Cornelia Funke citáty

německá, 1958

Citáty (10)

Je to přítel. A proto je mi jedno, jestli je člověk, skřítek nebo krysa. Dračí jezdec


Jsou pravdy, které naplní srdce zoufalstvím až po okraj, pravdy, o kterých se člověku nechce mluvit pokud nemá v záloze něco, co proti zoufalství postaví kousek naděje. Inkoustové srdce


Když si vezmeš na cestu knížku, stane se něco podivuhodného: začne shromažďovat tvé vzpomínky. Později ji stačí jen otevřít a ty budeš zase tam, kde sis z ní poprvé četla. Všechno se vrátí už s prvními slovy: obrazy, vůně, zmrzlina, kterou jsi při čtení jedla... Věř mi, knihy jsou jako mucholapka. Na ničem neulpívají vzpomínky tak dobře jako na potištěných stránkách.


Knihy byly jediným místem, kde existoval soucit, útěcha, štěstí a láska. Knihy měly rády každého, kdo je otevřel, rozdávaly pocit bezpečí a přátelství a nic za to nepožadovaly, nikdy, ani když se s nimi zacházelo špatně.


Knihy musejí být těžké, protože je v nich celý svět. Inkoustové srdce


Meggie přejela rukou po deskách, jak to dělávala vždycky, než nějakou knihu otevřela. Odkoukala to od Moa. Tento pohyb si pamatovala od chvíle, kdy dokázala vnímat - otec vzal do ruky knihu, přejel něžně po deskách dlaní a pak ji otevřel, jako by otevíral krabici, která je plná vzácných lahůdek. Samozřejmě se občas stalo, že za deskami čekalo zklamání; pak knížku zlostně zaklapl - bylo to jako trest za nedodržený slib. Ale Inkoustové srdce k takovým knihám nepatřilo. Špatné příběhy se neprobouzejí k životu.


Není to zvláštní, o kolik knížky ztloustnou, když je člověk čte víckrát? Jako by pokaždé zůstalo něco přilepené mezi stránkami. Pocity, myšlenky, zvuky, vůně... A když pak po mnoha letech v té knize zas listuješ, objevíš v ni sebe samu, o něco mladší, tak nějak jinou, jako by tě ta kniha zachovala jako vylisovaný květ, cizí a důvěrně známou zároveň. Inkoustová krev


Nie, umieranie nemôže byť ľahké. Človek stráca čo miluje. To je smrť. Tu i tam.


Smrt umrtví všechno, rozum, srdce a především fantazii. Inkoustové srdce


Vteřinová ručička Fenogliových kuchyňských hodin ukrajovala čas na bolestně jemné plátky, než Mo konečně odpověděl. Inkoustové srdce