí vytvořila téměř bez použití explicitních scén. Napětí taky nemizí, přitom to, co se děje, je většinou jednotvárné až nudné jako život služky, ono ale bublá pod povrchem. Jediné, co bych vytkla, je, jak Griet občas fundovaně hovoří o umění, samozřejmě mohla mít neobyčejné umělecké cítění, ale přecejen, holka, která neumí ani číst a psát, a mluví o umění jako Palacký včetně použití odborných výrazů, je pro mě mírně řečeno nevěrohodná. Ale jak říkám, je to pro mě jen drobná vada na kráse.“... celý text
— tereza0319

---

Ohnivý tygr

„50% - Po vykreslení atmosféry v době a v rodině, v níž žil malíř Vermeer v románu Dívka s perlou, se autorka tentokrát pokouší přiblížit čtenáři básníka Williama Blakea a jeho život v roce 1792, kdy ve Francii zuří revoluce a nejeden Angličan se pokouší vůči ní vymezit a podpořit anglickou monarchii a krále. Bohužel o Blakeovi se dozvídáme spíš jenom zprostředkovaně prostřednictvím jeho souseda, mladého chlapce Jema Kellawaye, který se do Londýna přistěhoval se svojí rodinou z venkova, a jeho kamarádky, protřelé Londýňanky Maggie. Autorce se sice daří jako vždy navodit tu správnou dobovou atmosféru, takže má člověk pocit, jako kdyby v tom Londýně koncem 18. století s oběma mladými lidmi sám byl, jenže děj je takový nijaký, žádné pořádné zápletky, příběh prostě tak nějak plyne odnikud nikam, kde také skončí ve chvíli, kdy už autorku asi nenapadlo, co k tomu ještě napsat dál. Kromě Dívky s perlou jsem od Tracy Chevalier četla ještě Dámu a jednorožce a řekla bych, že ta kvalita jde postupně dolů, Ohnivý tygr je nejslabší.“... celý text
— evismaior

---

---

Dáma a jednorožec

„60% - Po Dívce s perlou jsem otvírala tuto knížku s velkým očekáváním, které se bohužel nenaplnilo. Nejvíc mě bavily rozhodně popisy tvorby tapisérií, je znát, že autorka si neváhá tyto věci pečlivě nastudovat a předat je dál. Také její schopnost vytvořit příběh rámující vznik těchto poutavých děl je nezpochybnitelná. Bohužel tentokrát se ubírala metodou vyprávění ústy jednotlivých postav a nutno říct, že mnohá z nich mi zkrátka nepřipadala napsaná tak zajímavě, jako když jsme vnímali celý příběh jenom skrz dívku s perlou Griet. Navíc, jak už zmiňují i jiné komentáře, byl celkem propastný rozdíl v poutavosti vyprávění o tkalcovské rodině v Bruselu a rodině novopečeného šlechtice a zadavatele zakázky v Paříži, kdy na tu bruselskou dějovou linku jsem se na rozdíl od pařížské těšila. Trochu to propojoval malíř předloh Nicolas des Innocents, jenže ten mě po většinu času spíš otravoval. Nejvíc jsem si oblíbila slepou dívku z tkalcovské rodiny Aliénor, a kdyby to autorka napsala z jejího pohledu, tak by to podle mě mohlo být stejně pěkné jako Dívka s perlou.“... celý text
— evismaior

---

Dívka s perlou

„90% - Fiktivní příběh o okolnostech vzniku slavného obrazu Dívka s perlou holandského malíře Vermeera vystavěla autorka na těch několika málo údajích, které se o tomto malíři dochovaly (protože se prý zejména dochovaly záznamy o rodinných půjčkách a dluzích, a když pak Vermeer ve čtyřiceti třech letech zemřel, neměla to jeho manželka s tehdy jedenácti žijícími dětmi asi vůbec jednoduché). Hlavní část děje se nicméně odehrává o více než deset let předtím v době, kdy Vermeer tvořil svá nejznámější díla. Tehdy do jeho rodiny přichází na výpomoc šestnáctiletá Griet a od chvíle, kdy se s ní malíř setká ještě u jejích rodičů na "pohovoru" a spatří, jak Griet rovná nakrájenou zeleninu na polévku podle barev, je jasné, že pracovitá dívka s estetickým cítěním a tichý malíř, který žije ve svém výtvarném světě a starost o rodinu a dům nechává na svojí manželce a především na tchyni, brzy budou pracovat s týmž cílem vytvořit něco jedinečného a umělecky dokonalého, a to za každou cenu... O knize bych ani nevěděla nebýt stejnojmenného filmu a po přečtení musím říct, že Colin Firth a Scarlett Johansson byli do rolí zádumčivého malíře a citlivé dívky vybráni bezchybně. I atmosféra v protestantském městě Delftu, v katolické domácnosti Vermeerových, postavy manželky, tchyně a dětí, to vše na mě působilo ve filmu stejně jako v knize. Kniha mě ale potěšila o to víc, že byla vyprávěna Griet v první osobě, a tak jsem se dozvěděla ještě mnohem víc o jejích myšlenkových pochodech. Také tam byla řada okolností, které se do filmu "nevešly" (dozvíme se mj. o Grietiných sourozencích, moru ve městě a jeho důsledcích na Grietinu rodinu) - a především kniha nekončí tam, kde film, a tak jsem měla příležitost zjistit, jak to podle autorky bylo dál nejen s Vermeerovými, ale především i se samotnou Griet. Za mě tedy asi jediná výhrada - autorka to všechno pojala moc zajímavě a podle mě s tím vším, co si musela nastudovat o životě v Holandsku v 17. století, se klidně mohla mnohem více rozepsat, moji pozornost by tedy každopádně udržela:-)“... celý text
— evismaior