HTO
diskuze
Já sem s dovolením dám ukázku, na niž jsem si teď vzpomněl:
Pamatuju si taky, jak mé jednou usadil do žlutého umělohmotného křesla, aby mi ostříhal vlasy. Stříhání vlasů patřilo podle něho k událostem lidského života, které se od operace mozku liší natolik dramaticky, že se prostě nedá věřit, že by to člověk se dvěma rukama a jedněmi nůžkami nedokázal sám. „Nehodlám vyhazovat peníze za holiče, Jaspere. Není to žádná věda. Prostě přestaneš stříhat tam, kde začíná hlava." Můj otec, filozof, nedokázal ani ostříhat vlasy, aniž se při tom zamýšlel nad hlubším významem této činnosti. „Vlasy, symbol mužnosti a životní sily, i když někteří měkkýši nosí dlouhé a po Zemi chodí mnoho plešounů kypících životem. Ale stejně, proč si vůbec vlasy stříháme? Co proti nim máme?" prohlásil, načež mi divoce a impulzivně zajel nůžkami do kštice, až vlasy lítaly na všecky strany. Své vlastní si táta stříhal taky sám, často i bez zrcadla.
„Nepotřebuju za to dostat cenu," říkával, „úplně mi stačí, když budou kratší." Nikdy nechodili po světě otec a syn s tak šíleným a nepravidelným zástřihem — dvojí ztělesněni jedné z tátových oblíbených myšlenek, kterou jsem doopravdy pochopil teprve mnohem později: V tom, jak bláznivě vypadáte, je svoboda.
Jé! Tohle není nápověda, jen radost: tohoto autora miluje můj drahý přítel Tomáš Jenček (který je na zdejší fotce nachlazený).
Já souhlasím s Vikim, v tomto vlákně klidně i málo známé knihy, ať je vzdělávací – Mráz jsem poznal, ale protože jsem ho herdekfilekovi sám doporučil, nechtělo se mi to psát, tak jsem jen napověděl autora (Viki, to je podruhé, co se vidíme u Ludwiga, bravo!).
Ale třeba přijde na návštěvu Tractatus logico-philosophicus se svým synovcem.
Karel May – Ve stínu pádišáha
Petr Vopěnka – Úhelný kámen evropské vzdělanosti a moci
Douglas R. Hofstadter – Gödel, Escher, Bach
Jan Zábrana – Celý život
Ivan Diviš – Teorie spolehlivosti
James Joyce – Odysseus
Alois Jirásek – F. L. Věk
Arne Novák, Jan Václav Novák – Přehledné dějiny literatury české
Wýbor z literatury české
P. K. Dick – trilogie VALIS + Převtělení Timothyho Archera
Emanuel Rádl – Dějiny filosofie
a ještě mě napadl Příběh umění a Dějiny umění: Nový pohled, jenže ty mají obě jen 684 stran; jsem ale ochotný vám těch 16 stran dopsat
„Pochutná-li si medvěd na našinci, proč by si neměl našinec pochutnati na medvědu?“ Aha, tak jsem umazal svůj kousek nápovědy a nechám jen tuhle větu.
A já se kaju, protože když jsem tu žádost psal, říkal jsem si, že bych se měl nejdříve podívat, jestli jste už nehodnotila. Inu osel oslovský, jak říkal Old Death.
V-ý-b-o-r-n-ě! Čekal jsem, že to bude těžké, a ejhle! Tak Dell, šup hodnocení ke knížce, zatím má jen tři. Nádherná kniha.
Není proto divu, že se ve Swansonově chráněné vodě rybolovu dařilo. Povídaly se podivuhodné věci o Swansonově říčce. Mluvilo se o velké štice v severní tůni, která byla na obě oči slepá a měla za průvodkyni červenou plotici. Byl tam obrovský úhoř s velkými rohy na hlavě. Pod jediným velkým kamenem tam Jöns Pumpař před mnoha lety vybral tři kopy raků.
Znám jenom Zvědavé přírodovědce. Jo a já tykám, vykám, ale tam jsem vykal, protože palte mi znělo líp než pal.
Kvalitní literatura se nedá ničím vynutit. Smysly se samozřejmě dají rozrušit – mimochodem doporučuju skvělou knihu Writers on Drugs, ale že z toho bude literatura, nikdo nezajistí. Ostatně Dylan Thomas myslím taky psal střízlivý.
Ale hlavně: existuje stejná, ne-li větší řada lidí, kteří byli „čistí“, a napsali neuvěřitelné, neuvěřitelné knihy: za všechny, církevní otcové.
Andělé a démoni. Poslední dvě věty té knihy se mi líbily.
Přístroj rovněž sloužil jako obyčejná kalkulačka, ale jen do jisté míry. Dokázal zvládnout jakýkoli výpočet, jehož výsledek nepřevyšoval číslo čtyři.
Tak například uměl vypočítat 1 + 1 (výsledek 2), 1 + 2 (výsledek 3) a 2 + 2 (výsledek 4) nebo tangens 74 (výsledek 3, 4874145) ale cokoliv nad 4 označoval pouze jako „záplavu žluti". **** si nebyl jist, zda jde o chybu v programu nebo o tak hluboké proniknutí do podstaty věcí, jaké není s to pochopit, ale stejně byl do kalkulačky natolik zblázněný, že za ni ochotně zaplatil dvacet liber v hotovosti.
Škoda. Jako ruský šlechtic příbuzný s koněm mám možná právo udělovat erb (ačkoliv jistě menší, než Old Shatterhand dávat někomu jméno). Na tom tvém bych ohlídal správnost, aby tam na rozdíl od našeho nebyla chyba.
Tímto nightlybirdovi uděluji titul posvěčovače mých ukázek (dnes jsem se dostal k pc až teď). Erb si vytvoř sám, já ti ho odsouhlasím.