Alix
diskuze
Nightlybird, ovládni city, škoda fajfky! Janu Eyrovou jsem kdysi četla, takže si mlhavě vybavuji děj, ale zřejmě mne nijak zvlášť nezaujala, jinak bych cítila potřebu se k ní vrátit. Takže jsem ji ani nedala do přečtených, aspoň doufám. Pohádková soutěž teprve začala, takže se zatím zdržím nějakých zvláštních komentářů a budu vyčkávat, co bude dál.
Nightlybird: Chacháá! Ty jsi nepozorníček! Rebeca byla ta mrtvá, u druhé manželky, která příběh vypráví, se její jméno ani jednou neobjeví. A když nastávající mladá manželka otevře knihu na první stránce, vidí tam věnování - Maxovi Rebeka. Je to pár odstavečků za tou básní. Napřed přečetla báseň, pak uviděla věnování. Ale nic ve zlém...
Dell a Nightlybird: Určitě na mne tady nikdo nepůsobí jako snob, nedejbože uzavřená společnost. Vaše příspěvky tady čtu pokaždé mezi prvními, ale jak už jsem se přiznala, občas mám pocit, že nemám co nabídnout, ale to je má chyba, ne vaše. Musím tedy přehodnotit způsob svého myšlení a vycházet z toho, že dobrý pokec a kus nezávazného žvandání, nemůže nikdy škodit.
Nightlybird, knížečku, ze které jsem citovala, dala Rebeca panu de Winter, ne naopak. To mne vždycky mátlo, proč mu dávala TAKOVOU knížku, když byla taková, jaká byla?
Nightlybird: Děkuji, je to od tebe milé, já jen, že když tady čtu příspěvky, mám dojem, že jaksi přispět nemám čím, protože poezie mne opustila tak nějak v pubertálním věku, ale připouštím, že občas mne nějaké ty verše vezmou za srdce.
Skoro se stydím tady vůbec něco napsat, protože se musím přiznat, že nečtu poezii jen pro samu poezii, spíš ji vždycky najdu v knihách jako část příběhu. Ale zkusím to zase. Po letech jsem zase začala číst Rebeku od Daphne du Maurier.
Bežala som za ním celé dni a noci
bežala som pred ním pod oblúkmi vekov
bežala som cez labyrinty svojich myšlienok
a skryla som sa pred ním v plač a smiech.
Mimochodem, Nightlybird, tvoje "Motlitba hříběte", je úžasná a líbí se mi moc i to, co napsala verbula.
Povídka " Prám " z knihy Stephena Kinga Hodina děsu. Fakt mne vyděsila. A pro pobavení povídková kniha " Besídka zvláštní školy " Šimka a Grossmanna.
No toto! Sedmikrasa a Corehead, taky gratuluji, to je milé, že jste se našli díky společnému zájmu, hodně štěstí. A taky děkuji moderátorům, že to tady vytvořili a všem knihomolům, bez nichž by to tady přece nefungovalo.
Geniální sem, geniální tam, musíme přiznat, že s Harrym se jí podařil fakt husarský kousek. Taky jsem částečně podlehla a to už nejsem dítě!
Čímkoliv, co není mokré, mastné nebo špinavé. Je mi to vcelku jedno. Účtenky, pohlednice, vizitky...
Já budu tak někde uprostřed. Knihy sice čtu bez obalu, ale nějaké otisky prstů naprosto neřeším, když čtu, tak se něčím takovým naprosto nezabývám. Samozřejmě neberu knihu do ruky upatlanými prackami, ale přiznávám, že už mi kniha taky spadla do vany. Občas na knize usnu, ale i přes mé občas neurvalé chování jsou i starší knihy z rodinné knihovny v dobrém a celkem úhledném stavu. Kniha má sloužit mně a ne já knize, což mi připomnělo jednu "dámu", která měla doma knihy nádherně seřazené podle edicí, autorů a snad i barvy, ale ani jednu nikdy nepřečetla, měla to prostě jen pro efekt, což nechápu.
Nakupuji nejvíc v antikvariátech na netu, na Aukru i tady na DK. Na nové tituly si našetřím anebo vyžaduji jako dárek k narozeninám a vánocům. Například Kingovo Svědectví a Pod kupolí, což jsou docela tlusťoši.
Nightlybird: Ano, stáří je opravdu především stav mysli, o tom jsem hluboce přesvědčena. Znám dvacetileté starce i sedmdesátileté rozverné staříky. Čas je neúprosný a obzvlášť my, ženy, ho občas proklínáme nevybíravými slovy. Ovšem optimismus je dar boží a dá se s ním leccos přežít. A protože jsem čistokrevný optimista, většinou vidím svět v barvách celkem příjemných. A oblíbená kniha v ruce je ta pravá náplast na občas bolavou duši.
Nightlybird, vstoupila jsem za teplého večera a začínám pociťovat depresi!
" Říká se, že noc je dlouhá jako rok,
mně se však rok jeví kratším než jediná hlídka.
Než uplyne třetí hlídka, jako by tři léta přešla,
tak kvapem blíží se stáří."
Opětně cituji z knihy "Zkazky o šesteru cest osudu" od Pchu-Sung-Linga ze sedmnáctého století.
Tak to nezavírej a pojď si povídat!
Pratchettovy knihy, pak verneovky, kde jsou ty zvláštní, jakoby čárkované obrázky a Štorchovy knihy s ilustracemi Buriana.
Je tady smutno, koukám. Nighltlybird, pro tvou hloubavou duši jsem něco našla. Po několika letech jsem konečně sehnala dávno ztracenou knihu, "Zkazky o šesteru cest osudu". Dovolíš, že zacituji část verše?
Znám jednu věc,
vzbuzuje dobrou náladu, lahodí patru,
zavlažíš-li jí hrdlo,
žárem ti rozpálí líce
a duše na perutích se vznáší.
Její jméno je víno,
rozličné názvy dali mu lidé,
jeho sláva nad kov je trvalejší.
Jím poctíš vzácného hosta,
jím zavděčíš se otci i strýci,
při něm strávíš dobrou hodinku s přítelem,
když kolena dotýkají se kolen v družném rozhovoru.
Když poháry cinknou o sebe, mužem a ženou stane se nevěsta a ženich,
vínem, jak na udičku chytíš případný verš
a starost zameteš jak koštětem.
Do vrat když vchází pan Kvas,
v náruč mu padne básník zasmušilý
a vítá ho jak zlatou orchidej.
Do tiché vesničky opilství
utíká chudák starostmi sklíčený,
jak dlužník do džungle před daní výběrčím.
Docela jsem se pobavila, jak u p. Černucké, tak u palců anomisss. A že ta holčina, nebo co to vlastně je, není žádný troškař! Z druhé strany je to ovšem tak trapné, že já osobně bych už neměla odvahu se tady vůbec objevit. Takže, upozorňovat na takové podivné...nevím, jak to nazvat, je správné.
Černou listinu zrovna ne, ale určitý způsob chování tady prostě nepatří. P.Černucké bych nechala jeden nick, aby neřekla, ale myslím, že se už sem žádná z jejích reinkarnací nevrátí. A hodnocení, spojené s palcováním uživatele p.anomisss je sice dojemně trapné, ale je taky nefér. Osobně nechápu ani jednu, ani druhou.
Ani já nemám v úmyslu číst elektronické knihy. Ano, normální knihy zabírají místo, padá na ně prach, věkem a používáním se ničí, ale ať! Já si to místo pro ně vždycky udělám!
Přiznám se, že diskuzi o knize "Noc, kdy jsem měla zemřít", jsem zaregistrovala teprve dnes, nějak mi to uniklo, asi proto, že tu knihu neznám a po těch hrůzách, co jsem tady četla, ji nejspíš ani číst nebudu. Ani nejtvrdší fanynky Stmívání nevyváděly to, co příznivkyně /ať už v jednotném nebo množném čísle/ této knihy. Docela trapas...
