Citáty (209)
„Ó šmidli-fidli, pidli-fidli, pidli-fidli, pidli-fidli, dydli-mydli, pidli-mydli, pidli-mydli, búú! (pronesl Basil Grant, původně londýnský soudce, později předseda Klubu podivných živností)“
„Občanská myšlenka svobody je dát občanovi jistý okrsek svobody, vymezit mu pole působnosti, uvnitř něhož je králem. To je jediný způsob, jímž může pravda dojít ochrany před veřejným pronásledováním, a dobrý člověk přežít špatnou vládu.“
„Odvaha je vlastně protimluv. Znamená totiž silnou touhu po životě beroucí na sebe formu odhodlání ke smrti.“
„Opakování v přírodě nemusí být pouhým mechanismem. Může to být opakování úspěšné scény na divadle.“
„Optimista pokládá za dobré všecko kromě pesimisty a pesimista za špatné všecko kromě sebe.“
„Originalita je nedůležitá jen pro lidi, kteří žádnou nemají.“
„Osobní vlastnost není jen básnická figura pro něco neosobního, to spíš neosobní vyjádření je nešikovným výrazern něčeho daleko osobnějšího, než je běžné zobecnění. Bůh není symbolem dobra. Dobro je symbolem Boha.“
„Otázka, je-li každé náboženství stejně dobré, je jako otázka, zda jsou všichni závodní koně stejně dobří.“
„Otec, člověk klidné, jasné a veselé povahy se spoustou zájmů, jednou náhodně poznamenal, že byl přizván k účasti na tom, čemu se tehdy říkalo farní rada. Na to matka, která byla daleko méně umírněná, mnohem roztěkanější a radikálnější, reagovala bolestným výkřikem: „Ach, Edwarde, nechoď tam, budeš příliš vážený! Ještě se nám nepodařilo stát se váženou rodinou, tak už s tím nezačínejme.“ A ještě se pamatuji, jak otec klidně odpověděl: „Moje milovaná, znepokojuje mě tvé hodnocení našeho života, když dokážeš říci, že jsme ještě ani na jediný okamžik nebyli vážení občané.“ Ti, kdo četli Pýchu a předsudek, si možná všimli, že v otci bylo něco z pana Benneta, i když v matce rozhodně nebyl ani kousek paní Bennetové. Tím chci jenom říci, že moje rodina patřila k té poněkud staromódní anglické střední třídě, ve které se každý ještě směl starat sám o sebe. Její obchodníci ještě ani zdaleka neměli tušení o naší pyšné budoucnosti založené na pokrokovější a dobrodružnější koncepci obchodu, podle které se od obchodníka čeká, že bude se všemi ostatním obchodníky soupeřit, že je bude napadat, ničit a pohlcovat. Otec byl liberál příslušející ke škole, která existovala ještě před vznikem socialismu. Považoval za samozřejmé, že všichni normální lidé uznávají soukromý majetek, ale neobtěžoval se převádět jej v soukromé podnikání. Lidé jako on měli vždycky dostatečný úspěch, ale nikdo z nich nebyl podnikatel v moderním smyslu. Otec byl hlavou dědičného obchodu s realitami, který v Kensingstonu existoval už po tři generace, a pamatuji si, že v tom byl kus lokálního patriotismu, když starší členové poněkud váhali přijmout návrh mladšího kolegy založit pobočku mimo Kensington. Pro tento druh starších agentů byla taková neškodná pýcha velmi typická. Pamatuji se, jak jednou dala vznik komedii založené na nedorozumění, ke kterému by nebylo došlo, kdyby nebylo skutečnosti, že tito lidé ve skrytu duše blahopřáli sami sobě ke každému povýšení. Tato příhoda je v mnoha směrech dokonalým vypodobněním tónu řeči typického pro ony vzdálené časy.“ — Autobiografie
„Otec, člověk klidné, jasné a veselé povahy se spoustou zájmů, jednou náhodně poznamenal, že byl přizván k účasti na tom, čemu se tehdy říkalo farní rada. Na to matka, která byla daleko méně umírněná, mnohem roztěkanější a radikálnější, reagovala bolestným výkřikem: „Ach, Edwarde, nechoď tam, budeš příliš vážený! Ještě se nám nepodařilo stát se váženou rodinou, tak už s tím nezačínejme.“ A ještě se pamatuji, jak otec klidně odpověděl: „Moje milovaná, znepokojuje mě tvé hodnocení našeho života, když dokážeš říci, že jsme ještě ani na jediný okamžik nebyli vážení občané.“ Ti, kdo četli Pýchu a předsudek, si možná všimli, že v otci bylo něco z pana Benneta, i když v matce rozhodně nebyl ani kousek paní Bennetové. Tím chci jenom říci, že moje rodina patřila k té poněkud staromódní anglické střední třídě, ve které se každý ještě směl starat sám o sebe. Její obchodníci ještě ani zdaleka neměli tušení o naší pyšné budoucnosti založené na pokrokovější a dobrodružnější koncepci obchodu, podle které se od obchodníka čeká, že bude se všemi ostatním obchodníky soupeřit, že je bude napadat, ničit a pohlcovat. Otec byl liberál příslušející ke škole, která existovala ještě před vznikem socialismu. Považoval za samozřejmé, že všichni normální lidé uznávají soukromý majetek, ale neobtěžoval se převádět jej v soukromé podnikání. Lidé jako on měli vždycky dostatečný úspěch, ale nikdo z nich nebyl podnikatel v moderním smyslu. Otec byl hlavou dědičného obchodu s realitami, který v Kensingstonu existoval už po tři generace, a pamatuji si, že v tom byl kus lokálního patriotismu, když starší členové poněkud váhali přijmout návrh mladšího kolegy založit pobočku mimo Kensington. Pro tento druh starších agentů byla taková neškodná pýcha velmi typická. Pamatuji se, jak jednou dala vznik komedii založené na nedorozumění, ke kterému by nebylo došlo, kdyby nebylo skutečnosti, že tito lidé ve skrytu duše blahopřáli sami sobě ke každému povýšení. Tato příhoda je v mnoha směrech dokonalým vypodobněním tónu řeči typického pro ony vzdálené časy.“ — Autobiografie
„Pád člověka je jediné povzbudivé vysvětlení života. Svět není zlá past, do které jsme chyceni, cvět je dobrý, to jen my ho kazíme. Zlo je odsunuto do pozadí naší vůle a jenom vůle je může porazit. Každá jiná víra nezbytně odsuzuje člověka do žaláře osudu.“
„Pesimista tvrdí, že život je krátký a nikdo nemá šanci. Z náboženského hlediska život opravdu krátký je, ale šanci má každý, i když někdo jenom tu poslední.“
„Podle náboženství padlo lidské pokolení jednou a při pádu získalo poznání dobrého a zlého. Teď jsme padli po druhé a zůstalo nám jen poznání zlého.“
„Podstata všetkého panteizmu, evolucionizmu a moderného vesmírneho náboženstva je v tomto tvrdení: príroda je naša matka.“
„Pohádky jsou víc než pravdivé: ne tím, že nám tvrdí, že existují draci, ale proto, že říkají, že draky je možné porazit.“
„Pokora je matkou obrů. Velké věci lze viděti pouze v údolí a jen malé věci z vrcholků.“
„Pokrok je matkou problémů.“
„Pokud se společnost chce jen bavit, tak ji brzy nebude bavit vůbec nic.“
„Polygamie znamená nedostatečná uskutečnění sexu; je to jako když někdo trhá z roztržitosti zároveň pět hrušek.“
„Pomyslíme-li na Boží dítě v prosinci, měli bychom si uvědomit, co to znamená. Ježíš nebyl letním sluncem úspěšných, ale ohněm nešťastníků v zimě.“
„Pošetilost mládí se stává hanbou, přetrvává-li do stáří.“
„Potřebujeme se dívat na svět tak, abychom měli současně pocit úžasu i pocit, že jsme vítaní.“
„Považuje-li někdo Vánoce jen za pokryteckou záminku konzumovat příliš mnoho jídla a pití, mýlí se, ale přinejmenším je v tom někde tato možnost ukryta. Řekne-li však G. B. Shaw, že Vánoce jsou spiknutím obchodníků, není to také pravda, ale je to, jako bychom řekli, že sexuální rozdíly byly vynalezeny proto, aby zlatníci mohli prodávat šperky.“
„Pravda má tu výhodu, že si člověk nemusí pamatovat, co řekl.“
„Pretože nikto sa v skutočnosti nezdobí a neskrášľuje, aby zakrýval ošklivosť, ale aby oslavoval to čo je milované. Mama nedáva svojmu synovi modrú viazanku pretože by jej bez nej pripadal ošklivý. Milenec nevenuje svojmu dievčaťu náhrdelník aby jej zakryl hrdlo.“ — Ortodoxia
„Protestantům kdysi vadil kněz jako prostředník mezi člověkem a Bohem. Ve skutečnosti mezi člověkem a Bohem překáží pouze hřích.“
„Přijmeme-li imanenci Boha, skončíme v introspekci a izolaci, v sociální lhostejnosti – zkrátka v Tibetu. Přijmeme-li transcendenci Boha, je výsledkem úžas, zvědavost, mravní a politická odvaha a spravedlivé rozhořčení Evropy. Ten, kdo tvrdí, že Bůh je v člověku, zůstává stále sám v sobě. Naopak ten, kdo je přesvědčen, že Bůh člověka přesahuje, přesahuje sám sebe.“
„Příliš mnoho kapitalismu neznamená příliš mnoho kapitalistů, ale příliš málo kapitalistů.“
„Přítelkyně má muže ráda, nechává ho však být, jakým je. Manželka svého muže miluje a stále se snaží z něho udělat někoho jiného.“
„Radost není v životě jen intermezzo, ale život sám je krátká epizoda v nekonečné radosti.“
Gilbert Keith Chesterton knihy
Štítky z knih
eseje Anglie svatý František z Assisi, 1182–1226 Londýn filozofie Vánoce křesťanství náboženství Ježíš Kristus povídky
Chesterton je 101x v oblíbených.