Julian Barnes citáty

Dan Kavanagh · pseudonym

Přidat do oblíbených Koupit knihy

anglická, 1946

Citáty (27)

„...knihy Virginie Woolfové si nehodlám přečíst dřív, než budu po smrti.“

„"Umění je srozumitelné. Život nikoli."“

„„Dostanete se z toho asi tak jako racek z ropné skvrny – křídla budete mít už navždy slepená dehtem.“ (Roviny života)“

„Ano, je to kamarádka. A přece... Není to mnohem víc spíš spojenec? Jako to bývalo kdysi dávno na začátku. V dětství si člověk myslel, že má kamarády, ale ve skutečnosti měl jen spojence - lidi na své straně, kteří budou pomáhat, dokud člověk nedospěje. Potom - v jejím případě - odpadli a ona byla dospělá, pak přišel Bill a děti a pak děti vylétly z hnízda a Bill zemřel. A co pak? Pak člověk zase potřeboval spojence, lidi, kteří mu budou pomáhat až do konce. Spojence, kteří pamatují Mnichov, kteří znají staré filmy, které jsou pořád nejlepší, i když se jeden snaží oblíbit si ty nové. Spojence, kteří člověku pomůžou pochopit daňové přiznání a otevírat skleničky s džemem. Spojence, kteří se stejně jako ona strachují o peníze, i když chová podezření, že někteří z nich jich mají mnohem víc, než přiznávají. (Stolek s citróny)“

„Dějiny jsou lži vítězů... ...a také sebeklam poražených.“

„Historie je ona jistota vznikající v bodě, kde se nedokonalost paměti stýká s nedostatečností historických pramenů. (Patrick Lagrange)“ — Vědomí konce

„Hledáte-li si přátele mezi zesnulými, má to jednu výhodu - city k nim nikdy neochladnou.“

„Chlap na bílém válečném oři vypadá skvěle, ale kdo bude uklízet po tom koni koblihy?“

„Je to jeden z rozdílů mezi mládím a stářím. Když jsme mladí, přisuzujeme ostatním lidem různou budoucnost. Když jsme staří, přisuzujeme jim různou minulost. (Vědomí konce)“

„Kde bych teď bývala byla, kdybych se dva roky před Velkou válkou podívala jinam? (Stolek s citróny)“

„Když čteš dobrou knihu, neutíkáš pryč od života. Naopak se do něj noříš hlouběji.“

„Když mě dnes přátelé opouštějí, nedokážu už říct, zda je to kvůli mému úspěchu nebo selhání. Takové je stáří. (Stolek s citróny)“

„Když pukne srdce, napadlo ho, roztrhne se jako dřevo, po celé délce fošny. Když byl na pile teprve pár dní, viděl, jak Gustaf Olsson vzal pořádný kus kulatiny, vrazil do ní klín a pak tím klínem trochu pootočil. Dřevo se rozlomilo po vláknu, od jednoho konce na druhý. Nic víc jste o jádru dřeva ani o lidském srdci nepotřebovali vědět, jen kde se nacházejí vlákna. Pak je zakroucením, gestem, slovem dokážete zničit.“

„Mezi přibýváním a růstem je velký rozdíl. (Vědomí konce)“

„Na antikoncepci je dobrý, že člověk může šukat s lidma, který se mu nelíběj.“

„Nejšťastnější okamžik mého života je pochopitelně okamžik lásky. Je to chvíle, kdy se zadíváte do očí ženy, již milujete, a vycítíte, že i ona miluje vás. To se mi stalo jednou, možná dvakrát. (Stolek s citróny)“

„Není snad tou nejspolehlivější rozkoší, naznačuje Flaubert, rozkoš z očekávání? Komu je zapotřebí vlámat se do pustého podkroví naplněných tužeb?“

„Občas mě nevědomost mladých dráždí. Taková nevědomost je svého druhu tichem. (Stolek s citróny)“

„Po čtyřicítce lze podstatu života shrnout jedním jediným slovem: Odříkání. (Stolek s citróny)“

„Pouze Bůh komponuje v C dur. (Stolek s citróny)“

„Problémem není to, jak zní odpověď, ale jaká je otázka. Pečlivě vypracovaná otázka je svého druhu už vlastně odpověď. (Pohlédnout do slunce)“

„Předkládám tu argument pro svět odříkání. Pokud snad my víme více o naplnění, oni věděli více o touze. Jestli my víme více o číslech, oni věděli víc o zoufalství. Pokud my víme víc o vychloubání, oni věděli víc o paměti. Oni celovali nohy, my cucáme prsty u nohou. Pořád dáváte přednost naší straně rovnice? Je docela možné, že máte pravdu. Pak zkuste jednodušší formulaci: jestli my víme víc o sexu, oni věděli víc o lásce. (Stolek s citróny)“

„Tak jako většina jeho díla se i tahle hra zaobírala láskou. A stejně jako v jeho životě, tak i v jeho díle: láska nefungovala. Láska mohla, ale nemusela vyvolat laskavost, uspokojit ješitnost a rozjasnit pleť, ale nevedla ke štěstí; city či úmysly nikdy nebyly úplně vyrované. Taková už je povaha lásky. Samozřejmě "fungovala" v tom smyslu, že vyvolávala nejhlubší emoce v životě, díky ní byl svěží jako lipový květ zjara a lámala ho jako zrádce v kole. Ponoukala ho od zdvořilé ostýchavosti k relativní troufalosti, byť to byla troufalost dost teoretická, tragikomicky neschopná činu. Naučila ho zalykavému bláznovství očekávání, zoufalství po nezdaru, lístostivému kvílení i bláhovosti vzpomínání. Lásku znal dobře. (Stolek s citróny)“

„Tohle tedy byla bezútěšnost jejího života, v němž nemilovala toho, kdo si to zasloužil, a milovala toho, kdo si to nezasloužil. (Stolek s citróny)“

„Všichni hledáme nějaké bezpečné místo. A když ho nenajdeme, musíme se naučit, jak zabíjet čas.“ — Jediný príbeh

„Za život vstřebal pěkných pár pouček a o jednu se teď chtěl opřít, a sice že větší bolest vyžene menší. Natažený sval ustoupí před blením zubu, bolest zubu zase zcela zastíní rozdrcený prst. Doufal - byla to teď jeho jediná naděje -, že bolest rakoviny, bolest umírání, vyžene bolesti lásky. Ale moc tomu nevěřil. (Stolek s citróny)“

„Život je jen předčasnou reakcí na smrt. (Stolek s citróny)“