Stefan Zweig citáty

rakouská, 1881 - 1942

Citáty (61)

Neopětovat žádost ženy znamená též zničit její hrdost, urazit její stud...


Neštěstí činí zranitelným a neustálé utrpení nespravedlivým.


Nic na světě nevykoná takový tlak na lidskou duši jako prázdnota.


Nic není mocnější než úmysl, který změníme ve skutečnost.


Nic neuvede naši mysl do mocnějšího zmatku než náhlé splnění horoucího přání.


Nic nezbystřuje inteligenci tak jako vášnivé podezření, nic nerozvíjí všechny možnosti nezralého intelektu tak jako stopa ubíhající do tmy.


Od té doby, co jsem začal rozumět sám sobě, rozumím i nekonečně mnoha jiným věcem. (Fantastická noc)


Omyl tisíců uhájí vždy své právo proti pravdě jednotlivce.


Paměť nepovažuji za element náhodně uchovávajíci to a náhodně ztrácející ono, nýbrž za sílu vědomě pořádající a moudře vyřazující.


Revoluce nikdy nenáleží prvnímu, který jí začne, nýbrž vždy až poslednímu, který jí dokončil.


S každým novým člověkem se rodí i nové svědomí a vždy alespoň jedno se rozpomene na svou duchovní povinnost obnovit dávný boj o nezadatelná práva lidstva a lidskosti. (Svědomí proti násilí)


Sen je ventilem naší citlivosti.


Skvělí jsou vždy hrdinové, které nikdo nezná.


Stále znovu se v dějinách opakují tyto tragické okamžiky, že tehdy, kdy by bylo nutné naprosté sepětí všech spojených sil na ochranu evropské kultury, nemohou knížata a státy ani na chvilku utlumit své drobné sváry.


Svoboda není možná bez autority, jinak by se proměnila v chaos. A autorita není možná bez svobody, jinak by se proměnila v tyranii.


Šťastný člověk nevnímá čas.


Tehdy člověk aspoň věděl, že ho ten druhý potřebuje, tehdy věděl, že ho zachraňuje před smrtí nebo před zoufalstvím - a to je právě to, co člověk potřebuje, když má pomáhat, pocit, že ho ten druhý potřebuje.


Teprve teď, když jsem byl starší, jsem porozuměl, kolik toho s každým takovým člověkem mizí, především proto, že v našem světě, který se beznadějně stává stále jednotvárnější, je všechno jedinečné den ode dne vzácnější.


Tvoříme knihy jen proto, abychom byli spojeni s lidmi i po svém posledním vydechnutí a tak se ubránili neúprosnému protivníkovi veškerého života: pomíjení.


Ty okamžiky byly jeho platonické noci lásky.


Ucítil jsem na rtech hořkou příchuť, příchuť pomíjejícnosti: nač žijeme, když vítr zavane stopu hned za vaším střevícem?


V každé válce je pacifista ve vlastních řadách nebezpečnější než nejmilitantnější protivník. (Svědomí proti násilí)


V něm jsem se poprvé přiblížil tomu velkému tajemství, že všechno výjimečné a mohutné v našem žití lze dokázat jen vnitřním soustředěním, vznešenou monománií, která je ve svatém svazku s šílenstvím. (Knihomol)


V něm jsem se poprvé přiblížil tomu velkému tajemství, že všechno výjimečné a mohutné v našem žití lze dokázat jen vnitřním soustředěním, vznešenou monománií, která je ve svatém svazku s šílenstvím. Že i dnes se ještě může vyskytnout život čistě duchovní, naprostá abstrakce v jediné ideji, pohroužení nemenší než pohroužení indického jógího nebo středověkého mnicha v kobce.


Vždycky je snadnější hájit mrtvého člověka než člověka živého a neoblíbeného. (Svědomí proti násilí)


Zbožní a věřící jak jen křesťané mohou být, dovolávají se Boha s celou vroucností duše a zároveň se v jeho jménu dopouštějí nejhanebnějších nelidskostí dějin.


Ze smutku se nezrodí žádný čin.


Zmocnilo se ho první tušení mnohotvárnosti života, domníval se, že poprvé porozuměl lidské povaze, že se lidé navzájem potřebují, i když se zdá, že jsou k sobě nepřátelští, a že je velmi sladké být jimi milován.


Žádná neřest a žádná brutalita nezpůsobila tolik krveprolití jako lidská zbabělost.


Žádná vina není zapomenuta, pokud o ní ví svědomí. Netrpělivost srdce