Jakub Deml

Jakub Deml je moravský svéráz a co tu asi nebude mnoho lidí vědět - prastrýc básníka a písničkáře Pavla J. Hejátka. Zapomenuté světlo je samozřejmě kult, ale bylo by obrovskou chybou okleštit Demla jen na toto dílo. Třeba takové jeho Poslední verše nebo Verše pro tajnou chvilku patří k tomu nejlepšímu básnické tvorby první poloviny 20.století. Jednoznačně..

Jakub Deml je moje básnická láska od chvíle, kdy jsem před lety zahlédla jeho tvář při listování učebnicí literatury. Tedy láska na první pohled.

Vítězslav Nezval mu věnoval překrásnou báseň:

PROKLETÉMU BÁSNÍKOVI k sedmdesátinám

Dvě cesty vedou z hlavní silnice
K domu rosniček
Dvě cesty vedou z hlavní silnice
K domu kde bydlívala světice
Konvalinkový lesíček

Dvě cesty vedou k domu ve stráni
Kde proklet křišťálový básník žije
Dvě cesty vedou k domu ve stráni
Rosnička vyzvání tu klekání
Navštěvuje ho svatá Teresie

Dnes vzal si básník pluviál
Je deštivo
Dnes si vzal básník pluviál
Nad skalkou bez narcisů bez fial
Ó kopřivo!

A všecky květy z celé Vysočiny
Rozrazil máta peprná
A všecky květy z celé Vysočiny
Otvírají mu svoje klíny
Ó panno neopatrná!

Dnes večer drahý básníku
Nad Vaší knihou jež mě léta chrání
Dnes večer drahý básníku
V tom srpnu hvězd a morušovníků
Prosím Vás o Vaše požehnání!

Deml mi svou vášnivou a básnivou mnohomluvností nadobro uhranul. Byl a pořád mi je příjemným společníkem v čekárnách, tramvajích, vlacích, v parcích i u moře – ale především v posteli. V mnohém se s ním sice neshodnu, žárlím na jeho partnerky, vlastně se mi ani nelíbí, někdy mi leze vyloženě na nervy a musím si od něho na čas odpočinout, vždy se k němu ale pokorně vracím a nejspíš ho nikdy nepřestanu milovat.