HTO
diskuze
Duplicitní citáty se dají smazat – napište to buď do Prosím o opravu, nebo to třeba pošlete po zprávě mně, když přece vy budete dělat lékařku v tom Japonsku a mně se předevčírem zdálo, že jsem samuraj.
Textilní stužky osobně miluju: vždycky je pečlivě schovávám pod knihu (nadzvednu ji a fouknu).
G. B. Shaw jednou půjčil jednu knihu nějakému známému, a přesto, že ho prosil, aby na ni dával pozor, dostal ji zpět zamaštěnou. Tak koupil uzenou makrelu a tomu dotyčnému ji poslal se suchou poznámkou, že posílá zapomenutou záložku. – Absurdní je, že jeden můj přítel, antikvář, sbírá věci, které nachází v knihách, a jednou našel uvnitř knihy rybí kostru.
Nastříhané papírky: http://fnrsknmer.rajce.idnes.cz/nastenka/#IMG_5082.jpg
No, pro knedlika z toho plyne, že by měla medicínu provozovat v Japonsku (což nemusí být bez velikých možností, viz. Bod obratu), kdežto kolegyně Koka by mohla nějakému lžiastrologovi svůj nápad výhodně prodat a koupit si knihy.
Já mívám často ještěry, tak jsem právě teď nakrmil jak Slizouna, tak Kryštůfka.
Když vidím, že kolegyně knedlik má v obou případech Japonsko, možná by stálo za průzkum, jestli se každému objevuje nějaké téma častěji, než komukoliv jinému; pak by DK mohla fungovat i jako svého druhu orákulum.
Podtrhuji názor kolegy Khama, Alena Nádvorníková je skvělá – i v teoretických pracech.
elfos, to je ona. Middlemarch, opravdu skvostně přeložený!; a Orwell, to je Zuzana Šťastná. Sehnal jsem na ni e-mail, tak jí zkusím napsat.
Pokusím se na ni sehnat kontakt a pokud svolí, dal bych sem ten překlad; takhle bez dovolení mi to připadá nehezké.
Ovšem napíšu vám o jiném překladateli, dnes téměř zapomenutém, přestože si vysloužil přezdívku „Český Mezzofanti“, v roce 2011 to bylo 150 let, co se narodil.
P. Alois Koudelka – ovládal více než třicet jazyků, z většiny z nich i překládal. První přímé překlady z arménštiny, gruzínštiny a turečtiny pochází od něj. Jak píše Kdo byl kdo českých a slovenských orientalistů, afrikanistů a iberoamerikanistů, „serióznost jeho překladatelské práce dokládají poznámky v zachovalém exempláři díla gruzínského básníka Važa Pšavely“.
„Nejdřív jsem se vždycky hleděl naučit gramatiku, potom jsem se naučil slovník, potom vazbu slov a vět a už jsem se pustil do překládání. Někdy to bylo ovšem velmi těžké. Tak například jsem si musel sám sestavit islandsko-český slovník, a to přes islandsko-dánský slovník. Nebo jsem si sám sepsal gruzínskou mluvnici. Většinou mi pomáhali cizí spisovatelé a nakladatelé tím, že mi poslali nějakou knihu, ze které se dalo cizí řeči nejlépe učit.“
Knihy si většinou opatřoval sám; podle svých slov za ně zaplatil dobrých 200 000 korun: „Byl jsem na venkově, nic jsem nepotřeboval, karty jsem nehrál, a tak jsem kupoval knížky.“
Tady je podrobný portrét: http://www.svetovka.cz/archiv/2007/12-2007-portret.htm
Cokoliv od Wernische. Darmata Petra Hrušky, která teď vyšla v druhém vydání!!
Od mladších autorů mě zaujaly například tyto:
http://www.databazeknih.cz/knihy/svetelny-strep-47081
http://www.databazeknih.cz/knihy/nekdo-se-louda-po-psim-86403
http://www.databazeknih.cz/knihy/ptaci-vykolejili-z-brazd-101189
http://www.databazeknih.cz/autori/jakub-rehak-4952
A čerstvě vonící: http://www.databazeknih.cz/knihy/mijim-se-s-mesicem-161742
Zatrhl jsem si před chvílí v Schopenhauerovi:
„Proto vzhledem k naší četbě je velice důležité i umění NEČÍST. Spočívá v tom, že věci, jež v každé době právě zaměstnávají větší publikum, nevezmeme proto také do rukou, jako např. politické nebo církevní pamflety, romány, poesie apod., které právě vzbuzují sensaci, ano dokonce ve svém prvém a posledním roce života vycházejí ve více vydáních; spíše si pomyslíme, že kdo píše pro blázny, vždy najde velké publikum a věnujeme vždy přesně vyměřený, čtení určený čas výlučně dílům velikých, ostatní lidstvo převyšujících duchů všech časů a národů, označovaných za takové hlasem slávy. Pouze ona skutečně vzdělávají a poučují.
Špatného nemůžeme nikdy číst příliš málo, dobrého nikdy příliš často: špatné knihy jsou intelektuelním jedem, ničí ducha. —“
Ke dvěma bodům, které zmiňuje Koka (shodou okolností mám sušenky právě tohoto jména na svém stole) – doplňuji, že její věty používám k obecnějším poznámkám, za což se jí omlouvám:
1. "proč provozovatel DK na jedné straně vyzývá uživatele, aby nahlašovali, co je špatně, na druhou stranu jsou pak takoví uživatelé někdy „pokáráni“, že toho chtějí moc, nebo ignorováni." – takhle to zní (zní!) jako míchání dvou věcí: nahlašování chyb, a výzvy ke zlepšení. Výzvy ke zlepšení ignorovány nejsou, ba naopak. Občas se dokonce diskutují až se zuřivostí. Salvador, toho bych se nebál, přidán bude. Místo vydání, nu, bylo by to pěkné, ale dá se to dopsat do popisu knihy, když se jedná o místo neobvyklé (DK se mimochodem nedrží pravidel v tom, že stránek knih uvádí skutečný počet, nikoliv, jako knihovny, poslední číslovanou) V žánrech mi taky občas něco chybí, ale i když jsem krabičník zavilý, poddruh bezocasý, co je poezie nebo SF, když ne žánr?
2. "Ke struktuře formuláře vložených knih: trochu bych očekávala, že DK má kromě zjevně obchodních cílů i snahu - promiňte mi ta patetická slova - vzdělávat čtenáře" – o vzdělávání čtenářů jsem tu sám před časem mluvil, v jiné souvislosti. A myslím, že tento cíl plní v rámci svého „zadání“ (O projektu) velmi dobře. Slova o zjevných obchodních cílech DK ale považuju – bez urážky – za nešťastně zvolená, protože by je mohl leckdo, jako já například, špatně pochopit.
Mně to Dědice od Cherryhové (prosím, skloňujte ji v Diskusi česky!) našlo:
http://www.databazeknih.cz/index.php?stranka=search&q=Cherryh%20D%C4%9Bdic&typ=kniha&id=31840
Nightlybirde: ano. Ale pokud grafik použije celý obraz a pod něj dá nápis, nebo, jako to bylo v edici Světová knihovna, kde je přímo napsáno:
Přední strana přebalu obsahuje reprodukci výtvarného díla. Na přední záložce je (pod nadpisem „Světové umění na obálkách Světové knihovny“) zmenšenina téže reprodukce a medailon výtvarníka. Na zadní záložce je anotace literárního díla. Horní část přebalu tvoří černý pruh (od přední záložky přes přední stranu po hřbet) s inverzně vepsaným titulem. Na přední straně vazby v pravém dolním rohu je výtvarný motiv – kresba. Autorem obálky, vazby a grafické úpravy je Milan Hegar.
, tak dávám k panu Hegarovi i toho malíře. Je přece krásné mít je na DK...
Ještě pár poznámek: ano, souhlasím, některé antologie jsou vyloženě autorským, ojedinělým počinem, namátkou Kunderův expresionismus, Larkinova britská poezie (česky nevyšlá), antologie Jana Zábrany, Moderní poesie americká Antonína Klášterského, neuvěřitelné Wernischovy čítanky, a nebo zase třeba Hugo Story s povídáním od Asimova (který je díky tomu povídání počítal do své bibliografie). Sláva objevitelům!
Jé, to je krásné!
Pochlubím se také něčím krásným: dostal jsem k narozeninám (které jsem měl už dříve) Bibli v amhárštině.
Osobně to řeším tak, že tam napíšu oba, nebo, pokud by to bylo obtížnější, dám informaci o autorovi obrazu použitého na obálce do popisu knihy, jako třeba u Íliady. Možná není správné dávat tam i malíře, ale v případě, kdy součástí edice byly například i reprodukce dobového umění na obálce, je mi líto je tam nenapsat, i když je samozřejmě vybral grafik. Ale já mám prostě slabost pro lidi jako je Edvard Munch, světově proslulý v Norsku.