HTO
diskuze
Zkuste třeba Michala Ajvaze. Doufám, že mě napadnou další, ale když zpívám vlámsky (jako teď), napadá mě jen van Ostaijen...
Ještě mě napadla Daniela Hodrová – ta píše jak beletrii, tak odborné knihy, např. http://www.databazeknih.cz/knihy/mesto-vidim-104079. A ovšem taky (opět nebeletristická, avšak skutečně geniální) Magická Praha od A. M. Ripellina! (Ale pořád zpívám vlámsky. Nějak jsem se... ehm, něco. Něco dobrého.)
Druhé P. S.: Paul Leppin. (Na to, že vlámsky neumím, zpívám už dost dlouho.)
Přesně tak, to, co já vyjádřil tím, že Trnku kupují i dospělí, vyjádřila Alix mnohem pregnantněji. Jediné, co se v Zahradě vzhledem ke dnešku změnilo je to, že do zoo už se nesmijou brát oříšky pro opičky, ale to jí jen dodává kouzla.
Modří teda nejsou, ale jeden má světlounko modrou halenku. Trnku čtou a kupují i dospělí, jaképak copak. Jistě si o ni řekni, je geniální. Mimochodem, jádětské knihy čtu a kupuju pořád, a myslím, že některé bych si jako dítě asi tak neužil, jako teď (Goscinny, Cromptonová a možná My z ostrova Saltkråkan).
P. S.: jestli se to počítá, jeden je fialovej.
Ach, to je tak nádherná, úžasná kniha!
„Já jsem myslivec, jako lívanec...“!
K presokratikům ještě http://www.databazeknih.cz/knihy/presokratici-100084 – ta se hodí i k VALISu od P. K. Dicka, který ostatně taky doporučuju jako filosoficko-teologickou knihu!
No ovšem, zen! Zen taky brát. Přihodím ještě
http://www.databazeknih.cz/knihy/uvedeni-do-zenu-133391
a pak doporučení na mnohadílnou sérii antologií Zen z CAD pressu:
http://www.databazeknih.cz/knihy/zen-1-133394
Takových budou jistě stovky – osobně mám rád scholastiku a Řeky.
Z knih o filosofii (které jsou zároveň knihami filosofickými) můžu doporučit Bondyho Poznámky k dějinám filosofie, které teď vyjdou znovu a Bondy navíc napsal i monografii o Buddhovi, nebo skvělého Pavla Flosse: http://www.databazeknih.cz/knihy/architekti-krestanskeho-stredovekeho-vedeni-30258
O buddhismu je knih jistě hrůza (čímž myslím velmi mnoho), já je začal číst hned po revoluci, takže mohu z tehdejších doporučit jistě http://www.databazeknih.cz/knihy/uvod-do-buddhismu-32707 a http://www.databazeknih.cz/knihy/zaklady-buddhismu-69390
Ano, máky jsou tady divné. Proč tam nejsou růže, je mi záhadou jako to, zda se podařilo Achmedovi uniknouti. Ale podělím se s vámi o jeden hezký mák, dobře? http://fnrsknmer.rajce.idnes.cz/nastenka#319375_10151313538429167_1915841100_n.jpg
Děkuju, mám štěstí na skvělé knihy.
řeckokatolická církev, canisterapie, náboženská perzekuce, konvertité, biskupové
Teda, Marwine, představa Brehma v náprsní kapse mě pobavila: já mám co dělat, abych ho zvedl ze země.
Nemůžu se nepodělit o jeden výpisek (K vybájeným pevninám, Raymond H. Ramsay, vřele doporučuji!!) o bájných zemích:
OSTROV KRESLIČOVY ŽENY
Dnes již nevíme, na které mapě se ostrov Kresličovy ženy přesně objevil, ale je to zábavná historka a nemůže být lépe vyprávěna než slovy Heylynovy Kosmografie z roku 1659. „Ostrov Kresličovy ženy jest jedním z ostrovů oné končiny (neznámého a pochybného území), o němž se zmiňoval sir Walter Raleigh ve své Světa historii. O něm pak byl zpraven Donem Pedrem ze Sarmienta, urozeným pánem ze Španěl, kteréhožto vyslal jeho král k založení osad v úžinách Magellana ... a kterýžto byv zajat sirem Walterem při jeho cestě domů otázán jím byl na některé ostrovy, které mapy ukazovaly v těchto úžinách a mohly mu být k mnohému užitku při jeho podnikání. K čemuž kratochvilně odpověď dal, že by se hodilo jmenovat jej ostrovem Kresličovy ženy řka, že zatímco kreslič svou mapu rýsoval, žena jeho vedle sedící jej požádala, aby tam dal nějakou zemi pro ni, aby tak ve své představě i ona mohla mít svůj vlastní ostrov. A smyslem toho bylo, že neníť takového ostrova, jak mapa předstírala. A bojím se, že kresličova žena vlastní mnoho ostrovů a k tomu ještě nějaké země na souši na našich obecných mapách, jež však by nebylo možno ve skutečnosti nalézti ani při nejpřísnějším pátrání." Mohli bychom dodat, že ani dnes to neni tak docela nepravdivé, i když jistě ne v té míře jako v časech Heylynových.
No jo, já jel metrem naposledy 18. listopadu 1989.
Gnomo, já nevím, když mně připadá blbé, že mi elektronický Brehm neutrhne uši od tašky... http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Brehm,_%C5%BDivot_zv%C3%AD%C5%99at_02.JPG
To se na Angličanovi pozná, že není Čech? To bych chtěl umět (bez ironie).
Pajonku, no jo, holt není kniha jako kniha, antikvární zase občas bývají zatuchlé, br. Chápu tedy samozřejmě, že mít Ottovu encyklopedii elektronicky je prostorově výhodnější, ale mám-li ji kam dát, chci ji na papíře. Kniha je kniha.
No, copak o to, to si můžu zabalit do papíru a napsat na něj „Francouzská cvičebnice“. Jeden můj pan profesor, spatřiv lepou děvu na obálce knihy, kterou jsem si četl pod lavicí, mi knihu nejen nezabavil, ale naopak vyjádřil přání si ji půjčit. Jéje, to je jako Cesta do hlubin študákovy duše.
Napadlo mě ale díky tobě, paulhuntere, něco jiného, co mi vyprávěl přítel Angličan: je to už nějaký čas, co začal některé knihy číst vzhůru nohama, protože se tímto způsobem lépe soustředí na to CO čte (díky faktu, že čte pomaleji). Prostě pracuje na svém mozku. Řekl mi, že Češi – které zná jako stydlivý a tolerantní národ – mají neovladatelnou potřebu mu beze slova knihu vzít z rukou a otočit ji „správným směrem“! Jen cestou tramvají ke mně se mu to stalo dvakrát za půlhodinu. Za celou dobu, kdy se mu toto děje, se jen dva lidé obtěžovali se ho zeptat, zda ví, že má knihu obráceně. Ostatní mu ji prostě vezmou a otočí. Divný, ne?
V e-knize taky nenajdete rybí kostru, což se vám v tištěné knize může stát.