HTO
diskuze
(Až jsem se zarděl.) Knížku Monsignore Quijote mimochodem vůbec nelze dost doporučit. V porevolučním vydání je už výše popsaná chyba opravena. Totéž doporučení patří i Básníkovi trapnosti.
J. S.: díla z té doby jsou opravdu bohužel pouze zlomkovitá, například z Démokrita se dochovaly jen citáty u ostatních filosofů, jeho knihy ne, a napsal jich přitom nejméně sedmdesát.
Teď vám doporučím například Zlomky předsokratovských myslitelů, v Antické knihovně vyšlé pod názvem Řečtí atomisté; Hérakleitovy kompletní zlomky (to je příšerné spojení) vyšly zde: http://www.databazeknih.cz/knihy/delsky-potapec-k-herakleitove-reci-55460, Zdeněk Kratochvíl, editor, se filosofii věnuje v řadě vesměs vynikajících knih (http://www.databazeknih.cz/vydane-knihy/zdenek-kratochvil-17668, navštivte jeho web, kde je mnohé zdarma k stažení) v tomtéž nakladatelství vyšly i tři velesvazky věnované Empedoklovi, jejichž pořadatel a autor vydal i knihu o sedmi řeckých mudrcích (http://www.databazeknih.cz/vydane-knihy/tomas-vitek-19143), výborný souhrn od Řeka je http://www.databazeknih.cz/knihy/zivoty-nazory-a-vyroky-proslulych-filosofu-68781, pak samozřejmě http://www.databazeknih.cz/knihy/o-prirode-56298, o Pythagorovi toho existuje mnoho, v nepřímé úměře k tomu, co je o něm známo nepochybně, a tak. Knihy o starém Řecku nebo dějinách filosofie vám jistě dají spousty podnětů. Ke skvělému nakladatelství Oikoymenh, které zmínil kolega Lector, přidám ještě dva tituly odjinud, oba původně anglické, takže můžete číst anglicky: http://www.databazeknih.cz/knihy/presokratici-100084 a http://www.databazeknih.cz/knihy/valis-12690. Jinak, bohatým zdrojem věcí jak o tak od je anglická Wikipedie.
A pokud byste chtěl angličtinu poslouchat, doporučím vám, díky Pythagorovi, tento kanál na YouTube: https://www.youtube.com/user/numberphile
Můj bratranec a strýc se jmenují Jiří Svoboda, jestli jste někým z nich, tak mi nevykejte. A já děkuji.
K tomu Demlovi v Zimohrádku: Ivan to převzal z deníků Jiřího Ortena, kde Orten toto cituje.
Na to nedokážu odpovědět. U mne je zase problém, co se četby slovensky přeložených básní týká; poezie se mne dotýká tak bytostně (a asi čtu i obtížné autory), že ji nevnímám „samozřejmě“ a tedy si ji napoprvé tak nevychutnám. Přitom jiné knihy nebo filmy slovensky jako jiný jazyk nevnímám.
Když pominu Dana Browna a jiné lišáky, napadá mě toto – vypisuju z knihy Jana Čulíka Básník trapnosti a není to vlastně veselé:
„Přehled [českých překladů Grahama Greena] by byl neúplný, kdybychom se nezmínili o jednom z posledních Greenových románů Monsignore Quijote, který přeložili v Londýně Jiřina a Karel Kynclovi a vydali roku 1987 v kolínském nakladatelství Index. Román, představující konfrontaci křesťanství s marxismem, nemohl z pochopitelných důvodů vyjít nikde jinde než v exilu. Bohužel se i na této knize podepsala komunistická výchova a náboženská negramotnost. V dojemném závěru slouží Monsignore Quijote v předsmrtném deliriu útržkovitě mši a donutí komunistického starostu města Tobosy přijmout Tělo Páně. Přitom mu uklouznou slova: „Lamb of God, but the goats, the goats." Překladatelům se podařilo vyrobit komickou, téměř obscénní absurditu: „Beránek boží ... ale co kozy? Co kozy?"
Jde pochopitelně o odkaz na evangelium sv. Matouše, kde se mluví o oddělení ovcí od kozlů při posledním soudu (25, 32). Citát, známý v celé evropské kultuře, se promítl například do Mozartova nebo Dvořákova Rekviem, kde se v slavné sekvenci Dies Irae vyskytuje verš:
Inter oves locum praesta
Et ab hoedis me sequestra
Statuens in parte dextra.
Kéž jsem potom ovcí věrnou,
od zlých kozlů oddělenou,
po pravici postavenou.
A to právě měl umírající kněz na mysli. Kromě biblického významu zahrnují „kozlové" monsignora Quijota též heretiky a disidenty a vůbec jednotlivce, kteří nějak „vybočují z řady". Pro Greena je to pojem klíčový.
*
Co se týká knihy Guma klesá, poprvé jsem ji viděl, když mi byl asi týden, dědeček ji měl v knihovně, a celý život okolo ní chodím, takže to, že je ten název legrační, jsem pochopil až za mnoho, mnoho let...
Áha! Díky, chápu. Ano, je pravda, že Šmak nepůsobí zlověstně. Ale i v Pánovi prstenů je začátek ještě takový dětský – než přijedou Černí jezdci.
Jinak se mi ale Hobit česky líbí zdaleka nejvíc ze všech, a to jsem těch verzí četl asi tucet. Už jenom za slovo „vydobrýtrovat“ si zaslouží František Vrba absolutorium.
O tom, o čem píše Lector, si lze skvěle počíst v knihách Jiřího Levého. Na začátku měsíce jsem četl skvělého – a zcela zapomenutého, tak ho tady doporučuji – autora, Maurice Dekobru, ve výborném překladu ale s dnes skoro už nemyslitelnou věcí, poznámkami pod čarou s výrazem Nepřeložitelná slovní hříčka. I já dávám přednost autentickému zážitku.
Je ale zajímavé, i když mne to napadá konkrétně u dabingu, že si lze oblíbit i více verzí, přestože to zní trochu nelogicky, například Teorie Velkého třesku česky i anglicky.
Alienor, mohla byste prosím trochu rozvést toho Hobita a VIkinga Vika?
Nebo Macko Puf / Medvedík Pú – česky existuje jako Pů a Pú.
Aha, díky za vyjasnění – musím říct, že poznámky vzadu mi vadí u vědeckých knih, protože listovat pětkrát za stránku dozadu v tlusté knize té knize moc nesvědčí, kromě toho mám rád věci pokupě – a v těch poznámkách bývají tak zajímavé věci! A že je pak toho pod řádkem spousta, to je úplně jedno, třeba u Flanna O'Briena (což je teda beletrie) je těch poznámek pod čarou víc než textu. O Hiršalovi nemluvě. Ale co. Překážky cvičí mozek.
Samozřejmě. Kronika Pickwickova klubu nabízí všechna jména přeložená v seznamu na začátku, ale v textu jsou originály. Jistě se to liší knihu od knihy a situaci od situace, ale u některých knih dávám přednost překladu. Přiznávám, že je to i otázka zvyku: chopit se Warneři Harryho Pottera dřív, jezdil by do Hogwarts (všimněte si, že první díl ještě mohl vyjít s českou obálkou a do čtvrtého tam byly i ilustrace, než to Džoanna změnila na průmysl) a já bych po Bradavicích netesknil; navíc jsem vyrostl v době, kdy se překládala i křestní jména a George byl Jiří a šmytec, takže je to můj svět. Podobně to máte s dabingy. Někdo je u Clouseaua zvyklý na opoci, někdo na šimpána. Čeština je navíc pro hračičkaření přímo stvořená (viz. Polívka v Mikulášových patáliích). Myslím ale, že si trochu protiřečíte s tou leností: líný člověk chce přece všechno po lopatě, ne si pořád vzpomínat, že Tinkerbell je Zvoněnka atd. Ostatně já líný čtenář nejsem (čímž netvrdím, že jste to naznačila). Dokud nebyl Conan česky, četl jsem ho polsky. Neměl jsem po ruce anglický překlad něčeho, přečetl jsem to švédsky. I spoustu poezie mám slovensky, protože česky nevyšla.
K chvále Jiřího Krupičky se přidávám!
Osobně považuju za největšího filosofa sv. Tomáše Akvinského, ale co by to bylo za odpověď bez Sókrata, Platóna a Aristotela, a Immanuela Kanta? Neznám větší vzrušení než studovat filosofy a dějiny filosofie, ať jsou to presokratikové (podceňovaní, semizdá), klasičtí Řekové, scholastikové, nebo moderní myslitelé. O filosofech jiných kultur (indické, čínské atd.) ani nemluvě.
Neumím si představit dětské knihy (a ani fantasy) bez přeložených jmen. Pipi Dlouhá punčocha, Ijáček, Karkulín ze střechy, Jirka postrach rodiny, Mikulášovy patálie, Bilbo Pytlík...
A u beletrie, pokud jsou ta jména významotvorná, nepřeložením ochudíte většinu čtenářů o jednu vrstvu. Ať jsou to jména přeložená takřka nepozorovaně po úplně česká jména, ať jsou v Shakespearovi nebo ve Zvonokosech. Ale chápu vás, pokud chcete chodit po Hunder Acre Woodu, já vás do Stokorcového lesa nebudu násilím tahat. Jenom prosím pozor na to, komu říkáte rádobypřekladatel. Pavel Medek patřil k nejlepším, jaké jsme měli.
Osobně považuju překlad Harryho Pottera za fantastický. Koneckonců, je to dětská kniha; ale ani jako dospělý bych s ním do Hogwarts nejezdil tak rád jako do Bradavic. Brumbál je mimochodem přeložený doslova: Dumbledore je v devonské staroangličtině čmelák, což vyjadřuje jeho lásku k hudbě, brumbál je čmelák staročesky. To italsky se jmenuje Silente. Ostatně krásně se o tom všem dá počíst tady: http://en.wikipedia.org/wiki/Harry_Potter_in_translation
Brýden. Viki, na Demla se podívám.
Alix, já ale Pratchetta čtu od chvíle, kdy poprvé vyšel! Nečetl jsem všechny díly, ale Pratchetta rozhodně čtu a to s teplou vodou, dobrým dentištou a měkkým toaletním papírem jsem dokonce na podzim citoval jednomu Angličanovi.
Hele: http://img7.rajce.idnes.cz/d0701/6/6380/6380977_84de57c2d81f533ccf9e53d6c18d7238/images/IMG02.jpg?ver=0
Dell, loni jsem padal do mdlob nad anglickým překladem Máje, který je asi o polovinu delší než originál, kouknu se po tom.
http://www.databazeknih.cz/knihy/noc-zpovednika-9201
http://www.databazeknih.cz/knihy/o-me-rodine-a-jine-zvirene-359
Před pár týdny proběhla na facebooku debata o téhle knize, kde byly chváleny oba překlady – s výjimkou jednoho člověka, který považuje oba za neskutečné prznění, Důvodem byl tento inzerát: "Nakladatelství Omega hledá překladatele z řad studentů pro nový překlad Mistra a Markétka. Zájemci pište na email boss.reklama@seznam.cz". Na Omegu bacha...
Rádo se stalo. Já se jen zeptal jedné hudební skladatelky z Nového Jižního Walesu, s níž se léta přátelím.
"Má to souvislost s věcí zvanou ryegrass staggers, houbou která roste na seně a dokáže způsobit klokanům (nebo čemukoli jinému), kteří ji zkonzumují, stavy opilosti / zfetovanosti. Takové případy jsou hlášeny z Wagga Waggy."
Bird má pravdu i s tím námelem, o němž píše Ludvík Souček tuším v Otaznících nad hroby.
Ano, nightlybird má pravdu, jeho vysvětlení je přesné: cituji doslova, "It's to do with something called the ryegrass staggers, a fungus that grows on hay and can make kangaroos (or anything else) that consumes it "drunk"/high. There were cases reported in Wagga Wagga."
Koho by zajímaly informace k depresi, moc doporučuji blog svého milého přítele Jaroslava A. Poláka (najdete ho i zde na DK coby autora, mimochodem pozoruhodného), který tam má tomuto tématu věnovanou celou rubriku. Odpíchnout se můžete třeba tady: http://kojot.name/2013/05/20/podoby-deprese/
Zazněla tu už klasická kniha Viditelná temnota od W. Styrona?
A konečně, minulý týden jsem věnoval většinu nocí (neboť jsem v invalidním důchodu s BAP a nemusím tedy vstávat) dalšímu studiu P. K. Dicka, jednak knižnímu a filmovému, jednak v podobě vynikajících dokumentů na YouTube; to je ale věc, na kterou se musí opatrně.