• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nové komentáře u knih Whitney Scharer

Prchavý čas světla

„Mě tedy kniha nadchla. Ponořila jsem se do příběhu Man Raye a Lee Miller tak, že jsem několikrát přejela svoji stanici a celkově využívala každou chvíli, abych mohla číst. Příběh obou mě zaujal natolik, že jsem o nich chtěla vědět ještě víc, vyhledala jsem na webu jejich fotografie, shlédla jsem na Netflixu film Krev básníka Jeana Cocteaua, ve kterém Lee hrála (pro jehož pochopení by zřejmě bylo třeba spousta vína, whiskey, brandy či jiného alkoholu, ale musím uznat, že Lee byla opravdu krásná). Paříž konce 20. let byla velmi realisticky vykreslena, dokázala jsem si živě představit všechny ty ateliéry, bulváry, paláce stejně jako dekadentní byty plné podivných osob i podivuhodných osobností. Navrch jsem se dozvěděla spoustu informací o fotografii a fotografování. Knihu vřele doporučuji.“... celý text
— Rozari

---

Prchavý čas světla

„Kniha mě zaujala od první stránky. Myslím, že se autorce podařilo velmi dobře zachytit předválečnou Paříž a také osudový vztah uznávaného fotografa Man Raye a americké modelky Lee Millerové. Kromě jejich vášnivého vztahu, určitě čtenáře zaujmou i jiné osobnosti pařížské bohémy. Díky výbornému vypravěčskému umění autorky, jsem se ani chvilku nenudila, přestože jsem toho o této době už přečetla více.“... celý text
— Marcela52

---

Prchavý čas světla

„Konečně dočtena kniha Prchavý čas světla. Knihu jsem četla na mé poměry strašně dlouho-a to celých 8dní. Má necelých 400 stran, ale prostě jsem se přes ní nemohla prokousat. Lee i Man mi přišli strašně dětinští, sobečtí, zahledění do sebe a svých úspěchů. Bavil mne začátek a konec knihy, ale ten prostředek se pořád plácala a už to bylo docela únavné. Vztah - nevztah Lee a Mana mi pěkně pil krev.... Ano, Paříž 20. a 30. let taková byla, ale za celou dobu jsem si k Lee a Manovi nedokázala najít cestu. A klobouk dolů, co Lee dokázala těsně po válce a že se rozhodla všechno zdokumentovat. Jen ty dopady pak... :( Ani jednoho z nich jsem dosud neznala, zjišťovala jsem si další informace, takže jsem trošku v obraze, ale... V každém případě jsem ráda, že máme dnes takové možnosti fotografování a nemusím prostát několik hodin v temné komoře :) Ale jako historický román určitě doporučuji přečíst. Občas lidé v knihách dělají věci, které ostatní nechápu a já to tak beru. Jsem ráda, že jsem se mohla alespoň takto projít po Paříži a být ve společnosti umělců, děkuji. "Lee ze všeho nejvíc touží po chvilce rozhodnosti, po jasném prozření. Chce tvořit okamžiky a zachytit je na film. Zachytit živoucí zážitek, pocit toho, že někdo nebo něco žije."“... celý text
— knihovnička007

---

---

Prchavý čas světla

„Lee, Man, Paříž, láska, zrada, focení, film, ateliéry, galerie, umělci, umění, sex, alkohol, večírky, život, ta věčná fráze "bohémska Paříž" a v kontrastu s ní hrůzy války. Sice jen záblesky, o to víc působící. Podle mě skvěle napsaný román inspirovaný skutečností.“... celý text
— Evina16

---

Prchavý čas světla

„Čtivá a zajímavá kniha: román o bohémě, takže občas řvavý a žhavý. Vztah dvou sebestředných umělců, navíc ve stejné branži, je asi vždycky mimořádně obtížný, tady z toho vytěžili oba maximum, ale jak se dalo čekat, nic netrvá věčně. Paříž konce 20. let, paráda (těch známých slavných, kteří byli živoucí, ne jen nám povědomá jména), a v kontrastu pak (po)válečné zpravodajství slovem a statickým obrazem, děs a hrůza. O umělecké fotografii toho vím pramálo a o těchto dvou jménech jsem dosud neslyšela, přesto (nebo právě proto) mne to dost bavilo.“... celý text
— soukroma