Vladimír Michal

Přidat do oblíbených Koupit knihy

česká, 1925 - 2000

Populární knihy

/ všech 16 knih
Ášek, Doule a já
Ášek, Doule a já
Světáci
Světáci
Už chalupáři jedou
Už chalupáři jedou
Démoni
Démoni

Nové komentáře u knih Vladimír Michal

Už chalupáři jedou Už chalupáři jedou

„Velice příjemný a milý humor.“
— Pitryx

Už chalupáři jedou Už chalupáři jedou

„... ztraceni. Mezi venkovskými stěnami. Všední dny zanechali. V závětří měst. Lapeni do koloritu líného času stavení. Dvoření se půdě, zeleni. Na dvorcích, zápraží. Nejen letní hosté. Při pikniku. Bytí na čerstvém vzduchu. Volná pole, poezie působnosti.“... celý text
— andrii24

Už chalupáři jedou Už chalupáři jedou

„Velmi příjemné čtení o chataření. Začátek knihy byl asi lepší, ke konci už mě to tak nebavilo.“
— dolouš

Démoni Démoni

„Dávám dvě hvězdy a to především proto, jak se nepodařilo skloubit prostředí, děj a mluvu aktérů v této knize. Ano, máme tu betonářskou partu, která drží při sobě a svou práci odvádí na výtečnou, ale autor jí ještě přisuzuje, že vše se dá dělat lépe, rychleji a radostněji. No, to se dá tak nějak od knihy, která se odehrává v té době na stavbě přehrady, očekávat. Prostě: makáme, ale ještě si dáme závazek a budeme makat ještě více a tak strhneme i ostatní. Pak je tu i jejich mimo pracovní život, ve kterém má parta ale stále velký vliv. Tohle všechno bych snad mohl hodnotit třemi hvězdami, zvlášť když je použit humorný styl...jenže... Nevím, jestli je to tím, že autor se nikdy na takovém místě nepohyboval, nebo tím, že se snažil urputně vyhýbat nějakému jadrnějšímu slovu, ale dává tak postavám do úst věty plné metafor a eufemismů, že nad tím zůstává až rozum stát. Myslím, že by stačilo, kdyby takto mluvil jeden maximálně dva členové party, ale tady se to tak sype takřka za všech, co mají v knize alespoň tři po sobě následující věty. Takže to, co mělo dodávat knize onen humorný nádech, se zde pro mne stalo takovou spíše fraškou. Navíc postavy hovořící, v rámci přiblížení k lidové mluvě nespisovně, po sobě navzájem tyto hlášky pálí jednu za druhou a neobejde se bez nich prakticky jakýkoliv dialog. Některým určitě nelze upřít vtipnost, ale jejich celkové množství a nic nelimitující používání z nich dělá těžko přehlédnutelný křečovitý přívažek. Malý příklad. Jedna z postav je rozčílená na nejvyšší míru a autor ji nechá pěkně od plic si zanadávat:" ...Anténa se div nezačal ze samé zlosti točit dokolečka......Tos mě teda skutečně vyhmát. Hoši, ten výrok našeho slavného jeřábníka si zapamatujte. A podle toho doslovného záznamu jsi alibista, jak trojtá sádrová noha, obrostlá psím vínem a počmáraná sprostejma obrázkama..." Takže až se někdy opravdu taky rozčílíte, tak tady máte nyní opravdu zdrcující a hanlivou nadávku, po které se onen rozčilitel určitě stáhne zahanbeně do ústraní a nepřijde vám hodně dlouho na oči...snad se to na našich stavbách (a ne jen tam) ujme.“... celý text
— milan3144

Romance na asfaltu Romance na asfaltu

„Z knížky už si (po přibližně 40 letech) nepamatuju podrobnosti, stejně jako z detektivních povídek Siluety v ohni, které jsem také četla, ale vím, že obě ty knížky byly čtivé, takže po každé kapitole mě vždycky mrzelo, že už je u konce, načež se mi hned zase zalíbila ta další.“... celý text
— hrdlickova_61

Přejít na knížky autora