HTO
diskuze
Dempsey musí Makepeacovou oslovovat „kolegyňka“, to je jasná věc!
Koka: hned jsem se zastyděl, čta „V anotacích je tolik chyb, v textech je tolik hrubek, u štítků jsou mnohé nesmysly, mnozí vkladatelé nových titulů - ač knihu vlastní, opomenou o ní napsat alespoň pár slov.“ Tak jsem odběhl ke knihovně a oskenoval Kollárovi obálku k Prózám. Díky.
Zkusil jste http://www.librarything.com/? A home for your books. Enter what you’re reading or your whole library. It’s an easy, library-quality catalog. A community of 1,700,000 book lovers. LibraryThing connects you to people who read what you do.
Jinak, prostě je tu tato definice: http://www.databazeknih.cz/napoveda/o-databazi-knih, z níž plyne, že se provozovatel těchto stránek rozhodl pro právě takovouto a ne jinou podobu; sám mám doma knihy ve víc než 40 jazycích, ale stěžovat si, že je nemůžu přidat SEM mi přijde podobné stížnosti na to, že mě v přírodopise nenaučili apačsky.
Já bych zase chtěl, aby anglická Wikipedie nemazala články o českých básnících neznámých mimo ČR.
Och, to jistě ne. S tím jménem je to zajímavé – není v tom sama, Pú se z Winnieho stal Michalem (v prvním vydání Vašíčkem) a William se stal Jirkou (Jirka, postrach rodiny). To je holt dětská literatura; ale občas je to tak i v dospělé, třeba slovenský překlad knihy Na Plechárně přejmenoval Hazela na Mary!
Děkuji za kompliment. Spíš se divím, že jsem ji tam fakt naklikal. Zábranův doslov k její sbírce Ariel stojí za přečtení.
Možná koupím. Ale deskriptivní translatologie je pro mě více-méně tabula rasa.
Zkusil jsem si naklikat Sylvii Plathovou a vyšla mi Sylvia Plathová. Byla to ona?
Óch, díky!
A rádo se stalo. Děkuju za odkaz na verše, vůbec jsem to nezaznamenal! Pamatuju si, jak jsem v roce 2006 přemlouval Pavla Šruta, aby je přeložil.
Angličtina podle slovíček i řadí lidi do tříd, ale já na třídy nevěřím (myslím tím low – middle – high). Koneckonců, nejde o to naučit se spoustu slovíček, ale umět říci, co chci. Caesarovi v Zápiscích o válce galské stačilo ca. 1500 slov (a možná ještě míň) na nejlepší knihu, jakou o sobě kdy kdo napsal. Zato Shaky používal podle některých až 36 000 slov, z nichž mnoho sám vymyslel a některá se objevují jen u něho (ale angličtinu, potažmo ostatní jazyky obohatil neuvěřitelně).
Chi chi, díky, že jste se podívala na moje púologické výzkumy. To "ther" není překlep. Pokud vím, je to slovo, které si Kryštůfek Robin prostě vymyslel; někdo říká, že to značí protažení výslovnosti "the", jiný, že to je pro zdůraznění toho, že Pú je "boy" (tedy mužského rodu). Každopádně je to zkrátka dětská mluva. Syn přítele Meganeury v tom věku používal slovo "pulak"; dodnes nevíme, co to znamenalo.
Vydání z roku 1981 tady nemáme, mohla byste je prosím vložit?
Naias: ale zase je výhoda, že anglická gramatika je neuvěřitelně jednoduchá, i proto je angličtina univerzálním jazykem současného světa. Úroveň angličtiny se pozná podle slovní zásoby, u češtiny zase podle gramatiky. S Púem jste udělala ohromně dobře, jestli máte jen první díl, kupte si i druhý, The House at Pooh Corner. A doporučuju i Milneovy dětské básně, u nás bohužel nepřeložené, When We Were Very Young a Now We Are Six. Taky se mi osvědčilo číst anglicky knihy, které znám dobře česky, takže nepotřebuju slovník.
Viki, díky za ten Husserlův citát, moc se mi líbí. Lector to napsal moc pěkně, o tom soupeření. Ostatně já vynikám hlavně v Karlu Mayovi – to je autor, kterého vůbec nelze přecenit, abych měl aspoň trochu pocit, že se držím tématu –, takže fenomenologismem nedohodím tak daleko jako ostatní.
Každopádně, na téma víry tu s dovolením ocituji Tomáše Halíka: „Posláním víry není utišit naši žízeň po jistotě a bezpečí, nýbrž naučit nás žít s tajemstvím. Víra je odvážný, riskantní krok naší svobody za úzký okruh toho, co je pojištěno a zajištěno důkazy. Věřit, dát šanci víře, neznamená zbavit se rozumu, nýbrž zpupnosti rozumu; dát prostor víře předpokládá osvobodit se od iluze, že hloubku pravdy můžeme plně uchvátit svým věděním a převést ji do svého vlastnictví a režie.“
K čemuž dodávám, že je mi záhadou, proč se v životopisech tak zakrývají pochyby: například v hagiografiích. Ke skvělé, skvělé knížce Franca Cardiniho o sv. Františkovi z Assisi jsem po přečtení připsal: „(...) nebarvotisková. To jest, nepřibarvuje: protože přibarvováním se ztrácí původní poselství a pravda. Proto je důležité vědět, že Hus byl ve skutečnosti tlustý a sám si z toho dělal legraci, ačkoliv pomník nám ho představuje jako málem vychrtlého proroka; že Matka Tereza měla kruté pochybnosti: právě tím, že NAVZDORY jim šla dál, je příkladná, bez nich by byla studená, málem nelidská, a jak chcete následovat někoho ne-lidského (byť v pozitivním smyslu!)...“
„O tom, co jsi pochopil, si buď jist, že to není Bůh.“
Lectore, věta „existují lidé, kteří to, že věda neumí odpovědět na vše, obracejí proti ní“ by se měla tesat. Nemyslím si, že věda dokáže někdy na všechno odpovědět, ale pro diskusi na poli filosofie jsem všema deseti. Takže nevidím problém, Viki.
Binysku, pozdravujte kočku! To o těch primátech jsem nikdy neslyšel, ale jestli chcete, poptám se. Diskuse je často plodná, ale pokud je na témata, jako je například teodicea, je těžké zůstat klidný.
Dovolím si sem zkopírovat citát o Karlu Barthovi z knihy Bdělost (de Mello): Karl Rahner, jeden z nejvýznamnějších teologů naší doby, psal už krátce před svou smrtí dopis mladému německému narkomanovi, který ho požádal o pomoc. Ten mu napsal: „Vy teologové mluvíte o Bohu, ale jaký význam může mít tento Bůh pro mě? Jak mi tento Bůh může pomoci zbavit se drog?" Rahner mu odepsal: „Musím se vám s veškerou upřímností přiznat, že pro mě Bůh je a vždycky byl naprosté tajemství. Nerozumím tomu, co to Bůh je. Nikdo není schopen tomu porozumět. Máme jisté náznaky, tušení; a podnikáme váhavé, naprosto nepostačující pokusy vyjádřit tajemství slovy. Ale neexistuje žádné slovo, žádná věta, která by to mohla vyjádřit." A když mluvil ke skupině teologů v Londýně, řekl Rahner toto: „Úkolem teologa je vysvětlit vše prostřednictvím Boha, a vysvětlit Boha jako něco nevysvětlitelného."
Ale Viki, strejda měl doma komplet edici -ismy, to je celé.
No, nemám nic například proti kabinetním klasifikátorům jako byl Conseil, ale když Richard Owen řekl posádce Daedala, že mořský had, kterého viděli, byl lvoun, kapitán mu na to opáčil, že lvounů viděl on i celá jeho posádka v životě podstatně víc než Owen vycpaných v muzeu.
Ach, já jsem amatérský přírodovědec a kromě toho z lékařské rodiny a ještě k tomu nemocný, takže by mne například ani nenapadlo jít místo ke dvěma doktorům za kartářkou zeptat se, která tachyonová anténa je dobrá – Billy Connolly krásně popisuje, ať si představíme místo nehody, všude zranění lidé, a muž rozhrnuje zástup okolostojících se slovy „Pusťte mě, jsem aromaterapeut!“. Přesto, že se věnuji činnosti z nejiracionálnějších, Viki *mrk*.
Jakožto katolík (ale nejen kvůli tomu) se ovšem domnívám, že některé věci jsou rozumem nezbadatelné, ale přesto chovám rozum v úctě, lásce a obdivu a vědu též, což je ostatně tomistický přístup. Vymezoval jsem se spíše vůči přírodovědcům, kteří například tvrdí, že už nelze objevit žádná velká zvířata, a přitom sedí celý život ve studovně. Ale abych nekřivdil, chápu, že někdo nemá nervy na to, že se něco, o čem se celý život domníval, že je to pravda, náhle zhroutí. Jo a postmodernismus mi radši ani neukazujte, přátelé. Mohl bych po něm hodit modernismem.
„Romantismus není něco přirozeného, nýbrž umělého, hledaného, vybičovaného, přehnaného, bizarního šaškovství a ke karikatuře." To je Goethe.
Lectore, šarlatáni a nedoukové vždycky najdou posluchače, z důvodů, které mi přijdou příliš depresivní na neděli. Ale na druhou stranu musím říct, že je děsivě obtížné zbourat paradigma nebo status quo a vědci, kteří prosazují alternativní pohled, jsou vystaveni cenzuře (vědecké časopisy je odmítají) a perzekuci (ztráta míst a pod.). Osobně se přátelím s jedním kryptozoologem, Karlem P. N. Shukerem, a ten, ač má dva doktoráty ze zoologie, to zažívá na vlastní kůži, i když naštěstí zdaleka ne v té míře, v jaké to postihlo jiné. Nemyslím ale, že je to z jiných důvodů než pejchy a zištnosti těch, kteří tu perzekuci provádějí. Dovolím si vám za všechny knihy doporučit Skrytou historii lidstva (protože to je obor, o kterém něco málo vím) a jako příklad pokání (příznačně pro naši dobu, dnes zpochybňovaného) odkazuju P. T. zájemce na část o Altamiře zde: http://en.wikipedia.org/wiki/%C3%89mile_Cartailhac
http://www.playbuzz.com/brendan10/what-kind-of-a-writer-are-you
Mně vyšel Coelho, představte si.
Panečku, dokonce jsem napsal i jedno 5–7–5! Netvrdím ale, že dobré.
MOC děkuji za slovo ouška!
Já nemám tak hezké zuby, musím říci.
A složité věty miluju, omlouvám se... asi čtu příliš haiku a takto si to kompenzuji.