HTO
diskuze
Novou hádanku dej zase ty, zlovlku, prosím, já jsem ospalej.
Z důvěrného zdroje vím, že MF politika nezajímá. A debutoval až v devětadvaceti; ale děkuje vám krásně!
Navíc, toto je čtenářské místo, nikoliv vědecké, alespoň ne primárně, domnívám se – a většina lidí básnické knihy nečte; i z toho důvodu se mi jednotná kategorie peozie zamlouvá; běžnému člověku (což nemyslím nějak urážlivě) připadá spor na poli básní asi tak příčetný, jako necetologovi rvačka mezi táborem těch, kdož myslí, že Physeter, vorvaň, je druhovým jménem macrocephalus a těmi, kdož se bijí pod korouhví catodon.
Literární věda tomu rozumí jako koza decimální váze. Nežádám, aby se tady romány označovaly jako poezie, to ať si každý určí sám pro sebe, ale poezie je tak svébytný žánr, že je to za prvé naprosto kontraproduktivní (ostatně i internetové obchody mají prostě oddělení poezie, nově sice občas rozdělené na naši a světovou, ale to je z obchodních důvodů), a za druhé by to bylo extrémně těžké, podívejte se na problémy s přiřazením jedné kategorie úplně normální knize, natož věci tak doslova šílené, jako je poezie.
Obyčejné nadšení nad herdekfilekem, který je jako mletá čočka vařená v oleji, to jest pramen všeho blaha, nestačí. Je třeba se vzrušovat, chvět se, je třeba volat s Molièrovou Philamintou: „Člověk už nemůže dál, bledne, a umírá rozkoší.“
Poezie je poezie. Neškatulkujme aspoň tu, prosím! Znám mnoho románů, graffiti i činů, které jsou všechny poezií. Poezie není žánr, to je způsob bytí.
Kromě toho nevidím způsob, jak by se dalo v případě zavedení kategorií dosáhnout shody – sám ponecháváte stranou „diskutabilní rozdělení“ ostatních.
Ještě jednu věc: když zadám u knihy, která vyjde třeba 1. v měsíci, přehodí se to číslo dne na číslo měsíce a napíše mi to, že jsem zadal datum, které už bylo.
Už několik dnů prosím nefunguje anglický apostrof, pouze český, tedy ´. K anglickému apostrofu to přidává obrácené lomítko. Totéž to přidává k uvozovkám.
Ach, pražský chodec Vilémek! Ano, hádání je teď poměrně hodně, ale mně to nevadí. Někdy zkusím vymyslet opravdu těžkého autora.
Jinak, knedliku, děkuji ne za Ch. B., jehož nejsem velkým fanouškem, ale za připomenutí LP Spleen and Ideal, které má název od něj; musím si od té skupiny pustit pár alb... Mávám anatomickým atlasem australopitéka.
Býval bych taky, jako kolega WEIL, hádal Seneku spíš než Petronia, protože Petronius si sebevraždu na rozdíl od Seneky vybral sám („donucen k sebevraždě“ přímo volá „Seneka“). A Seneka je v Quo vadis hned v třetím odstavci, ten text je online v mnoha jazycích, koukněte se.
Quo vadis je skvělá kniha. Já právě čtu Sienkiewiczovu trilogii, je to fantastické.
– kdyby náš čerstvě se osamostatnivší stát oficiálně uznával existenci SSSR, šel by k soudu za bigamii
– navrhoval být velmi hostilní vůči těm, kdož do jistého alkoholického nápoje chtěli přidávat to, co se dává např. jako příchuť do zmrzliny
– jeho kamarád měl tasemnici, jejíž definitivní konec přišel skrze armádu státu zmíněného v bodě 1
Aha, vidíte, to mě nenapadlo, ačkoliv ten slovenský název znám (slovo celina mi ale představila Brežněvova kniha). Nu, Pí Ou Nejsn je skvělý námět, ale na téma on versus Augustus je to tak trochu rovnice o všech neznámých. Zkusím jít vymyslet nějakého autora, jakmile se navečeřím (zase).
Jinak: ošetřovatel Rozruch z filmu U pokladny stál, Rozruch – rozrušená, Rozrušená země.
Kdo ví, co si Ovidius a Augustus udělali...řečnická otázka, samozřejmě, protože dnes už to neví nikdo.