Orhan Pamuk citáty

Přidat do oblíbených Koupit knihy

turecká, 1952

Citáty (9)

„… „Vysvětlete, mistře, pocit červené někomu, kdo ho nikdy nezakusil.“ „Kdybychom se jí dotkli konečky prstů, bylo by to něco mezi železem a mědí. Kdybychom ji vzali do dlaně, pálila by. Kdybychom ji ochutnali, byla by šťavnatá jako nasolené maso. Kdybychom ji vzali do úst, zaplnila by je. Kdybychom k ní přičichli, byla by cítit jako kůň. Kdyby byla květinou, podobala by se její vůně heřmánku, nikoli červené růži.“… Jmenuji se Červená“

„...Dopis svůj obsah nesděluje jenom písmem. Dopis se stejně jako kniha čte i přivoněním, dotykem, pohlazením. Moudří proto říkají: „Přečti, co dopis říká.“ Kdežto hlupáci říkají: „Přečti, co se v dopise píše.“ ...Jmenuji se Červená“

„Čas od času, když přijímám za vlastní historky, které jsem slyšel o svém městě i o sobě samém, bývám v pokušení říci: „Bylo nebylo, kdysi dávno jsem malovával. Prý jsem se narodil v Istanbulu a slyšel jsem, že jsem byl poněkud zvláštní dítě. Potom, když mi bylo jednadvacet, začal jsem podle všeho psát romány, aniž bych tušil proč.“ Líbilo by se mi napsat celý svůj příběh v tomto duchu – jako by celý můj život bylo něco, co se přihodilo někomu jinému, jako by to byl sen, v němž cítím, jak můj hlas slábne a moje vůle nezadržitelně podléhá okouzlení. ........Istanbul“

„Dělá láska z lidí pošetilce, nebo se zamilovávají jen pošetilci? Jmenuji se Červená“

„Já vím jen tolik, že uchýlí-li se muž ke lstem, pastičkám a intrikám, pak v něm láska vůbec nevzplanula...Jmenuji se Červená“

„Jednoho dne jsem si přečetl knihu a celý můj život se změnil. (Nový život)“

„Když čtu knihu, pořád ještě pro mě není tak důležité rozumět, jako vytvářet si k textu odpovídajíci fantazie.“

„Tak mi proboha řekni, co ti je! Mám v hlavě cosi divného, odpověděl Mevlut. Ať dělám, co dělám, cítím se na světě úplně sám. (Cosi divného v mé hlavě)“

„To, co drží nějakou knihu na nohou, jsou její vnitřní rozpory. (…) Kniha se nepíše s jednou myšlenkou, ale alespoň se dvěma. (…) Román mi neukazuje nějaký výsledek, nedává mi lekci, nýbrž je oblastí, kde se všechny hlasy střetávají a na tomto poli střetů by měla být zrovna tak krása a jasnost jako temnota a nesnadno pochopitelná místa.“…“