Miroslav Horníček citáty

česká, 1918 - 2003

Citáty (106)

Myšlenky plynou z činnosti a ne z hlavy, která zírá. Nejlepší inspirací je termín. Nutnost.“


Na počítači nepíšu. Počítačů se bojím. Bojím se, že uprostřed rozepsané povídky v tom stroji dojde petrolej.


Nabízím humor bez grimas, bez posunků, bez pitvoření. Ženy nemají rády, když se muž zesměšňuje.“


Nálada hlediště či jeho smích může mít nejrůznější podobu a povahu a tvar. Někdy je to vodotrysk či ohňostroj a někdy balvan. Někdy bystřina a jindy močál. Smích může vlát jako záclona, kmitat jako motýl, sjíždět jako blesk, anebo padat jako lavina. A někdy je to míč, kterým si pohazujete buď sám, anebo s diváky.“


Nedejte na mnohé. Mnozí se smějí lecčemu. Spoléhejte spíš na nemnohé, na ty, kdo rozeznají věci pomíjivé od věcí trvajících a kdo se nezastaví u povrchu.


Nedorozumění mě trápí víc než neúspěch. Hrozně mě mrzí, když někdo slyší něco jiného, než jsem řekl.


Nejhorší omyl je, když se hledáme tam, kde nejsme. Je celá řada falešných úspěchů. Vždycky říkám, úspěch mě nezajímá. To může být výraz omylu, povrchnosti, nedorozumění. Důležité je být sám sebou a dělat to, co je moje.“


Někdo maluje květiny a ženy, aby si mohl opatřit co nejvíc jídla. A někdo maluje jídlo, aby mohl ženě koupit květiny.“


Není strašné, když žena, stárnouc, ztratí některé své dívčí návyky. Strašné je, když stárnouc, si tyto návyky zachová.


Nepsané zůstává, ale zůstává jen potud, pokud se čte.


Nesplněná přání jsou krásná, protože trvají. Je-li přání splněno, hyne.


Nevytýkejme hercům jejich egocentrismus. Jsou sami sobě materiálem své práce a zabývají-li se tedy sami sebou víc než druzí - od hlasivek po city - není to jen pro jejich radost a uspokojení - je to pro uspokojení a radost druhých.“


Nic na jevišti se neprožívá - je to jen a jen schopnost předesílat větě myšlenku. Říkám "jen a jen", ale právě toto je herectví nejtěžší a základní.“


Nic na světě není pro všechny, všecko je jenom pro někoho a hlavně že pro každého je tu něco.


Obávám se, že rozšířením videa se z nás stanou vidioti.“


Pivo se pije, řeči povídají. Všechno je pomíjivé, všechno pomine, ale pokud se tu žije, je právě tady těžiště a střed. Srdce toho všeho. Ale ten kdo sem přijel, aby tudy prošel, spěchá dál. Chce ještě dneska vidět dvacátý třetí ze sta zdejších kostelů, i když za týden si už bude pamatovat jenom dva. Co na tom? Člověk schraňuje množství. Množství peněz, množství viděného, množství čehokoli, množství všeho. Množství zážitků a ještě větší množství požitků. Nejde mu skoro nikdy o podstatné a mýlí se. Skoro vždycky se mýlí. A pospíchá městem, městy, létem, léty, zůstává pořád jenom vně. Vně hradeb, před zavřenými branami.


Pokrok totiž nelze zastavit - i když ho lze dočasně obklíčit a zdogmatizovat.


Pokud jde o myšlenky - vzlétám k nebesům, pokud jde o tělo - jsem líný jako pytel ovsa.“


Pokud se člověk ptá, chce být.


Přátelství buď je, nebo není. Nemusí se jevit, nemusí se tvářit, nemusí být závislé - na nějakých projevech. Ale je. Může se projevit ve chvíli, kdy je potřebujeme, může se vynořit jako spodní voda, i jeho objevení se a zásady jsou vždycky organické - nemůže se nevynořit tam, kde je ho třeba.“


Přátelství je organismus a všechno, co je organické, je lepší než to, co je organizováno.“


Předsudky se překonávají hůř než rozumové důvody.


Přesně to vystihl Werich, když se ptal Horníčka: A vy jste od novin? Načež Horníček s úlekem vykřikl: "A proboha, kde?"


Psaní vzpomínek je korespondence s neznámými adresáty.


Slova "míti se" neberu hmotně. Někdo se nemá nikdy a někdo pořád. Mít se to není stav peněženky, nebo úspěchů, to je dispozice. Být šťasten - to znamená umět to. Radovat se ze všeho, z každého dne, z každé hodiny. Raduji se. A proto se mám. A pořád. I když někdy, občas, ne. A vždycky jen svou vinou.


Smích nebo potlesk mohou být velice ošidné. Neznám, opakuji často, krásnější lidský projev, než je smích. A neznám také hloupější lidský projev. Smích i potlesk mohou mít nejrůznější kvalitu. Učit se rozumět této jakosti smíchu je první a nejvyšší povinností herce.“


Smysly můžou slábnout, a slábnou. Ale jeden smysl může léty sílit a růst: smysl pro humor.


Štěstí je důvěra v lidi.


Teprve čtením a jedině čtením se člověk stává čtenářem. Je nutno přečíst mnohé, abychom našli málo.


Tolerance se získává tak jako humor, teprve zráním a věkem.