HTO
diskuze
umbro (doufám, že vokativuju správně): myslím, že nemyslet na budoucnoust je znak dnešní doby. Před několika lety jsem objevil, že jsem pořádný osel, když jsem občas dával přednost překladům novým před starými prostě pro to, že nové byly nové. Ha! Od té doby jsem se značně polepšil a máloco mě tak potěší, jako třeba Brehm v Baušeho překladu se všemi okršleky a mořskými kočkami...
S překlady je ovšem ještě jedna potíž, a sice ta, že před revolucí vycházely knihy s cenzurními zásahy, takže třeba Spolčení hlupců nebo Den trifidů (oba v Kořánově překladu, shodou okolností) před rokem 1989 a po něm se liší.
Jé, díky za upozornění: já mám KMČ a to už tak dlouho (přes 20 let!), že se po ní ani nekoukám, takže dík. Měl bys sem vložit i to vydání z KMČ.
Příloha v mém výtisku pochopitelně není. Stejně jako třeba nemám kompletní skládačku v http://www.databazeknih.cz/knihy/napady-pana-aprila-123318.
No, ono jde najít si všechny překlady daného člověka, když si kliknete na jeho jméno v detailu knížky, ale to asi nemyslíte? Jinak podepisuji, jsou případy, kdy špatný překlad takměř podkopne autorovi sesli pod zadkem – chcete-li, aby vás hrůza voblila, najděte si posudky k anticeně Skřipec, tam citované příklady jsou opravdu neuvěřitelné.
Ze skvělé antologie Hiršala a Grögerové Nonsens.
Domenico di Giovanni Burchiello (1404 – 1449)
* * *
Mazlavý sýr, s ním olej fialový
a mlynář, co má uhlí plný džber,
vyšli si včera ráno vpodvečer
na veselku, udělat velký povyk.
Hlemýždi strhli kravál mnoha slovy,
že lidi mají bídný charakter,
že nedovolí bobu vyrůst z děr,
protože okov teče, byť byl nový.
Vtom v dřevácích se zvedla opice,
aby se kopím s Achillem zle střetla,
hlasitě křičíc: Zhasněte ta světla!
A já jich viděl žhnout snad tisíce,
jak k uvítání Kuřátek tu vzlétla,
že žáby chtěly zvonit Hromnice:
A pak mě štika spletla
– mám o tom mlčet? – zvláštní prací svou.
Prozradím přec: Plnila sudy mhou.
Ještě dodám, že v případě Kinga je nutno pořídít si novější překlad, ten od Ivy Pekárkové je příšerný: http://www.iliteratura.cz/Clanek/12629/king-stephen-o-psani
Potěšení je na mé straně. Ortodoxie je jedna z jeho nejlepších. Teď také vyšly Ohromné maličkosti, na rozdíl od dřívějšího vyšehradského vydání kompletní.
Když se Karel Čapek ptal Karla Matěje Čapka-Choda „Jak se píší romány?“, starý mistr odpověděl „Vsedě, mladý pane“.
Simak je vynikající! Obzvlášť rád mám Město a Přestupní stanici. A dobré je taky podívat se po povídkách v antologiích, možná nejlepší je tady: http://www.databazeknih.cz/knihy/hugo-story-i-1955-1961-41426
„Tento základní úžas však není pouhým výmyslem z pohádek; naopak, veškeré nadšení pohádek pochází právě z něho. Jako všichni máme rádi zamilované příběhy, protože existuje instinkt pohlaví, tak si také libujeme v napínavých historkách, protože rozeznívají strunu prastarého instinktu úžasu. Dokazuje to fakt, že docela malé děti nepotřebuji pohádky; stačí jen něco povídat. Život sám o sobě je dostatečně zajímavý. Sedmiletý kluk je napjat, když slyší, že Honza otevřel dveře a spatřil draka. Tříletého chlapečka vzruší už to, že Honza otevřel dveře. Větší děti milují romantické příběhy, malé děti příběhy realistické – protože jim připadají romantické. Malé dítě je podle mého názoru asi jediná osoba, které lze předčítat moderní realistický román, aniž by se nudila. To dokazuje, že i pohádkové příběhy jsou jen ozvěnou jakéhosi téměř prenatálního zájmu a úžasu. Vyprávějí o zlatých jablkách, jen aby oživily zapomenutou chvíli, kdy jsme zjistili, že jsou zelená. O řekách, v nichž teče víno, jen aby nám na jediný vzrušující okamžik připomněly, že v nich teče voda. Poznamenal jsem, že tohle je zcela rozumné a dokonce agnostické. V tomto ohledu jsem vskutku stoprocentně pro vyšší agnosticísmus: jeho lepší jméno je nevědomost. Všichni jsme četli v odborných knihách i v románech o člověku, který zapomněl své jméno. Chodí po ulicích a vidí a poznává všechno; nemůže si jen vzpomenout, kým je. Takovým člověkem je každý z nás. Každý z nás zapomněl, kým je. Rozumíme možná vesmíru, ale nechápeme vlastní Já. Naše já je vzdálenější než hvězdy. Milovati budeš Pána Boha svého; ale sebe sama nepoznáš. Trpíme všichni stejnou duševní pohromou: zapomněli jsme své jméno. Zapomněli jsme, čím ve skutečnosti jsme. Vše, co nazýváme zdravý rozum, rozumné a praktické a pozitivní myšlení, znamená jenom, že během jistých mrtvých období života zapomínáme, že jsme zapomněli. Vše, co nazýváme duchem a uměním a extází, znamená jenom, že se v jediném hrozném okamžiku rozpomínáme, že jsme zapomněli.“
G. K. Chesterton, Ortodoxie (kapitola Etika říše pohádek)
Ještě aby nebyl Shakepespeare přeceňovaný! Mendenhallova analýza ukazuje, že jeho dílo ve skutečnosti napsala Jackie Collinsová; navíc celou ídeju Macbetha ukradl Dostojévskomu.
Marwine, palec nahoru.
Jinak k dotazu: existuje žánr SF nazvaný alternativní historie. Třeba P. K. Dicka, Muž z Vysokého zámku.
Ach, Vysočina! Jeden ze dvou krajů mého srdce. Už je to pěkných pár let, co jsem stál u domu J. D. ...
George Eliotová. Její MIddlemarch nazvali Martin Amis a Julian Barnes nejlepším románem v angličtině vůbec. – A kdybyste chtěla gotický román, z kterého si Austenová střílí v Opatství Northanger, vyšly např. tady: http://www.databazeknih.cz/edice/anglicky-goticky-roman-2711/strana-1
Já právě rozbalil balíček z buxu, kde mají šílené slevy na obrazové publikace, hele: http://www.bux.cz/knihy/88933-priroda-velky-obrazovy-pruvodce.html – a nejen na ně, třeba http://www.bux.cz/knihy/50863-proc-pandy-delaji-stojku-sokujici-zabavne-i-poucne-udaje-ze-sveta-zvirat.html
A taky mám radost z Wýboru z literatury české, skrz který vede díra prokousaná broukem, která se nedotýká jediného písmene, o čemž jsem psal a což jsem vyfotil (promiňte, že si dělám reklamu) tady: http://www.databazeknih.cz/blog/uterni-myslenky-o-lasce-393
Číslo 31 je King s kočkami: http://www.anjameulenbelt.nl/weblog/2007/12/30/7936/
Rytíř Romualdo! Měl jsem rád stránky „Na tuto stránku se lze dostat jen omylem nebo podvodem. Začni znovu, 1. pozorněji, 2. poctivě.“
Lone Wolf má fórum: http://lonewolf.wz.cz/forum/
No jo, pravda, klasikové! Strinberg, Bjørnstjerne Bjørnson, taky Kalevala... Slavný je také Hamsun, a jeho kniha Hlad je geniální, tu moc doporučuji!
Spousta severské literatury tu vycházela za první republiky, třeba v téhle edici: http://www.databazeknih.cz/edice/topicovy-bile-knihy-1354/strana-1 Vycházeli jak autoři tehdy nesmírně populární a dnes skoro zapomenutí, jako Kristmann Gudmundsson, tak autoři naopak oceňovaní čím dál víc, např. Tarjei Vesaas (od nějž od té doby vyšel jediný román) atd.
P. S.: vytvořil jsem štítek severská literatura a dal pod něj namátkou pár jmen, tak pomozme mii wayneové a dejme pod něj další. – – Abych nezapomněl, máme taky štěstí na bohatý výběr ze ság!