HTO
diskuze
Seraphin: http://www.databazeknih.cz/knihy/zahrada-15448 ?
Zaujalo mne, co považujeme za staré knížky. Pro mne je to kniha vydaná před rokem 1868.
Doplním nightlybirda:
Srdečně zveme na premiéru nového představení Divadla Husa na provázku
Kominické lodě? Ó, kdežpak! aneb Kabaret Wernisch s hudbou Miloše Orsona Štědroně
podle textů Ivana Wernische v režii Arnošta Goldflama.
Drsné a krvavé miniatury plné obludné fantasie. Možná pozdravíme nekrofila, který ze hřbitova pospíchá přímo do zaměstnání, ochutnáme jelita, která jeden dobrý muž uvařil ze svojí ženy… Originální mikroromány, miniopery a písně snového básníka Ivana Wernische s prvky hororu, červené knihovny a brakové literatury jako výsměch všemu a všem.
Scénář a režie: Arnošt Goldflam
Hudba: Miloš Orson Štědroň
Předpremiéra se koná ve čtvrtek 2. května 2013 a druhá premiéra v sobotu 4. května 2013 v 19. hodin na Sklepní scéně DHNP.
Přijmete-li naše pozvání, uděláte nám radost!
herdekfileku, já vím, že ses ptal, ale nevím (odpověď).
Nemusíš, Marwine, protože já ho mám rád za dva, tak ti jedno půjčím, protože jsi krásný.
Ta výslovnost jde jistě vložit na začátek biografie, zcela souhlasím. Má to tak například anglická WIkipedie (mně se ta česká nějak nelíbí, promiňte, tak ani nevím, jak to tam teď je).
Vzpomněl jsem si na kuriózní omyl způsobený latinským skloňováním, kdy kamarádka přečetla Ovidia, v textu napsaného v druhém pádu jako P. O. Nasona „báseň Pí Ou Nejsnja“.
A souhlasím zcela s Petrstikem: myslím, že by to naopak věci komplikovalo, některé delší zprávy si nechávám po přečtení v Nových, abych odpověděl, až bude rozpoložení.
Jakmile jednou byla zavazadla v domě, Larry strávil šťastný den vybalováním, a měl pak pokoj tak přecpaný knihami, že málem bylo nemožné dostat se tam nebo ven. Vystavěl si z knih baštu po místnosti kolem dokola, a za tou ohradou strávil celý den u psacího stroje a jako zmámený se tamodtud vyhrabal jenom k jídlu. Druhý den ráno vyšel v náladě nadmíru podrážděné, protože néjaký venkovan si uvázal osla zrovna za naším živým plotem. V pravidelných přestávkách zvíře vzpřimovaío hlavu a vydávalo táhlé žalostné zahýkání.
„Prosím! Není to k smíchu, že příští generace mají přijít o plody mého ducha prostě jen proto, že si nějaký usmolený hranáč přivázal blízko mého okna takového smradlavého soumara?“ zeptal se Larry.
„Ano, synáčku,“ přisvědčila máti, „ale když tě to zvíře ruší, proč ho nejdeš sám uvázat o kus dál?“
„Drahá máti, ode mne se přece nemůže čekat, že budu marnit čas honěním osla po olivových hájích. Hodil jsem po něm brožurkou o vědeckém křesťanství; co podle tebe mám udělat víc?“
Více takových družeb! Jinak, od L. F. jsem nikdy nic nečetl, ač ho máme po dědečkovi kompletního, jen jsem si všiml, vkládaje cosi sem, že Sinclair Lewis, dostav Nobelovku, řekl, že ji měl spíš dostat Bromfield. Nepovažuji ho tedy za titána (ani nemůžu), ale mám ho zapsaného, díky nějaké kresbě v komiksu (Saudek?), jako tak nesmírně populárního (byť třeba kdysi), že se prostě výtisk jeho knížky najde všude, od brněnské půdy po venezuelskou misii. To jsem chtěl říci. Ptáci jsou skvělí, mám řadu CD, ale nejlepší je sedět si u domu a poslouchat kosa, i když začíná darebák pořádně nahlas už za chvilku – a k těm dosud nečteným knihám, dnes mi jedna bulharská medievalistka, má dobrá kamarádka, poslala fotku, která se k tomu báječně hodí: http://fnrsknmer.rajce.idnes.cz/nastenka#books3.jpg
Veselé Velikonoce všem!
Nightlybirde, díky za slavíka, byť jeden žije i na naší ulici, což mohu dokázat fotkou; a ohromně mne potěšils tím Bromfieldem: já ho tady asi před 14 dny upravoval, tak jsem si říkal, že i když už asi není tak slavný, Když nastaly deště pro mě vždycky bude spojeno s představou jedné z těch knih, kterou si představím v každé knihovně... Mávám od Simenona.
Jé, Dell, já jsem tak rád, že citujete z téhle knihy! Měl jsem už pomalu pocit, že ji skoro nikdo nezná... Tak z ní zacituju taky.
„Říkal jsem si pak [poté, co jsem poprvé slyšel Dvořákův kvartet D moll]: v té chvíli jsem cítil – kdyby nic nebylo, kdyby kolem nás koloval jen obrovský, studený a opravdu prázdný vesmír a naše země byla uprostřed něho skutečně jen bezcenným práškem, na ní jako plíseň jakýsi život a jeho součástí člověk (lidská duše a lidské srdce) se svou jepicově vteřinovou existencí proti milionům světelných let a uprostřed tohoto prázdna zazněl na chviličku tento hlas, tato opravdová, čistá, neuchopitelná, ale jsoucí krása, mělo by to smysl! Ale tak to není: právě proto, že něco takového je a že lidská duše a lidské srdce je s to ze sebe tuto krásu vydat (a předat) a další srdce ji mohou přijmout a na okamžik ji (zde na světě dědičného hříchu) žít, to je svědectví a předzvěst ještě větší, nepředstavitelné a věčné krásy Boží. A tou je Boží Láska.“ (7. 10. 1983)
Nightlybirde, to je jiný Pavel Švanda, tento: http://www.databazeknih.cz/autori/pavel-svanda-2788 Je to tatínek mého milého přítele a tchán mé milé přítelkyně. Ten, kterého myslíš ty, toho do Macochy hodila StB.
Merle je z Výlučné vlastnosti člověka. Vzpomínal jsem u toho na zahradničení na chalupě. Nu, a stejně jako Old Shatterhand jsem si zatím neuhnal hostec, protože jsem v tom sněhu zas tak moc necoural. Každopádně moc přeju, ať je co nejdříve skutečné, zelené jaro!
Jako helénofil se spoléhám na to, že kdyby byl špatný, nepostavili by mu Řekové hrobku s nápisem Hérói Slímannó.
K té angličtině: taky je spousta skvělých knih na Projektu Gutenberg.
Birde (mně se to zarýmovalo moc pěkně s „barde“), myslím, že jaro už je tady – chodil jsem včera ve slunci a navzdory sněhu jsem chodil v teniskách, to už je hřející, teplé, zázračné slunce. Přidám k tomu větu, která mi tě včera připomněla, když jsem četl Merl(e)a a která se mi moc líbí: Cítil jsem prudkou radost při pomyšlení, že jsem ty květiny zasadil tam, kde předtím, než jsem vystavěl zídky a navezl dobrou zeminu, nebylo nic než vyprahlý svah, neživý kámen, plocha k ničemu.
Jinak – nightlybird to zná, ale třeba někdo ne – k tomu básnictví, tohle napsal ve svých pamětech Pavel Švanda: „Na mém vnitřním odstupu od básnictví jako literárního žánru se v šedesátých letech možná podílely i některé osobní zkušenosti s lidmi z té branže. Dodnes si myslím, že básně – špatné, dobré a bohužel i ty nejlepší – píší vesměs ti, s nimiž se v běžném životě skoro nedá vyjít, na rozdíl od většiny prozaiků a výtvarníků. Rád bych žil podstatnou poezií, ale možná jsem příliš velký snob na to, abych pokorně snášel břemena standardních básnických zlozvyků, mezi něž na prvním místě patří nezvládaná náladovost. Nic na tomto světě není zadarmo, ani básnické slovo, jež nám umožňuje žít a přežít a s pomocí Boží se nezbláznit a nakonec umřít.“
Taky se dá číst například Bible – na této stránce je možno přepínat mezi různými překlady (tj. i jazyky): http://www.bibleserver.com/index.php
Barilacu (snad vokativuju správně), proč tak příkře na Schliemanna?
No, myslím, že ve srovnání s češtinou – což jsem měl říct – má angličtina lehkou gramatiku a jde o to, umět tisíce slovíček, aby člověka považovali za profesora, kdežto Češi se ve škole učí hlavně gramatiku. Aby se někdo neděsil, fůra slovíček není vůbec potřeba, Caesar dokázal napsat geniální knihu používaje asi 1500 slovíček, což je 10-20x míň, než jich používá Shakespeare. Unvávám, že moje optika je trochu rozštelovaná, protože znám lidi, kteří mluví plynně třeba 14 jazyky, v jednom případě dokonce 25.
K tomu denně bych ještě dodal: lepší hodinka denně než několik hodin jednou týdně. Angličtinu si může člověk zamontovat do života, což je naštěstí lehké: existuje BBC, většina hudby má anglické texty, lze číst Wikipedii v zjednodušené angličtině a podobně. Na slovíčka (nebo báseň) se osvědčilo napsat si je na papírky a rozvěsit po bytě: každodenní přečtení zajistí, že se člověku pevně usadí v paměti. Ale metody jsou individuální: polyglot Schliemann se třeba učil tak, že se naučil nějakou knihu nazpaměť a pak to naučené používal v hovoru. Hlavně aby to člověka neotravovalo (konec konců, učíme se pro sebe a vlastní potěšení) a aby to fungovalo.
Barilac: gramatika je dokonce velmi lehká. Jinak by se z angličtiny nestala lingua franca dnešního světa. Děti, když jdou do školy, už ji ovládají (a to chodí v pěti letech) a už se jen učí slovíčka, podle kterých se pak pozná, do jaké třídy (myslím sociální) dotyčný patří.
Marlowe: Azizi je dívka!
Vlastula.P: ano, já se naučil pořádně anglicky právě z knížek a koukáním na Monty Pythony. A pak to chce samozřejmě mluvit a mluvit (klidně sám se sebou) – a všechno denně!
Lze si vybrat třeba z knih pro děti. A nebo, což mohu doporučit z vlastní zkušenosti, vzít si knihu, kterou znáš dobře česky, takže u originálu člověk ani nepotřebuje slovník: anglická gramatika je lehká, takže hlavní překážkou bývá neznalost slovíček.
Přihodím ještě jednoho Pascala, na téma poezie: „Nevyčítejte nám nedostatek jasnosti, vždyť my si z toho děláme povolání!“
Ne nous reprocher pas le manque de clarté puisque nous en faisons profession!
Myslím, že už jsme o tom mluvili, že se varianty můžou vkládat – ono jich není tak moc a stojí za zmapování. Ostatně ta žlutá varianta má i jiné „ISBN“, protože před posledním číslem je „KMČ“.