Katja Millay citáty

americká

Citáty (41)

,,Co pro tebe znamená?" šeptá. Tohle už neví a chce odpověď, kterou moc dobře znám, jen netuším, jak ji formulovat. Než stačím odpovědět, ozývá se ze země Drewův tlumený hlas. ,,Rodinu," říká. A má pravdu. (Moře klidu)


,,Já jsem si přál, aby tu dneska se mnou byla máma, což je blbost, protože se to nemůže stát." Krčí rameny a otáčí se ke mně s úsměvem, který mě vždycky dostane. ,,Není blbost chtít ji zase vidět." ,,Nešlo o to, že bych ji chtěl vidět," říká a dívá se na mě celou hloubkou sedmnáctiletých očí. ,,Chtěl jsem, aby ona viděla tebe."


,,Jak jsi jí to říkal?" ptá se, ale myslím, že to ví. ,,Sluníčko," říkám a ona se usmívá, jako by věřila, že je to dokonalé. Možná je jedinou osobou na světě kromě mě, kdo si to myslí. (Moře klidu)


,,Miluju tě, Sluníčko," říkám jí, než ztratím odvahu. ,,A je mi úplně jedno, jestli to chceš, nebo ne." (Moře klidu)


,,Tak spi se mnou." ,,Cože?" vytřeští oči a já se musím smát. ,,Tak to nemyslím. Myslím normálně spát. Je to letiště, ani nebudeš vědět, že tam jsem." ,,Tak o tom pochybuju." (Moře klidu)


,,Teď přijdu k tobě," říkám a dělám pomalu krok za krokem směrem k ní, jako bych uklidňoval sebevraha na římse. ,,Obejmu tě a budu tě držet." Než udělám další krok, na chvíli se odmlčím. ,,A ty mi to dovolíš." ,,Proč?" ptá se, jako by to byla ta nejšílenější věc, jakou kdy slyšela, a dost možná že po dnešní noci to ta nejšílenější věc je. ,,Protože to potřebuju udělat." (Moře klidu)


''Věřím v Boha, Sluníčko. Vždycky jsem věřil, že existuje,'' říká. A jeho další slova nejsou ani sebelítost, ani úzkost, ani melodrama. Je to pravda. ''Jenom jsem si jistý, že mě nenávidí.''(Moře klidu)


Černé svinstvo. - Moře klidu


Dívám se, jak bude reagovat, ale tohle je Josh, takže jako obvykle nedává nic znát. Stejný výraz by asi měl i v případě, že by se za dveřmi pářily dvě hyeny. (Moře klidu)


Dobré ráno, Sluníčko! - Moře klidu


Doma být nemůžu. Cítím, jak mi tam každou vteřinu klesá hladina testosteronu. - Moře klidu


Hází po mně veškerý svůj chtíčem nabitý šarm už od prvního dne školy. Nazvala bych to takovým vzájemným škádlením, ale ono to tak vlastně není, protože můj příspěvek se omezuje na dobře mířené pohledy a gesta a i těch je pomálu. - Moře klidu


Jenom abys věděl... nelhal jsi. - Moře klidu


Jsi nechutný. - Ale dala sis na čas, abys mi to řekla, co? Dobrý pocit? - Ne tak, jak jsem myslela. - Moře klidu


Kážeš vodu, a sama hulíš trávu? (Moře klidu)


Kdyby mě takhle viděla máma před třemi lety, předvedla by klasický výstup plný křiku, slz a výčitek a zamkla by mě do pokoje. Dneska by se zatvářila zklamaně a zeptala se, jestli jsem šťastná, a já bych přikývla a lhala, že ano, abychom mohly obě předstírat, že nemáme žádný problém. - Moře klidu


Kdybychom měli dalekohled, ukázala bych ti Moře klidu. To je na měsíci. Ale takhle okem není vidět. Moře klidu


Lidé rádi tvrdí, že láska si neklade podmínky, ale není to tak, a i kdyby, nebyla by svobodná. Vždycky je s ní spojeno očekávání. Lidi vždycky chtějí něco výměnou. Třeba chtějí, abys byla šťastná, což tě automaticky dělá odpovědnou za jejich štěstí, protože nebudou šťastní, dokud ty nejsi. Musíš být taková, jakou tě vidí, cítit se, jak si oni myslí, že se cítíš, protože tě přece milují. A když jim nemůžeš dát, co chtějí, cítí se mizerně, takže ty se taky cítíš mizerně a všichni se cítí mizerně.


Lidé věří v Boha, protože nevěří sami v sebe. Potřebují něco jiného, na čem mohou být závislí nebo čemu mohou klást za vinu, že jsou v prdeli. - Moře klidu


Máš to u mě, kamaráde. - Nedokážeš si představit, co všechno. (Moře klidu)


Moje matka čeká spoustu věcí, které nikdy nedostane. - Moře klidu


Nechtěl byste mi něco říct? - A chtěla byste něco vedět? - Moře klidu


Nenávidím svoji levou ruku. Nesnáším už jenom to, že se na ni musím dívat. Ale i tak se na ni dívám, protože mi připomíná, že toho kluka, co mi všechno vzal, jednou najdu. Zabiju ho za to, že zabil mě, a zabiju ho schválně levou rukou.


Neříkej nic, co nemyslíš vážně. Nejsem na tom tak špatně, abych potřebovala prázdné lichotky.


Nestali jsme se normální, prostě to od nás čekají. A nejde jenom o lidi ve škole. I já čekám, že budeme spolu. Čekám na ni. Čekám, že tu bude. Čekám, že bude u mě doma. Čekám, že bude i dál součástí mého života. A to mě děsí.


Nikdy jsem si neuvědomila, že smutek a sebelítost nejsou to samé. - Nastya/Emilia (Moře klidu)


Normální lidi měli přátele. Já jsem měla hudbu. Nic mi nechybělo. - Moře klidu


Odtahuje se a já vidím výraz v jejích očích. Pohled člověka hledícího z okna, který čeká na někoho, o kom ví, že se domů nikdy nevátí.


Poslední hodinu jsem měl její ruce snad na všech částech těla. Člověk by řekl, že mi to bude stačit. Ale ani náhodou. Už nikdy mi to stačit nebude. (Moře klidu)


Protože je moje a já nechci, abys na ni sahal. (Moře klidu)