HTO
diskuze
25. května v 0:30 zemřel Zdeněk Zachodil aka Big Shaman aka Tunelář, duše Conan Society, legenda čs. fandomu, člověk, který knihkupectví Arrakis proměnil na skutečnou oázu, můj vzácný a milovaný přítel. Díky – nikdy nezapomeneme!
http://fnrsknmer.rajce.idnes.cz/nastenka#BigShaman.jpg
Tos napsal tak krásně, že jsem si řekl, že ti musím poslat rybičku, ale ostré závorky mi to nevezme. Tak prostě:
díky!!
Taky jsou tu dvě knihy, které se jmenují Z.
Ivan Wernisch chtěl púvodně Loutky nazvat Ň, ale cenzura to nedovolila.
Básníkova Zúza, to je krásná hříčka. Ostatně co jiného čekati od barda nightlybirda!
Mě pobavilo, že na knižní databázi lidi píšou neznámým uživatelům, jestli si nechtějí psát o Kingovi. Když jsem před lety chodíval po nocích na chat Pet Shop Boys, často mi někdo psal, jestli nechci kybersex.
A jinak, ať si lady píše, aspoň se vypíše – jinak než tréninkem se k psaní bez hrubek nedostane (a lady fakt prosím o ty mezery za interpunkčními znaménky)...
Nobelovka myslím nikdy nebyla něco extra... Mimochodem, bylo na ni před Karlem Čapkem nominováno slušné množství Čechů!
V jedné knize z 19. století o dějinách hudby jsem našel lístek s rozkošným textem: „Jiné drobnější omyly, namnoze pravopisné, pokud náhodou by se namanuly, buďtež laskavě omluveny chvatem, jímž dílo toto dotisknouti píleno.“
Alix, já na to dnes myslel v jiné souvislosti, že se jako by vrací doba, kdy neveselé věci, smrt – nebo téměř tabuizované slovo rakovina, které se zásadně opisuje tím, že někdo „odešel po dlouhé těžké nemoci“, místo aby se napsalo „zemřel na rakovinu“ (mně na ni umřel taťka) – tak nějak vypuzují někam, kde je nikdo nevidí, protože se opět žije radostně, tentokráte sice ne navěky s komunismem, ale s konzumismem. A že je skoro „in“ mít nějakou tu depresi, že jo, zobnout si Zoloftu, protože se zapomíná, že smutek, truchlení a tak patří k životu.
K tomu, co píše Koka: v některých knihách je to přímo vytištěno pod tiráží. Vždycky jsem si představoval, co by se stalo člověku, který by tam napsal, aby ubrali na ideologii, a soustředili se na estetické hodnoty díla.
Taky se snažím číst všechno. Občas to má zajímavé následky: tak například v knize K. Shukera Od létajících žab po okřídlené hady (mimochodem, doporučuji!) udělal překladatel z Lorena Colemana ženu (L. Colemanová). Když jsem to L. C. sdělil, moc se smál a říkal, že se mu to stává pořád, ovšem stejně mě požádal o výtisk pro Muzeum kryptozoologie. Takže i díky čtení poděkování se například rozšiřují muzejní expozice.
Jo jo, Martin je na Blatného jedním z největších odborníků. Má na svém webu i výběr ze zapomenutých básníků, z Wernischových antologií.
Jedna z mých nejmilejších. Ze sbírky Stará bydliště:
Ivan Blatný
WIMBLEDON
Snad hraje Drobný právě Wimbledon.
Chlad, jejž dává
unaveným hlavám letní tráva,
naladil struny raket na večerní tón.
Listnatá úlevo, buď pozdravena, ave.
Koná se slavnost lét, dvě loutny, Jaroslave,
z Wimbledon Common, ze vzdálenějších luk,
po televizi slyším jejich zvuk.
Kdybys snad někdy v tomto milém horku
zázrakem našel moji Daliborku –
dvorce jsou nedaleko, celé v zeleni.
Přijeď, nežli prchnou tyto dny,
skryté jak Verlaine v trávě.
Tady si dítě u hřiště zpívalo "Jede jede mašinka". Když to slyším, hned vidím to běsné trio, jak hraje v zoo.
Čtenářům doporučuji jít se na ty fotky podívat, neboť jsou nádherné. Kdybyste je chtěli najít na internetu, autorem je Saša Gusov. (Dodatečně vkládám přímý odkaz: http://pedropalmapress.blogspot.cz/2012/09/sasha-gusov-na-namibia.html).
Na chvíli jsem myslel, že mám nafukovací prsa!
Kdybych měl v nějaké své knize poznámky od babičky, to by se mi moc líbilo. Jak jsem byl napsal v prvním svém blogočlánku zde: Vpisky – těch se v nových knihách nedočkáte. Některé jsou nečekané – z hluboké totality glosa k Leninovu názoru zmíněném v doslovu: A to se mám posrat?
Když vám někdo knihu zamastí, zachovejte se jako G. B. Shaw a pošlete dotyčné(mu) uzenou makrelu s přípisem, že vracíte zapomenutou záložku.