HTO
diskuze
– patronymum jako autor Oblomova
– jedno jeho dílo má v názvu to, co pramení jihovýchodně od místa proslulého výrobou samovarů
– jiné jeho dílo začíná adjektivem, které může být odvozeno z jména jednoho z nejznámějších hrdinů ztvárněných Vlastou Burianem
– je možné, že ve skutečnosti nic z toho, co měl napsat, nenapsal
– to druhé shora souvisí s etnikem, které poslalo tureckému sultánovi mimořádně sprostý dopis
A ještě přidám báseň Oldřicha Mikuláška, kterou mi teď poslal jeden můj kamarád:
LES
Mám rád les,
že toho nenamluví
ani zaživa.
Jenom někdy naslouchám do noci
krvavé při jeho korun
s rozlíceným vichrem,
a to potom i potok
s děsem pádí dolů,
kámen nekámen.
Po smrti – pouhé pařezy –
světélkují dušičkami zemřelých
a obrůstají václavkami,
svými sirotky.
Tak voní, že musíš pokleknout
a sehnout hlavu k těm popravčím špalkům,
abys vdechl aspoň něco
z osudu těch, co stojí
celý život zpříma
Emanuel Frynta byl úžasný. Dovolím si okopírovat kousek ze Zábrany (Celý život): „Když si vzpomenu, jak Frynta „umíral“, když dal něco z ruky – z obavy, že to není dost dobré, dost dokonalé, jak nepublikoval skvělé překlady, které v mládí dělal jen pro sebe, ani ve chvíli, kdy doslova smrděl korunou, protože se domníval, že nemá právo dát „ven“ nic, o čem si myslel, že by se to dalo, „mohlo“ jednou třeba udělat líp! V padesátých letech mi Frynta kolikrát četl své překlady Hölderlina, Chlebnikova, Morgensterna, Pasternaka… Když jsem ho po deseti letech, někdy v roce 1965, žádal, aby mi z nich něco dal pro Hosta nebo později pro Sešity, odepsal mi, že „je mám ve vzpomínce zidealizované“, a dal mi jen pár věcí z Pasternaka (...)
Díky za ten skvělý výpisek o sv. Jeronýmovi (konečně jsem si koupil jeho Dopisy!), na oplátku přikládám jiný omyl v překladu Bible: „Když (...) MARTIN LUTHER překládal v letech 1522—1534 bibli z hebrejštiny, narazil v textu na jméno zvířete saphan, se kterým si nevěděl rady. Protože však potřeboval užít nějaké obecně známé zvíře, nahradil v překladu saphana králíkem. A tak v bibli mluví král Šalamoun o slabém národu králíků, který nalezl svoje útočiště ve skalách, ačkoli ve skutečnosti šlo o damany. Také král David mluví o tom, že skalní štěrbiny se staly útočištěm králíků, ačkoli i zde je míněn daman — saphan.“ (Zd. Veselovský, Sloni a jejich příbuzní)
Česky vyšel v téhle výborné edici: http://www.databazeknih.cz/edice/anglicky-goticky-roman-2711/strana-1
Česká Wikipedie je až na výjimky strašná.
Vlk mě plácl po zadku... To je aspoň věta. Zmátl jste mě tím stavitelem, kolego, já si představoval někoho jako byl Bernini. Někoho vymyslím, jen co se navečeřím.
Výborně! Takže pokračujte.
Teď mne napadá, že k té cyklistice měl příhodné jméno.
– básník
– ve jméně má dvě „á“
– panslavista
– jeho největší básnické dílo obsahuje více stran vysvětlivek než básní
– ke stáru spíše básník ve vědě a vědec v básních, představitel romantické archeologie
– jeden z prvních českých cyklistů
– autor naprosto sensačního Cestopisu (to adjektivum dávám za sebe, neboť jsem byl nadšen)
– jeho láska se jmenovala stejně jako Drákulova
Taky myslím, byl jsem o několik vteřin rychlejší, to já se o svá práva přihlásím. A to jsem tu doteď nebyl, neboť jsem se mazlil se psy.
Baže žije, vždyť je mu teprve čtyřiaosmdesát. Kamarádky tuhle byly na čtení.
Barilacu, to je zajímavé! Claude Monet zase viděl více barev než „normální“ lidé.
Výborně! Ano, Arnolda si člověk představuje v mnoha rolích, ale jako spisovatele moc ne. Přesto napsal řadu knih – a když točit Conana, dostal se do takové formy, že se znovu přihlásil do Mr. Olympia a vyhrál.
Kniha Hledač posvátných hub o Alence: „V ,Houbách, Rusku a historii\' zmiňují Wassonovi hned několik těchto iterárních předchůdců\". Jedním z nich byl Lewis Carroll, jehož mistrovské dílo z roku 1865, Alenka v říši divů, obsahuje zajímavou pasáž, v níž hlavní protagonistka Alenka sní několik kousků houby, jež způsobí, že se Alenka střídavě scvrkává a zase roste. Wassonovi k tomu poznamenávají: „Veškeré další Alenčino zkreslené vidění, zmírněné laskavou ironií Carrollovy imaginace, si podržuje příchuť houbových halucinací. Není-liž něco tajemného na vnesení takovéto houby do Alenčina příběhu? Jak se stalo, že tichý oxfordský učenec ve chvíli, kdy posílal svoji panenku na cestu, připadl na prostředek tak důmyslný a zároveň z hlediska zasvěcených čtenářů tak nečestný? Nevydoloval snad tuto prazvláštní ukázku čarokrásného, ba dokonce hrůzu nahánějícího folklóru z nějaké hluboké studnice zpola reflektovaného lidového vědění? (Wassonová a Wasson 1957, str. 194–195)
Pravděpodobnost, že by byl Carroll čerpal z osobní zkušenosti s psychoaktivními houbami však Wassonovi odmítají. Naopak vyvíjejí hypotézu, že inspirace přišla z jiného zdroje: ze Střízlivého a prostého svědectví o britských houbách (A Plain and Easy Account of British Fungi, 1862) od Mordecaie Cookea. V této knize se totiž mluví o tom, co sami Wassonovi nazývají „hrůznými svědectvími o sibiřských muchomůrko-jedských Korjacích\", kteří po pozření muchomůrky (Amanita muscaria) zažívají, vedle dalších psychoaktivních účinků, také „klamná vnímání rozměrů a vzdáleností\".
Kupodivu Wassonovi zcela přešli jeden důležitý důkaz, který k jejich hypotéze výrazně přispívá. Nachází se na počátku té scény, kdy se Alenka setkává s kouzelnou houbou: „Poblíž rostla veliká houba, skoro tak veliká jako ona. Prohlédla si ji zespoda a z obou stran a napadlo ji, aby se ještě podívala, co je navrchu. Vystoupila na špičky a nakoukla přes okraj houby a tu se střetla s velkýma modrýma očima Houseňáka; seděl na houbě se založenýma rukama, klidně bafal z dlouhé fajfky a ničeho si nevšímal, ani Alenky.“
V době, kdy Wassonovi psali ,Houby, Rusko a historii\' nevěděli ovšem o jiné, významnější knize Mordecaie Cookea, Sedm sester spánku (The Seven Sisters of Sleep, 1860), v níž se autor zaobírá sedmi hlavními druhy psychoaktivních látek. Objevují se mezi nimi i Amanita muscaria a konopí, které Carroll posléze vměstnal do jednoho působivého obrazu Houseňáka trůnícího na houbě s magickými vlastnostmi a bafajícího z fajfky.“
OK, něco hrozně lehkého:
– druhé křestní jméno Alois
– existuje webová stránka věnovaná čistě tomu, jaká je jeho výška
– vyhrál sedm titulů v jisté soutěži, sedmý získal po několikaleté přestávce díky Conanovi
Ale John Ruskin se píše s „u“. Ono to mate, stejně jako kdybych psal parník s e, perník.