Jakub Deml citáty

Přidat do oblíbených Koupit knihy

česká, 1878 - 1961

Citáty (11)

„Je pravda denní a pravda noční. Pravda nemocných a pravda zdravých. Pravda dětí a pravda dospělých. Pravda mužů a pravda žen. Pravda živých a pravda umírajících. Pravda milujících a pravda nenávidících. Pravda šťastných a pravda nešťastných.“

„Katolicismus je de facto soubor všeho jemného, duchovního, co se kdy v lidstvu vyskytlo, a nejen soubor, syntéza, nýbrž dovršen a dozrání. Je to pokračování antické, staré kultury řecké a římské. Logos.“

„Když sedmiletý chlapec ponejprv a sám vykoná cestu do sousední dědiny, která je vzdálena od jeho domova sotva půl hodiny, ještě po letech může o této své cestě snít jak o křížové výpravě do Svaté Země. Tělesný obzor jeho očí bude stále širší a širší, tak jako vodní kruhy na jezeře od toho místa, na které se z tisícmetrové výše sřítil hydroplan, ale jeho obzor duchovní zůstane i po letech v tom centru, kterému se říká rodný kraj. Ten bude vždy jeho bodem Archimedovým a také vždy jeho Achillovou patou. (Rodný kraj)“

„Milý příteli, jsem živ. (16.2.1905)“ — Carissime, kde se touláte? Dopisy Jakuba Demla příteli Josefu Ševčíkovi do Babic

„Najednou praví paní: "Proč si neodpočinete? proč vlastně píšete?" Na to jsem řekl: "Abych se neoběsil." (Z dopisu Janu Amosu Vernerovi, 27.XI.1933, in: Zakázané světlo. Výbor z korespondence z let 1930-1939)“

„Není dobrého Boha, jest jenom smrt a ta se ti přišla vysmát.“

„Není nic smutnějšího než lampa za bílého dne, kterou zapomněli zhasnout. Možná, že ani nezapomněli, ale ruka už neměla síly, aby to zbytečné světlo zhasla. (Zapomenuté světlo)“

„Není v co věřit, není v co doufat, není co milovat. My jsme obětovali všecko, nakonec i své srdce a nám se na ně vysrali. Ta hovna jsou ještě teplá, což je dobré v těchto hvězdnatých, studených nocích, člověk přece jen se zahřeje na něčem lidském. (Zapomenuté světlo)“

„Od té doby, co ženy milují kněze, všichni mužové chodí oholení.“ — Rodný kraj

„Okamžiky, které v čase a prostoru jsou vyhraženy slávě, anebo hrůze, jsou chvílemi naprosté isolace. (Hrad smrti)“

„Zdálo se mi, že umírám. Ostatně, kdož ví, zdali jsem tehdy neumřel, a nevrací-li se jen duše má na ona místa, kde jsem trpěl? (Hrad smrti)“