Viet Thanh Nguyen

Nové komentáře u knih Viet Thanh Nguyen

Sympatizant

„Přemýšlím, co o knize napsat. Objektivně je moc dobrá. Překvapil mě její až filozofický přesah v některých monolozích. Děj se ale hodně táhne a opakuje a poslední třetinu jsem četla jen s vidinou konce. Byl to zajímavý vhled do něčí mysli, ale mám za to, že na tuto knihu musíte být opravdu naladění. Není to lehké čtení.“... celý text
— Zuzana98

Sympatizant

„Naprosto neskutečná kniha. Jako opravdu jo. ("Kdy se dostanu zase domů?" ... "Příteli můj, jsem podvratný živel, ne věštec.") Začala bych s tím, že jsem se možná ze začátku cítila nesvá z důvodu, že se jedná o zpětnou zpověď a já vím, v jakém momentu příběhu kniha začíná...zda je vhodný si to čtení tak užívat. Protože tady se hodně započítává i to, jak je kniha napsaná. A číst o těhle věcech zrovna tímhle způsobem. No, bylo to zvláštní. Protože náš bezejmenný vyprávěč sympatizant se s přívalem informací rozhodně nepáře. Ani s ironií, výsměchem, humorem. A já dokonale chápala proč je forma zvolená zrovna takhle. Zároveň je Sympatizant strašně čtivý. Tím chci říct, že je tady strašně hodně pasáží, kdy se něco vypráví, najednou se odbočí, přičemž je těžké usoudit, co je vlastně zajímavější (vždy je to nastejno), aby sám sebe potom korigoval, že tímhle obíhá od tématu. V téhle knize by bylo tak snadné ztratit se, protože se neustále takhle myšlenkově skáče. Ale to se neděje z prostého důvodu: jakmile jsem se začetla, bylo těžké přestat, přestože jsem se rozhodla si knihu šetřit. V podstatě každá strana obsahuje alepsoň jendu věc, která si zaslouží být vypsaná zvlášť. Která obsahuje něco, co knihu dělá právě tímhle skvělým kouskem, kterým je. "Jsem špión, spáč, vyzvědač. Člověk dvou tváří. Proto asi nikoho nepřekvapí, že i mysl mám dvojitou. Nejsem nějaký nepochopený mutant z komiksu nebo hororového filmu, i když se mnou tak občas někdo jedná. Prostě jen dokážu vidět všechny problémy z obou stran. Někdy si lichotím, že jde o talent, a ačkoliv připouštím, že není nijak podstatný, jedná se patrně o jediné nadání, které mám. Jindy vidím, že sice dokážu svět vnímat tímto způsobem, ale nemohu nijak pomoci, a tehdy si nejsem tak jist, jestli je vhodné nazývat to talentem. Talent by měl být přece to, co používáte, ne něco, co používá vás. Talent, který nemůžete použít, talent, který vás má v moci – takový talent, přiznávám, představuje nebezpečí. Ten měsíc ale, kdy moje přiznání začíná, vypadalo moje vnímání světa stále spíš jako výhoda než jako hrozba, jak už to u některých nebezpečí bývá." Sympatizant se čte strašně dobře, pokud vám sedne styl autora. To samé platí i o příběhu samotném. Za mě spokojenost :)“... celý text
— Lenka.Vílka

Sympatizant

„Ze začátku jsem byla nadšená, potom jsem se v knize ale trochu ztrácela. Příběh je hodně o vztazích uprostřed emigrantské komunity, politika se odehrává spíše na pozadí. Možná to bylo nedostatečným soustředěním, ne vždy jsem ale zachytila děj a motivace postav. Některé pasáže, zejména o postojích protagonisty k Americe, jsou opravdu skvěle popsané.“... celý text
— DodyF

Sympatizant

„Kniha (meho) roku, byt jiz je na trhu dlouho. Tohle je opravdu ROMÁN se vsi epikou, lyrikou, poetikou, neotikou a vsemi temi -ikami. Pripomnel jsem si sve objevovani Irvinga pred 25 lety, byt Nguyen zjevne zustane muzem jedne knihy. Ale za to knihy paradni, korunovane zaverecnou pointou.“... celý text
— Dudák1979

Sympatizant

„Na knihu jsem byl hodně zvědavý a po jejím zakoupení četbu dlouho neodkládal. Skutečně dobře napsaný román o pro nás daleké zemi a o jejím velmi traumatickém období. Pád Saigonu - pro mne dosud nejznámější obraz války ve Vietnamu - zpracován literárně. Kniha je místy velmi smutná, nevyhýbá se krutostem války. Zajímavý je i popis života vietnamských uprchlíků v USA. Čtení je však dost smutné a pochmurné.“... celý text
— Mira7

Přejít na knížky autora