HTO
diskuze
No baže, elfos má pravdu – viz. Život Briana a scénu s kamenováním proto, že někdo řekl „Jehova“.
Tajemný Skellig je geniální. Zajímalo by mne, proč ho pro druhé vydání přeložili znovu, první, které znám já, je, pokud to můžu posoudit, přeloženo výtečně.
Něco na toto téma je i tady: http://www.databazeknih.cz/knihy/hra-na-smrt-55866 Včera jsem ji zhltl a jsem nadšen – o prázdninách jsem si po deseti letech znovu přečetl prvního Almonda, který tu vyšel, http://www.databazeknih.cz/knihy/tajemny-skellig-11934 , a byl jsem z ní úplně mimo, v dobrém slova smyslu. Vřele doporučuju!!
Gnomo: když se mi kniha líbí, je pro mě nemožné hodnotit jinak než pěti, tož tak.
Zpravidla Bohu žel ne...
Nunvář a miškař by měli podle knih (já s nimi do styku nepřišel vůbec) být to samé. Právě v Bombi Bittovi je v poslední kapitole nunvář (jako malej jsem myslel, že dělá konve). Oboje dvoje pochází etymologicky z téhož, jde o středověký žert na účet osob žijících v kláštěře (nunne, respektive mniška)! Viz. slovo „jebtiška“, které uvádí Eisner v Chrámu i tvrzi.
Čirou náhodou – je-li co takového – jsem Etymologický slovník otevřel na straně 323, poslední slovo: Mrcha. ... Pod vlivem stněm. marha (nyní Mähre) herka nabylo významu „starý kůň“. K herce píší, že je to z něm. Göre (sešlá kobyla).
Co se slov týká, zcela souhlasím. Moderní básníci občas používají „obyčejná“, nebo naopak neobyčejná slova, aby na to upozornili... Např. jak se původně jmenoval medvěd se neví, protože to slovo bylo tabu. Stejné je to dodnes u přírodních národů, buď tabu, nebo opatrnost. Ve fantasy je to tak třeba v Zeměmoří, kdy znalost skutečného jména dává člověku nad tím, kdo to jméno nese, moc.
Nějaké věci na toto téma jistě budou např. v http://www.databazeknih.cz/knihy/puvod-poezie-promeny-poeticke-inspirace-v-evropskych-a-mimoevropskych-kulturach-64909 nebo http://www.databazeknih.cz/edice/svet-archaickych-kultur-223/strana-1
Já si vzpomněl na tento příběh odsud http://www.databazeknih.cz/knihy/modlitba-zaby-2-21746:
Sokrates čekal ve vězení na svoji popravu. Jednoho dne naslouchal zpěvu svého spoluvězně, který zpíval píseň s obtížným textem od básníka Stésichora.
Sokrates jej požádal, aby ho naučil slova.
„Stojí to za to?“ zeptal se spoluvězeň.
„Rád bych se před smrtí ještě něco nového naučil,“ zněla odpověď toho velikána.
Žák: Proč se něco nového učit týden před svou smrtí?
Učitel: Přesně z téhož důvodu, z jakého by ses to učil třeba padesát let před svou smrtí.
Jsem moc rád, nightlybirde, že se ti Zahrada líbila! Napadlo mě, není herka slovo vzniklé zkrácením slova hemerka? Že se to možná vyslovuje různě, to mě nepřekvapuje, holt kraje jsou různé.
Věděli jste, co je to nunvář? Já to přesně nevěděl, a etymologií jsem byl značně překvapen (a s miškařem je to stejné)!
Já zase kopíruju výpisek z knihy Bombi Bitt a já (kterou nemůžu dost doporučit!), protože je tam oslík (tedy, zmíněn):
Sláva! Tady jede Berggren, velkožebrák sedmi okresů, známý a pověstný Berggren. Dveře se zavíraly — i dvířka komínů — rolety v oknech se stahovaly a drůbež se počítala všude, kudy táhl. Taková byla jeho pověst. Teď tudy jede na vyřazené sekačce, která ztratila všechny zuby a jejíž viklavá kola byla dosti excentrická. V sekačce byla zapražena stará špánkovitá hemerka, která kráčela tak skoupě, jako kdyby se v ní natáhl hodinový stroj. Místo biče měl stařík v ruce lískový prut, jehož používal obyčejně jako bodce po vzoru poháněčů oslů. Zdálo se, že spí, jak tak seděl na svém prapodivném vozidle, zapadlý do svého plnovousu a s lískovým prutem, který se ploužil po silnici.
S tím čtením knihy vícekrát, naprosto podepisuji.
V zoo byl někdo případnější, ale já rád líbám zvířata na čelo. V zoo to pak je možné na dost široké škále, od třeba ještěrky, která měla hlavu na zemi, po žirafu, která ji má šest metrů vysoko, takže jsem musel po žebříku do druhého patra.
Galsworthyho bych si měl konečně přečíst.
Měl jsem sem vymyšlenou jednu báseň, ale počkám s ní, tahle je skvělá! I když mi přijde, že Bůh osly neopustil (viz. dále). Napsala bys prosím, kde to tam je, že bych si to našel? Osly mám strašně rád (a taky jim říkám oslíci), ať je to osel Tulipán, který uměl odemykat zámky, nebo maličcí arabští, kteří vezli Karu ben Nemsího Džiddou, kde je pohřbena naše pramáti Eva, nebo ten, který vezl Svatou rodinu a díky kterému mají oslíci na hřbetě na památku kříž. V zoo jsem každé ráno zahajoval tím, že jsem políbil na čelo kulanici.
I mně by se to líbilo, třeba ve formě Citáty i u knihy, nejen spisovatele (kde ostatně často bývají úryvky z knih). A zrovna včera jsem na to myslel, pročítaje si komentáře právě od Morgainne.
Vlastně všechny. Ale z některých jsem měl obzvláštní radost, je tam fůra Harrisona, E. E. "Doc" Smitha, je tam Kuttner, R. E. Howard, komplet Gormenghast a fůra literatury archeoastronautické, řádně americky vzběsené, jakož i kniha antiarcheoastronautická, Podvržené poselství bohů. Ten první případ s koupí 77 knih byl ale památnější v tom, že to jsou knihy z pozůstalosti po skvělém Jindrovi Smékalovi.
Dvakrát se mi podařilo koupit si v jednom antikvariátě 77 knih naráz, tohle je to podruhé: http://fnrsknmer.rajce.idnes.cz/nastenka#2584.jpg (to vpravo jsem já). Tyto mě stály dvanáct stovek.
P. S.: kdo by zatoužil po knize Démant a slza, zavolejte si do jednoho z knihkupectví nakladatelství Cesta, pošlou vám ji za minimální poštovné, u nás lacinější než jízdenka do města (o zpáteční cestě nemluvě): http://www.cestabrno.cz/jaknakupovat.php
No, právě třeba Hrubín překládal Verlaina pořád dokola, tu stejnou báseň. Varianty asi budou u více autorů, některé básně (Morgenstern, Celan) jde překládat různými způsoby...
Moc děkuju za identifikaci knihy! Hned se po ní podívám, máme v centru dvě křesťanská knihkupectví. Přeju dobré zabetonování futer – když jsem to kdysi dokázal já, pro tebe to bude jistě hračkou – a přemýšlím, čím se ti revanšovat za tak znamenité vypátrání knihy jistě velezajímavé? Calvadosem? Medovinou?
Když G. B. Shaw dostal kdysi od jednoho svého známého nazpět knihu, kterou mu půjčil, celou zamaštěnou, nechal tomu člověku poslat uzenou makrelu s lístkem „Posílám vám zpět záložku, kterou jste si v knize zapomněl“.
Pokud zjistíš, co je to za knihu, budu ti moc vděčný.
Překlad Poštolky, který jsem sem zkopíroval, je právě ze Zániku, tedy Slavíkův a Preisnerův, ten, který tiskne Vesmír, je varianta, která vyšla v Křesťanské akademii v Římě v roce 1970 a v Zániku Eurydiky je ve vydavatelské poznámce. Mně se taky líbí víc ten s dófénem. Včera tu nad polem byli hned čtyři dauphinové, ó, tak řezavě krásní.
V tomto případě se jedná o autora málo známého u nás, v Anglii ho zná každý, kdo má rád poezii. Moc děkuju za přidání jeho druhé knihy, kterou jsem pro změnu neznal já – vidíš, jak máš pravdu v tom, jak se tady na DK vzájemně obohacujeme? A to ani nemluvím o vietnamské džungli předkůlnové! Taky tu knihu budu shánět.
Našel jsem dva zajímavé odkazy (adresa je dlouhé, protože je k Wordu):
http://www.google.cz/url?sa=t&rct=j&q=&esrc=s&source=web&cd=3&ved=0CC4QFjAC&url=http%3A%2F%2Ftheses.cz%2Fid%2F11en8k%2F94566-433945419.doc&ei=Vc9VUPWmHNHR4QS0m4GoAw&usg=AFQjCNGN2g9Cre1R8i4X0dYEbhrBStdong&sig2=j6eCZG6ce3d7BlywdtQ20A
Druhý mi nejde pořádně zkopírovat, ale stačí dát do Googlu Hopkins Poštolka a vyskočí obsah nějaké (ale jaké?) knihy na obalkyknih.cz.
Musím se po dnešním pozorování čtyř poštolek podělit o snad nejprozářenější báseň, kterou znám:
Gerard Manley Hopkins
POŠTOLKA
(Ježíši Kristu, našemu Pánu)
Dóféna říše úsvitu, miláčka rána přistih jsem –
poštolku jitrem grošovanou – právě jak projížděla
na plynoucí ploše vzdutého větru, jak vyrážela
tam vzhůru, kroužíc na uzdě bijících křídel v svém
nadšení. Pak sem a tam kmitem se převracela
tak zcela jak ostří brusle svým hladkým obloukem,
výpad i skluz vstříc vichru. – Mé srdce v skrytu svém
nadchlo se zvládnutím, mistrovstvím, které v sobě měla.
Čin, odvaha, krása – oh pýcho a větře zarputilý,
pero, tady se spojte! Co teprv oheň, tisíc-
krát více krásný a krutý, sršící z tebe, rytíři!
Nediv se: postačí strmý nápor – brázdou syčíc,
radlice křísne, uhlíky se zamodrají, milý,
sprchnou a samy se odřou, růžovým zlatem zažíří.
(In: http://www.databazeknih.cz/knihy/zanik-eurydiky-15874)
Ach, tak to jméno, pod nímž Edmund napsal svoje dílo, bych musel dlouho lovit, díky! Viděl jsem z té série jen dva díly, až teď jsem komplet Černou zmiji sehnal anglicky s anglickými titulky. Znám dobře jen poslední sérii, která je geniální, hlavně poslední díl, to je pro mě asi vrchol televizní tvorby vůbec.
Joe Elegán! Teď jsem tu knihu (ano, máš dobrou paměť) přečetl znovu. Také profesor Moriarty napsal pozoruhodné dílo.