Majsebuch 2. aneb Kniha jidiš legend a příběhů vydání

Termínem majsebichl označujeme knížky příběhů v jazyce jidiš, které v 15. a 16. století psali němečtí Židé usazení v severní Itálii. Pokračovali tak v dlouhé židovské literární tradici, zároveň však přejímali četné podněty z italské společnosti období renesance. Na jejich dílo do značné míry navázal i vydavatel Majsebuchu (Basilej 1602), Jaakov bar Avraham. Mezričský rodák Jaakov bar Avraham, hebrejsky přezdívaný Jaakov Mocher Sfarim (Knihkupec) a německy Jacob Buchhändler, známý též jako Jacob Pollak, byl s knihami bytostně spjat: živil se jejich prodejem a působil jako korektor v basilejské tiskařské dílně Conrada Waldkircha. Jak sám uvádí v předmluvě, byl autorem více spisů, nejvíce si však cenil právě Majsebuchu, který je dílem jak tradičním, tak velmi novátorským. Jeho vydavatel měl v úmyslu seznámit široký okruh čtenářů neznalých hebrejštiny a aramejštiny (tedy především ženy) s narativní tradicí Talmudu, midrašů a některých dalších náboženských spisů, mimoděk však vytvořil svébytné dílo, které nepochybně představuje vrchol dobového vypravěčského umění v jazyce jidiš. Přestože v době, kdy Majsebuch vyšel, se Židé v Basileji nesměli usazovat, toto město bylo – spolu se severní Itálií a Prahou – významným centrem hebrejského a jidiš knihtisku. K rozvoji knihtisku přispěl hospodářský rozkvět Basileje, k vydávání knih v hebrejštině (a jidiš) vedl zájem vzdělanců období renesance a humanismu o četbu textů v původních jazycích – latině, řečtině a hebrejštině. Tehdejší basilejská knižní produkce v hebrejštině a jidiš byla značně rozmanitá, vycházela zde jak díla určená vzdělancům (Talmud), tak populární knížky. Jak už bylo řečeno, záměrem Jaakova bar Avrahama bylo seznámit čtenáře s narativní tradicí stěžejních židovských náboženských spisů, příběhy z Talmudu a midrašů však nevydal ve strohém doslovném překladu z hebrejštiny a aramejštiny, nýbrž v podobě rozpracovanější a přihlížející k tradici orální literatury. Zároveň sbírku rozšířil o příběhy z jiných zdrojů, takže v Majsebuchu můžeme rozlišit tři vrstvy: 1. příběhy vycházející z Talmudu a midrašů (příběhy č. 1 – 157), 2. středověké legendy z Porýní a Podunají (Řezno, Mohuč, Kolín nad Rýnem aj.), jejichž hrdiny jsou rabíni Šmuel a Jehuda he-Chasid (158a – 182), a 3. především středověké příběhy s vazbou na Talmud (183 – 255). Do všech těchto příběhů se promítá literární odkaz biblických knih, Talmudu a midrašů, obohacený ústní lidovou slovesností v jidiš, evropským folklorem i některými prvky evropské psané literatury (Tristan a Isolda, Píseň o Nibelunzích). V tom ovšem Majsebuch pokračuje v tradici, která se projevuje už v Talmudu přebíráním některých cizích motivů. Vzdor rozmanitosti pramenů se Jaakovu bar Avrahamovi podařilo vtisknout knize jednotný charakter, daný především postavou hrdiny, jímž je vždy muž ducha, mající převahu nad mužem činu: v jednotlivých vrstvách vystupuje do popředí nejprve zbožný učenec, pak dvorský Žid a posléze kabalista. Jednotný ráz díla je dán rovněž nenásilným přechodem od příběhů málo dějových v první vrstvě (exempla) k epicky bohatším příběhům vrstev dalších. Atraktivnost třetí, co do zdrojů inspirace značně různorodé vrstvy zvyšují historické postavy v příbězích vystupující. Křižák Godefroi z Bouillonu zde truchlí pro učence Rašiho, věhlasného komentátora Tóry, rabi Meir je vyslán, aby se přesvědčil o pravověrnosti Moše ben Maimona, autora významného díla středověkého židovského racionalismu Průvodce zbloudilých (Sefer more nevuchim), rabi Jechiel z Paříže a kanovník pařížské katedrály se stanou předmětem sázky dvou démonů, který z obou vzdělanců přestoupí na víru toho druhého. Mimořádné oblibě se těšil příběh mohučského rabi Šimona, jehož syn byl o šabatu uloupen, pokřtěn a stal se papežem. Majsebuch je zároveň významným svědectvím o dobové židovské společnosti, podává obraz její religiozity, zvyků, postavení v západním světě, jejích obav i nadějí. Na stránkách knihy se setkáváme s magickými praktikami, uhranutím, vzýváním Božích jmen apod.; není bez zajímavosti, že právě zde nacházíme první knižně vydaný příběh o dibukovi Sbírka jidiš legend a příběhů vzbudila rázem zájem čtenářů jak židovských, tak křesťanských. Mezi Židy si ji oblíbili zejména lidé méně vzdělaní, učinili z ní nedílnou součást domácnosti a o šabatu se z ní hlasitě předčítalo.... celý text