Alix
diskuze
Nightlybird: Já jsem zase nevěděla, kde má tato balada původ, díky za info. Je to v povídce Ylla.
Nightlybird: Kruci, já tu nebudu sedět sama!
Už naposledy budu otravovat s Marťanskou kronikou.
Drink to me only with thine eyes, and I will pledge with mine,
or leave a kiss within the cup, and I ˇll not ask for wine...
Říká se tomu Vlačík na rozloučenou?
Nightlybird: Tak jsem koukla na letopočty a je to 1999 - 2026. Tak je to uvedeno v povídkách i obsahu, takže rok 2057 byl prostě překlep.
Minas: Je to od tebe milé, že jsi se rozhodl sraz zorganizovat. Pokud to čas a práce dovolí, asi bych podlehla a taky přijela. Ale je to ještě fakt dlouhá doba, takže se zatím budu těšit.
Nightlybird: Aha, tak já mám doma přesně to vydání, které je tady, čili z roku 1959, musím se mrknout, jak je to tam s tím letopočtem. Autorky veršů jsem si povšimla, protože je v povídce zmiňována a zrovna jsem uvažovala, že se musím na ni podívat, protože jsem o Sáře T. v životě neslyšela. Taky musím říct, že když jsem Marťanskou kroniku četla poprvé, bylo mi snad 16-17 let. Teď s údivem vidím, kolik věcí jsem si při prvním čtení nevšimla, ať už proto, že jsem na to byla ještě příliš mladá, nebo i příliš hloupá. Asi obojí...
Minas: Jsem z Karviné, čili vlastně tvá sousedka. A taky jsem na to hrdá! Každé město má co nabídnout i když smog ,bohužel, ovlivnit neumím. Máme spoustu nádherných historických památek a kdo si myslí, že Karviná je JEN město šachet a horníků, velice se mýlí. Ostrava je sice na setkání výhodnější, ale i my, karviňáci, máme co nabídnout!
Je tady nějak pusto a prázdno, tak si dovolím zase otravovat s Marťanskou kronikou, kterou teď už konečně vlastním a po létech jsem si čtení znovu opravdu užila.
Přijdou vlahé deště, zem se rozvoní,
vlaštovky se vrátí z kraje mandloní,
kvákání žab zazní večer z rybníků,
trnka vyšňoří se v bílou tuniku,
červenky si vezmou čapky z šarlatu,
a s pískotem slétnou k větvím akátů,
kdo z nich o válku se bude starati,
nebo o to, kdy se mír zas navrátí?
Nikdy nenapadne ptáka ani strom,
nezajde-li celé lidstvo v boji tom.
Samo sličné jaro - nevěř, nechceš-li-
sotva se dozví, že jsme odešli.
Víte, co mi vrtá hlavou? Kdyby se sraz konal v čase, který by mi vyhovoval a na místě, které by bylo blízko mého bydliště, zvítězila by má ženská zvědavost a chtěla bych vás poznat v reálu, nebo bych si chtěla zachovat trochu tajemna a nechala bych si vás takové, jaké si vás představuji ve virtuálním světě? A zjistila jsem, že opravdu nevím... Obojí je lákavé?
HTO: Tak jsem se podívala na Wikipedii a Charmse je mi líto. Kdo ví, co se s ním doopravdy dělo, než zemřel. Byly tam i dvě ukázky jeho tvorby, nevím, jak to nazvat, protože okurková smrt je proti tomu román. Je to kratičké a neskutečně absurdní.
Nightlybird: Musím přiznat, že máš s Marťanskou kronikou zase pravdu. Některé "povídky" ani povídky nejsou a ani nevím, co bych tak o nich napsala. To se ani nedá. Ale čtení po letech si užívám a včera jsem se pochechtávala před spaním při čtení povídky Mlčící města.
Nightlybird: Rozhodla jsem se pro rázný krok a pomocí netu jsem našla Marťanskou kroniku v plzeňském antikvariátu VE DVOŘE, takže dnes mi byla doručena a už jsem se na ni vrhla a už ji čtu. Je pravda, že to nejsou typické povídky, spíš opravdu kronika, ale jsem ráda, že ji zase mám a v životě ji už nikomu nepůjčím, takový budu hamoun!
HTO: Proboha, nerozčiluj se, nebuď nervozní. Ale! Přelouskala jsem to a ...budiž mu země lehká. Koratyginovi. Co ti udělal?
Nightlybird: Velice děkuji, že je báseň od lorda Byrona, jsem opravdu už zapomněla, ale potěšilo mne, že jsem ji napsala skoro přesně. Nebyla jsem si vůbec jistá. Tak to se mnou ještě není tak nejhorší a děkuji.
HTO, herdekfilek: Pochmurné a velice smutné, škoda, že tak rychle a lehce zapomínáme. Tak přejdu trošku někam jinam. To, co mi delší dobu zní v hlavě, je báseň z knihy Marťanská kronika a i když knihu nevlastním, udělala na mne dojem a pořád si ji pamatuji, neručím ovšem, za naprosto bezchybnou citaci.
Tak už se spolu nebudeme za nocí toulávat,
ač oba dosud milujeme, ač bude stejně luna plát.
Jako meč pochvu přežívá a duše hruď, kde bytuje,
tak jako srdce doznívá, chce láska dojít pokoje.
Že noc je krásná, neupřeme, že příliš brzy svítá den
a přec se spolu nebudeme už toulat v svitu měsíčném.
A abych to odlehčila, napíšu, aspoň pro mne, krásnou pitominku, kterou jsem kdysi četla v knize, která se ASI jmenovala Chyťte se nebe, cizinče a se kterou jsme se už nikdy nesetkala.
Utahoval si ze mne utahanec z Utahu.
Tak jsem mu řek, aby táh v Utah, on netáh, tak jsem ho přetáh a on se natáh.
Není to roztomilé? Pamatovat si rovnice, to mi nikdy nešlo, blbinky, to zase vždycky.
Mám ráda Marťanskou kroniku, ale už ji nevlastním, jak už to tak bývá, nebyla mi vrácena. Snažím se doplňovat anotace k jednotlivým povídkách a tady bych vás chtěla poprosit o pomoc. Co jsem věděla, to jsem napsala, ale některé názvy jsou trošku zavádějící a nejsem si jistá, jestli obsah, co si myslím, přiřadím ke správné povídce.. Takže, kde si nejsem jistá, nenapsala jsem nic. Prosím, pomozte mi anotace doplnit.
Taky vám přeji hezké zážitky, ale je to pro mne daleko, jsem z Karviné a budu v práci.
V Mechantově příspěvku mne zarazil nádech příkazu, co bychom číst měli a nádech nevole nad tím, co čteme. Já ovšem budu dál číst to, co se mi líbí a občas si možná nad přečteným i zafilozofuji, ale realitu, stejně jako hlouposti, musím řešit dnes a denně, jako každý z nás. Občas mne napadne, že ti, co nečtou vůbec a nepřemýšlí nad smyslem života, jsou možná šťastnější, protože necítí potřebu pitvat se ve svém nitru a berou život realisticky, tak nějak se vším všudy.
