Ječmínek
diskuze
Binysek, bogy, kolik času jste strávili nad touhle diskuzí? Já když mám napsat pětiřádkový příspěvek, sedím dlouhé minuty před monitorem a mozek se mi přehřívá. A to někdy ještě pak všechno smažu! Obdivuju vás.
Naši chovali krůty. Ještě byly malé, ale rostly jako z vody. Já a moji kamarádi jsme si vybrali každý jednu podle peří na ocase. Já jsem si vybral světlou s krásnými péry. Pak už jsme jen čekali. Každý se snažil nenápadně přikrmovat "svou" krůtu. Konečně mamka rozhodla, že v neděli upeče k obědu krůtu. A my kluci jsme se dohadovali, která z hejna to bude. Každý chtěl, aby to byla "ta jeho". Měli jsme totiž dovoleno, že si po usmrcení nešťastného ptáka, můžeme z jeho ocasu vytrhat péra a okrášlit si tak svoji indiánskou čelenku. Každý si směl vyzdobil čelenku péry pouze ze "své" krůty. Inspirací byly milované filmy o Vinnetouovi.
Souhlasím s nightlybird. I s vámi ostatními. Lidi, hlavně mladí, si chtějí hrát. S elektronickými hračkami. A když se objeví nová dokonalejší hračka, chtějí ji mít. A zde chtějí hodně tlačítek a ne jen jedno. A ajťácké školy chrlí geniální ajťáky. A ti, protože jsou geniální, vymýšlí stále nové a nové hračky a programy pro ty mladé lidi. A my starší se s tím musíme nějak porvat. Mě osobně nejvíc rozčílí některé "aktualizace". Křičím na obrazovku, že nechci aktualizaci, že jsem spokojenej s tím, co tam bylo. Marně. Ten geniální ajťák na druhé straně je silnější. Jednou se z toho musí všichni zákonitě zbláznit, nemyslíte? No, ještě že máme ty staré dobré papírové (opakuji: papírové) knížky, se kterými si můžeme zalézt do stínu na zahradě a relaxovat.
Ano, oddechovka je pro mě milé jednoduché čtení, u kterého se moc nenadřu a potěší mě. Po přečtení knihy je mi hezky. Jsou to například: Příhody z černého kufříku, Včera, dnes a možná zítra. Opakem jsou knihy, při jejichž čtení jsem celý udřený a mozek musí makat. Ale to neznamená, že takové neoddechovky nečtu rád. Jsou to třeba: Zločin a trest, Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou.
Věci života, Studna přání. A pro děti: Rychlonohý Džar, Bosí rytíři.
Četl jsem Šifru, Anděle a Anatomii. Šifra na 5 hvězdiček nemá, ale 4 si zaslouží. Ty dvě další sice čtivé, ale až moc akční a hodně přitažené za vlasy. Vnímám Browna jako autora akčních oddechovek. Ještě chci zkusit Inferno.
Čumí jako prase na řezníka.
Tváří se, jako by měl osinu v prdeli.
Kdysi jsme měli psa a dvě kočky. Pes se sice oficiálně jmenoval Amor, ale říkali jsme mu Vinnetou, a kočky se jmenovaly Nšo-či a Ribanna.
Někdy přijde ten velký dojem až někde za půlkou, nebo na konci. Už to kolikrát ani nečekám a je to adrenalinová chvilka. Výborné je, když mám pocit velkého dojmu po celou dobu čtení od začátku až do konce - a to by snad mohla být Sophiina volba. Ale teď jsem zradil desítky jiných.
Tohle téma nějak upadlo do zapomnění. Nemáte ještě někdo nějaké tipy?
Podle mě je romantika něco neobyčejného, ujetost, příroda, tajemný příběh, velká láska, prostě něco "za hranicemi všedních dní". Takže knihy Pláž od Alexe Garlanda a Štěstí a bolest od Ondřeje Kostky.
Lidi, kteří nečtou, nás moc nechápou. A my moc nechápeme je. Ale jsou normální. My jsme taky normální.
Když tak ve třetině vidím, že je kniha kýč, nebo mě nabaví, nedočítám ji. Před pár lety jsem nedočetl Mistra a Markétku a teď se chystám jít do toho znovu a vydržet až do konce za každou cenu. Naopak nedávno jsem se donutil dočíst Větrnou hůrku, a lituju toho. Dočítat? Nedočítat?
Koka, MicelleS a ostatní: díky vám mám několik nových nadějných typů, dříve neviditelných. Ještě doporučuju další knihy od A. J. Cronina (třeba Klíče království).
Hned vám doporučuji knihy: Vánoční stromek (Bataille), Život před sebou (Ajar), Johnny si vzal pušku (Trumbo), Na hrudi obra obláček zlatý (Pristavkin).
Jo, já jsem pisálek. Jako začínající spisovatel se zatím necítím, i když zrovna teď se mi podařilo vydat svojí prvotinu. Jmenuje se Deštivý den.
Půjčky chodí domů plačky (a někdy se nevrátí vůbec). Své rodině samozřejmě půjčím vždycky všechno, ale ostatním asi ne, zvlášť, když je to kniha kterou mám rád. Například: ségra kdysi půjčila mojí oblíbenou knihu z mládí "Podivuhodné příběhy Jana Kornela" jedné kamarádce ... a už jsem ji nikdy neviděl (teda tu knihu).