• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Willem Frederik Hermans

Slzy akácií

„Z tejto knihy mám veľmi rozporuplné dojmy. Na jednej strane v jej obsahu vidím kvalitu. Jedná sa o dielo autora, ktorý bol výrazne ovplyvnený expresionizmom. Toto je kniha predovšetkým o pocitoch. Tými pocitmi sú hnev, frustrácia a úzkosť. Celkovo sú Slzy akácií veľmi sugestívne a subjektívne. Hlavná postava – Arthur, je nespoľahlivým rozprávačom. Je to antihrdina, plný rozporov a výrazne zameraný na seba. Autor v tejto knihe poukazuje na neistotu v budúcnosti a zároveň sa hlbšie venuje aspektom viny v prípade kolaborantstva a to ako z pohľadu spoločnosti všeobecne, tak z pohľadu jednotlivca. Kniha tak má výrazný filozoficko-politický presah. Za obsah by som knihe nebál dať plné hodnotenie. Teraz však prichádza to veľké „ALE.“ Po kompozičnej stránke, je táto kniha úplná katastrofa. Autor skáče od jedného k druhému. Začne myšlienku alebo dialóg, ktorý však dokončí, až o kopu strán ďalej alebo ani nedokončí. Postavy často trpia samomluvou. Je veľmi ťažké sa na knihu sústrediť a odmena za tú námahu prichádza veľmi pomaly. Nie je umenie opísať náročné veci zložito. Skutočné umenie je opísať náročné veci tak, aby ich pochopilo aj malé dieťa. Odporúčam čitateľom s veľkou dávkou trpezlivosti.“... celý text
— Ahmose

---

Už nikdy spánek

„Hermansův román má trochu z románu vývojového a trochu z iniciačního, ale ohnisko míří jinam: Alfred se sice vydává na cestu do neznáma, během níž se má vnitřně proměnit, dojít poznání, ovšem už brzo na jejím počátku pochopí, že ji koná úplně zbytečně, protože na ni není dostatečně připraven (vybavením, znalostmi ani zkušenostmi); přesto ji dokončí - úspěšně? myslím, že ano, i když závěrečný obraz vyznívá zklamáním - snad se nad "manžetovými knoflíčky s kamínky z meteoritu" rozhodl, že už je opravdu dospělý a že nebude dělat, co nechce nebo ho nebaví, jen proto, aby se zavděčil kolegům nebo naplnil očekávání rodičů Hermansův styl je strohý, kusý, útržkovitý, samomluvu hlavní postavy prostupují sny, představy, denní snění, do realizovaných promluv se mísí monolog probíhající pouze v duchu Alfred během tělesných strádání v tiché severské pustině (zima, mokro, vítr, hlad, tíha batohu, zraněná noha a miliardy zk**vených komárů) promyslí spoustu témat: studium, přátelství, víra v boha, samota v cizí zemi, neschopnost porozumět lidem (nejen kvůli cizímu jazyku), utlačování malého národa v globálním světě (Holanďan v Norsku, amerikanizace), nemožnost napravit svou špatnou volbu a rozhodnout se znova... prostě to nejdůležitější se odehrává uvnitř a záleží na čtenáři, jestli se naladí na stejnou frekvenci“... celý text
— los

---

Už nikdy spánek

„Knížku mi trvalo přečíst velice dlouho (2 měsíce). To nemění nic na mém obdivuju jednoduše, ale pravdivě vykresleného vnitřního boje nizozemského vědce, jež putuje mezi cizinci (Nory) v drsné severské krajině na cestě za velkým zeměpisným objevem. To zda nakonec hypotézu svého učitele Sibbeleea potvrdí či nikoliv není pramálo podstatné. Doporučuji pro krásný literarní jazyk, popis krajiny a vyjádření vnitřních pochodů hlavní postavy. Kniha vás nevystřelí z pohovky nebo sedačky či na čem běžně při čtení sedíte, ale bude vás jemně nadnášet po celou dobu, kterou se jí budete věnovat.“... celý text
— Vindur

---

---

Už nikdy spánek

„Já nemám, co dodat - všechno naprosto trefně ve svém komentáři sepsal uživatel puml. Z knihy jsem nadšená. Natolik, že předpokládám, že se k ní jistě vrátím (vlastně bych jí nejradši hned začala číst znovu). A už sháním další tituly od autora (proč jsou do češtiny/slovenštiny přeloženy jen tři ?)“... celý text
— marvarid

---

Slzy akácií

„ťažký román s vyššími nárokmi na čitateľa, ale tak brilantný, že mi ostáva len žasnúť. Príbeh človeka, ktorý si nie je istý svojou úlohou v dejinách, pretože si nie je istý ani svojimi priateľmi a najbližšími. Niekomu by sa mohlo zdať, že Arthur sa motá v kruhoch, ale predsa prechádza vývinom...a akýmsi zmierením akoby kopíroval úlohu svojej krajiny v dejinách druhej svetovej v. Preklad Adama Bžocha je mimoriadny, nedivil by som sa, keby za to dostal cenu Jána Hollého. Vojak je statočný keď vykonáva rozkazy, ktoré dostáva od svojich nadriadených. Kto však zistí, či niekto naozaj splnil rozkazy, ktoré si dával sám? A, mimochodom, kto presne vie, aké rozkazy si sám dáva? Kto presne vedel, aké rozkazy si má sám dávať?“... celý text
— netopýr088