Populární knihy
Nové komentáře u knih Zdeněk Drozda
Kosí hnízdo
„Teda to byla nádhera.Vyprávění z časů kdy v lidech bylo tak nějak víc člověčenství.“
— Katka2382
Kosí hnízdo
„Velmi milé překvapení. Ke knize jsem se dostala náhodou a jsem ráda. Příběh vyprávěný očima hlavního hrdiny (autorem) během jeho dětských let, a to od školky až po vyučení. Příběh o rodině, ve které díky okolnostem, především chudobě, musel dospět dřív, než by měl. A přesto nenajdete ani stopu nějaké zahořklosti. Problémy řeší poměrně svérázně, občas se člověk musel usmát, i když celková situace vlastně moc k smíchu nebyla. Rozhodně doporučuji!“... celý text
— denib
Kosí hnízdo
„Tohle je tak bezútěšné. Moje nenáviděné padesátky ve své esenciální podobě.
Vezme to za srdce. Pro mě snad o to víc, když se vypráví s nadhledem a trochu vtipem.“... celý text
— jaroiva
Kosí hnízdo
„Jedna z těch vzpomínkových knížek, které hodně chytnou za srdíčko. Vzpomínky na dětství Zdeňka Drozdy ukazují život ve vší syrovosti, jsou tak autentické a opravdové, z každodenních běžných zážitků malého kluka ze sociálně slabé rodiny v poválečných pražských Vršovicích nám vyvstává až neuvěřitelně drsný příběh, kdy se nám stahuje hrdlo a máme chuť vykřiknout: takhle ne! A nakonec obdiv a palec nahoru pro malého statečného kluka s ryzím srdcem, který se uměl rozdat, ale taky se pro správnou věc poprat a postavit se bez fňukání nepříznivému osudu.
----------------
Pro mě přidaná hodnota za Vršovice. Sama jsem z Vršovic, v nových Vršovicích jsem bydlela na dvou místech do 15 let a do školy ve Vršovicích chodila až do maturity. Staré Vršovice byly mou doménou na gymplu, takže jsem vršovický místopis, tak, jak ho malý Zdenda podával, velmi ocenila, knížku četla s mapou a snažila se rozklíčovat místa popisovaná v knize.
Ulice Na Spojce, kde rodina bydlela zpočátku, je jen pár bloků od mého gymplu, do hospody U Pepíčka jsme chodili na stojáka na točenou kofolu; je to už hodně dávno, ale ta hospoda, jak tak koukám na mapu, se stále jmenuje U Pepíčka…
Ulice Nerudova, kde bylo druhé „kosí hnízdo“, je dnes ulice Charkovská, Heroldovy sady a Gröbovka byly i moje parky (do vily Gröbovka jsme chodili s družinou na výtvarnou výchovu), a do vršovické sokolovny ve starých Vršovicích mě moje maminka jako malou holčičku vodila do „rytmiky“. A v Krymské (v době "kosího hnízda" Husově) jsme stávali nekonečnou frontu na tuzexové džíny, pamatujete, pražští pamětníci sedmdesátých let?
Jo jo, Vršovice jsou zlatý i pro mě…“... celý text
— Rade
Kosí hnízdo
„Život malého kluka z chudé rozvrácené rodiny z pražských Vršovic - základ na slušné sociální drama. Jenže životopisné vzpomínky páně Drozda jsou více než to. Ocitáme se v době okupace a později v 50. letech minulého století. Doba těžká, lidsky nesnesitelná a politicky nemilosrdná narýsovaná postavami Gottwaldů, Stalinů, Slánských... A přece tady poslouží jen coby dramatická kulisa, která dává vyniknout tomu dobrému, co v člověku dřímá, probuzeno skrze onoho malého Kosa. Veskrze pozitivně pojaté vzpomínky na nesnadné, mnohdy trpké a smutné okamžiky dětství, dospívání a život na dluh jednoho kluka z Vršovic a jeho rodiny. Co dělá toto dílko výjimečným tak není životní příběh samotný, těžký, jak jen se dá očekávat, ale pohled na život, síla upřímnosti a nezlomné odhodlání pomáhající překonat veškerá úskalí. Život po válce, ne však o válce. Prostě jeden hodně těžký život, který se přitom zdá téměř tak lehký, jako procházka růžovou zahradou, bez ohledu na všudypřítomné trní.“... celý text
— Rihatama
