HTO
diskuze
Asi není třeba říkat, že lidé slintají proto, že myslí na modř Řecka a mají chuť na něco menšího... ani nemusí být před jedenáctou.
Hm, já mám na tričku nápis Lopadotemachoselachogaleokranioleipsanodrimhypotrimmatosilphioparaomelitokatakechymenokichlepikossyphophattoperisteralektryonoptekephalliokigklopeleiolagoiosiraiobaphetraganopterygon.el a všichni z něj slintají.
Mně se logo moc líbí a koncovku .cz vnímám jako znak toho, že je to databáze internetová a na tričko bych si takovéhle logo klidně dal. A to jsem nejen občasný grafik, ale taky jsem moc krásný.
Jediné, na co si budu muset zvyknout na novém vzhledu já, je to, že když si kliknu na komentáře, jsou zarovnané doprava. Myslel bych, že pod tím sloupečkem by mohly být zase zarovnané doleva, takto si připadám, jako bychom četli češtinu zprava doleva. Ale to je jen detail.
Já taky!
A co se týká elfos, ta má Zahradu uloženu u mne v předsíni, kde čeká na to, až nebude náledí a hnusně.
Mne tedy chyby trochu mrzí, ačkoliv nad mým používáním interpunkce si rvou vlasy lidi od Kalifornie po Košice. Víc mi vadí v knížkách: včera jsem si přečetl knížku o tom, že Marko Polo nebyl až v Číně, a překladatel 1. ze svatého Augustina udělal svatou Augustinu, a 2. (a teď mě napadá, že je v tom možná nějaká spojitost) používal přechodníky výhradně pro ženský rod, tedy Marko Polo kráčejíc, kočovníci dodržujíc... od toho je přece redaktor.
Skvěle to pro mne shrnulu Azizi: „ak je gramatika niekomu úplne ukradnutá, robí hrubé chyby a je mu to jedno.“ To je přesně ono – když je to někomu jedno.
To by se mi líbilo, co píše anthea. Ostatně „sloučením“ SNKLHU, SNKLU, Odeon, nebo SNDK a Albatrosu, a dalších by se navíc odstranil problém s různými nakladateli u stejné edice.
kní, už jsem sem nechtěl psát, ale – paulhunterově „Dohodli jsme se“ předcházela diskuse moderátorů, zda toto téma ukončit, v nemž ANI JEDNOU nezaznělo tvé jméno, natož v kontextu negativním. Naopak, včera jsme se shodli na tom, jak je nám líto, že chceš odsud odejít.
Žádné kasty tu nejsou, moderátoři tu jsou od schvalování, kontroly údajů u knih a v pár případech bylo nutno smazat diskusní vlákno, které bylo buď spam nebo jasný trolling, zatímco tato diskuse tu stále je, jak vidno.
Upozornění na chybu u K. S. bylo smazáno, jak to je zavedeno (a oznámeno), když se hlášená chyba opraví (což se stalo, knihy byly přesunuty ke správným Karlům tam kam patřily), hlášení se smaže. Onehdá tam kdosi vyčítal pro změnu, že to nemažeme důsledně (ty vyřízené žádosti) a že tam nevyřízené věci zapadnou. K. S. otce vede Národní knihovna jako Karla Františka S., což je u něj v biografii psáno, proto Karel František.
V diskusi se tady probírá mnoho témat, která s knihami nesouvisí. Myslím ale – a tady mluvím za sebe! –, že politiku sem tahat nemusíme. A to, že ty neurážíš ty, kteří urážejí tebe, nu, to je přeci kladné vysvědčení pro tebe... Neodcházej, prosím.
To je autorův neologismus, domnívám se též – ve Zlomené nadkově jej vysvětluje jedna z postav jako nauku o místech, která jsou pojmenována zvukomalebně. To jsem přece nemohl nedat jako štítek, to uznáte. Myslím, že jsem ho nemazal, nightlybirde, mně se líbí!
A ještě – MM díky za argument s RKZ – mě napadá Kateřina Veliká, která nebyla vůbec Ruska, říkalo se o ní, že ve slově o čtyřech písmenech udělá pět chyb, a jaká z ní byla carevna! A kdo chceš, vyčti mi osobní zaujetí, neboť můj pra...strýc byl jejím milencem.
Jako člověk, který pracuje s češtinou, nadskočím při argumentu, že K. S. neumí česky. Umí, a to velmi dobře. Ano, žuchlá a vůbec, ale to je vada řeči. A při tom mě jako první napadlo, že Havel byl také prroslulý svým brrilantním zvládnutím „r“.
„Šlechtic se nemá cítit majitelem, ale pouze dočasným správcem.“ K. Schw.
Samozřejmě! Třeba tilikvu Kryštůfka po Kryštůfku Robinovi, nebo Sally, kterou mám v profilu, po oslíkovi Geralda Durrella.
Marwine: moje byvší auto se jmenovalo Paul, protože jsem ho koupil na McCartneyho narozeniny.
Dell: s panem Queenem jsem se seznámil až loni, díky pár detektivním antologiím. Doufám, že i tvůj papoušek bude mít monokl a cikánského sluhu!
Tady jich je fůra: http://www.databazeknih.cz/knihy/cult-fiction-112782
Stopařův průvodce je geniální. A jsem rád, že jsem ti někam ukázal.
SPPG, 7. kapitola: „Vogonská poezie je ovšem až třetí nejhorší ve Vesmíru. Druhá nejhorší je poezie Azgothů z planety Kria. Když král jejich básníků Chrochtos Nadýmavý recitoval svou Ódu na malou hrudku zeleného hnusu, již jsem objevil v podpaží jednoho letního jitra, čtyři posluchači zemřeli na vnitřní krvácení a předseda Středogalaktické komise pro mrzačení umění přežil jen díky tomu, že si uhryzl jednu nohu. Tvrdí se, že Chrochtos byl poněkud „zklamán" přijetím své básně, a právě se chystal začít předčítat svou epickou skladbu o dvanácti knihách, nazvanou Mé oblíbené chrochty ve vaně, když vtom jeho vlastní tlusté střevo v zoufalém pokusu zachránit životy a civilizaci mu vyskočilo až do krku a zadusilo mozek.
Nejhorší poezie, jaká kdy byla napsána, zanikla spolu se svou tvůrkyní Paulou Nancy Millstone Jenningsovou z Greenbridge v hrabství Essex v Anglii při zkáze planety Země.“
Douglas Adams, Dlouhý, temný čas svačiny duše:
... pak zahlédl malou kalkulačku I-ťing a byl ztracen.
Nikdy dřív ani netušil, že něco takového existuje. Být schopen pokročit od naprosté nevědomosti o něčem přes stravující touhu po oné věci až k jejímu skutečnému vlastnictví, to vše v rozmezí čtyřiceti vteřin, znamenalo pro Dirka něco jako zjevení.
Kalkulačka byla prachmizerná. Pocházela patrně z některé jihoasijské země, která horlivě zařizuje továrny ve snaze provést Jižní Koreji to, co Jižní Korea dělá Japonsku. Technologie výroby lepidel však v oné zemi zřejmě ještě nedosáhla stupně, kdy slepené věci skutečně drží pohromadě. Zadní strana hned odpadla a bylo ji třeba přichytit izolepou.
Vypadala jako docela obyčejná kalkulačka, až na to, že display s tekutými krystaly byl o něco větší než obvykle, aby se na něj vešly zkrácené soudy krále Wena o každém z šedesáti čtyř hexagramů, jakož i komentáře jeho syna, vévody z Čchou o jednotlivých linkách každého hexagramu. Byl to neobvyklý pohled, vidět přes obrazovku kapesní kalkulačky ubíhat právě tyhle texty, zejména proto, že byly přeloženy z čínštiny přes japonštinu a cestou prožily mnohá dobrodružství.
Přístroj rovněž sloužil jako obyčejná kalkulačka, ale jen do jisté míry. Dokázal zvládnout jakýkoli výpočet, jehož výsledek nepřevyšoval číslo čtyři.
Tak například uměl vypočítat 1 + 1 (výsledek 2), 1 + 2 (výsledek 3) a 2 + 2 (výsledek 4) nebo tangens 74 (výsledek 3, 4874145) ale cokoliv nad 4 označoval pouze jako „záplavu žluti". Dirk si nebyl jist, zda jde o chybu v programu nebo o tak hluboké proniknutí do podstaty věcí, jaké není s to pochopit, ale stejně byl do kalkulačky natolik zblázněný, že za ni ochotně zaplatil dvacet liber v hotovosti.
Našel jsem Jak se kdy v Čechách tancovalo, s podtitulem Dějiny tance v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a na Slovensku od nejstarší doby až do konce 19. století se zvláštním zřetelem k dějinám tance vůbec od Čeňka Zíbrta (výborný autor!). Pěkné stránky o tanci jsou zde: http://www.tillwoman.net/Kategorie:Encyklopedie/ a také zde, kde je kompletní český překlad Orchesographie, nejvýznamnějšího a nejzábavnějšího renesančního tanečního traktátu. http://blog.rond.cz/preklady/orchesographie/ a na anglické Wikipedii je jak literatura, tak odkazy na web. Třeba to trošku pomůže.
Nightlybirde, myslel jsem to jako obraz (třeba básnický), že si tě zařazuji do kategorie lidí báječných – v obojím smyslu: skvělých i bájných, protože vím, jak čteš, už jsme se o tom, jak řekl, bavili. Byl to tedy kompliment a hlubokosklon, na němž neodpovídal jen ten přítomný čas, protože v této kategorii tě mám už dávno.
Gnomo: ano, správně. Řídit sice umím, ale neřídím.
Kní má mimochodem pravdu v tom, že tady se v naprosté většině diskutuje pěkně, což je mimořádné. Važme si toho. Rule, Britannia!
Knihy mám stejně rád jako pavouky. A pavouky miluju. (Kdo nevěří, podívejte se do profilu na Sallynku.) Kdybych si nevychutnal při čtení každé slovo, atmosféru, nezasmál se nebo si nepoplakal a ještě si nic nepamatoval, to by mi na nic nebylo. Ale stejně jsem 1825 stránek Ve stínu pádišáha přečetl na jeden zátah... když vono je to prostě senza čtení.
Nightlybirda si tedy přiřazuji k Bergierovi, jenž četl i 10 knih denně, četl ve 14 jazycích a vše si pamatoval; ovšem myslím používal rychločtení. Můj osobní rekord je 240 stran za tři čtvrtě hodiny u knihy, na kterou jsem se fakticky těšil, ale je pravda, že mě pak trochu bolelo břicho. Připodotknu tedy už jen mnohokrát řečené, že záleží na textu: v Hegelovi jsem zaseknutej už dvacet let v stejném odstavci (prvním), dobrodružné romány čtu o prázdninách tempem 8 knih denně, a to čtu v noci. A někdy knihu nedočtu, ale málokdy.
Pokud jsem – omlouvám se kní za to, že se hádám v tématu o námořnictvu – pochopil kní a eraserheada, škatulkování se jim, stejně jako mně, příčí. Buď je to dobrá kniha, nebo ne. A špatná poezie je horší než dobrá fantasy, i když do slovníku spisovatelů se dostane i obskurní básník, zato sebelepší autor „pokleslých žánrů“ většinou ne.
Už jsem to tady napsal k Wyndhamovi, že u nás existuje pořád tendence odbývat autory SF jako „jenom sci-fi“ a že ostatně v každém žánru platí, že 90% produkce je brak. Nezbývá než doufat, že stejně jako se to stalo u detektivek, i tady pronikne do povědomí to, že i v rámci žánru SF existují géniové. A to platí i pro fantasy a horor.