Jan Skácel citáty

česká, 1922 - 1989

Citáty (49)

A jsou i slova zoufalá a krutá, jako když jestřáb střemhlav změní let a zaútočí na bílého drozda, a měl jsi nám je Bože zamlčet. A znovu láska


A nepřijde-li trest hned vzápětí, musíš si vinu odžít životem.


A život se nám zdá. Není a je. Květy z nahořklého dřeva


Až do skonání světa budou Hamleti umírat na scéně... Květy z nahořklého dřeva


Básníci básně neskládají. Básník báseň nalézá. Květy z nahořklého dřeva


Dětství je to, co dávno, kdysi bývalo a dnes ze sna visí. Květy z nahořklého dřeva


Dlužíte mi harfu. Takovou, co by spala.


Dost dlouho nehet dívky v parku byl pro nás kouskem měsíce. Květy z nahořklého dřeva


Chci život milovat... Květy z nahořklého dřeva


Chraňme tu vodu a nenechme oslepnout prastaré zrcadlo hvězd.


Chtěl jsem, aby tahle knížka byla trošku veselá, kapánek smutná, maličko sentimentální a hodně obrázková, nic víc jsem nechtěl. Jedenáctý bílý kůň


Jako všechno umění je i poezie v podstatě tajemství.


Je slyšet vůni, stůně růže a vítr usnul znaven v seně, měsíček jako malé slůně po nebi chodí obráceně. Chyba broskví


Je studánka a plná krve a každý z ní už jednou pil a někdo zabil moudivláčka a kdosi strašně ublížil. A potom mu to bylo líto a do dlaní tu vodu bral a prohlížel ji proti světlu a moc se bál a neubál. A držel ale neudržel tu vodu v prstech bože můj a v prázdném lomu kámen lámal a marně prosil: kamenuj. A držel ale neudržel a bál se ale neubál a studánka je plná krve a každý u ní jednou stál.


Je to jak dobrý skutek postát na mostě. Květy z nahořklého dřeva


Je včera, bude dnes a byla zítra. Snes tyto tři údery a žádný víc. Květy z nahořklého dřeva


Jestli probudí tě po půlnoci touha, nečekej na úsvit. Květy z nahořklého dřeva


Jsme jako tonoucí a voda zároveň. Květy z nahořklého dřeva


K ránu jsou popelnice plné nedosněných snů... Květy z nahořklého dřeva


Kdejaké ticho děti vysbíraly a zanesly je domů maminkám. Květy z nahořklého dřeva


Konečně protrhnouti papírové klišé a místo cizích očí dívat se jen svýma. Květy z nahořklého dřeva


Lety jsem zmoudřel. Co je moudrost – nevím.


Město si tě samo jednou najde, tak jako sám sebe hledá v básni rým. Květy z nahořklého dřeva


Mnoho lidí se domnívá, že moravská hymna je píseň Moravo, Moravo, Moravěnko milá. Není to pravda. Moravská hymna je mnohem krásnější, velebnější a je všelidská. Není národa na světě, který by měl tak inteligentní hymnu jako my, Moravané, kteří na rozdíl například od Slováků národ nejsme. A přece jen málo obyvatelů zeměkoule moravskou hymnu zná. Dokonce ani všichni Moravci ne. Já ji znám a zpívám si ji velice často a s úctou. Hymnu líbezné země Moravské (která není zemí) nezahraje ani ta nejznamenitější kapela na světě. Nedokáže to. Protože moravská hymna je - ticho. Řeknu vám to naplno. Moravská hymna je pauza. Pauza mezi Kde domov můj a Nad Tatrou sa blýska.


Musíš bez únavy nést touhu jak nebe propast hvězd. Nad palouky tvé domoviny. Květy z nahořklého dřeva


Na nebi sbírá se vítr, zítřejší nachový vítr, a znova láska, znova, odedávna zpovzdálí překáží smrti. (Večer ze sbírky Hodina mezi psem a vlkem) Hodina mezi psem a vlkem


Na zlý strach kolem zapomenout a na ten krásný vzpomínat. Květy z nahořklého dřeva


Nadšení nenosí nikdo po kapsách. Květy z nahořklého dřeva


Nakonec všichni vejdeme se do hrobu jako do houslí. Květy z nahořklého dřeva


Nejčistší ze všeho je lítost. Květy z nahořklého dřeva