kní
diskuze
z obsáhlého článku Petry Procházkové ze sobotních LN "Cílem ruských hackerů je nejistota":
Ruskou kybernetickou hrozbu a její nositele lze rozdělit do pěti velkých skupin.
První tvoří erudovaní hackeři, "živnostníci" pracující většinou pro ty, kdo je nejlépe zaplatí. Často jde o pragmatiky, technokraty bez ideologie.
Do druhé patří ruští trollové, z nich nejznámější je petrohradská Agentura internetových výzkumů - "fabrika trollů", kterou řídí a financuje ruský miliardář Jevgenij Prigožin, podnikatel ve zbrojním a potravinářském průmyslu. Říká se mu též kuchař Putina, neboť se s ním dobře zná a jeho restaurace jsou zavaleny státními zakázkami.
Bylo to takhle:
"Proto je náš vzpomínkový den věnován obětem uprchlictví a vyhoštění - obětem, protože většina těch, kteří utíkají, jsou oběti. Němečtí vysídlenci a jejich příbuzní dobře znají rozměr tohoto pojmu. Vysídlenci byli oběťmi, které trpěly hořkou nespravedlností. Ale nesmíme chybně rozpoznat příčiny a následky. Vysídlení a uprchlictví Němců bylo bezprostředním důsledkem druhé světové války započaté Německem a nevýslovných zločinů spáchaných během nacionálně socialistické diktatury. To nicméně nemění nic na tom, že pro vysídlení chybělo jak morální, tak politické ospravedlnění."
k památné penaltě Antonína Panenky v semifinále fotbalového ME v r. 1976:
Také publicista Jan Mulder, bývalý špičkový nizozemský fotbalista a "odborník na penalty", byl v šoku: "Kdybych to neviděl na vlastní oči, byla by to pro mě stejná neuvěřitelnost jako padáček přes hokejového brankáře. Tenhle Čech už ani nepatří do malé gildy penaltových specialistů, on ji překročil. Stal se ztělesněním pokutových kopů a já navrhuji, aby se v budoucnosti na jeho počest a jako vzpomínka na tuto chvíli už neříkalo penalta, nýbrž panenka."
(stále Sýrové pivo)
já tam byla, ale takhle krásně jsem teda neviděla: https://www.youtube.com/watch?v=l8zgIiGfdeg
BYRNE JAKO SPISOVATEL: Ač jsem cyklista jen sváteční, velice mě nadchla knížka Bicycle Diaries. Hlavně proto, že se nezaobírá ani tak samotnou jízdou nebo, nedej bože, údržbou kola, ale spíše tím, co všechno její autor ze sedla vidí nebo o čem při šlapání uvažuje. A další Byrneova knížka, How Music Works, mě bavila ještě víc! Píše v ní, nepřekvapivě, o hudbě, ale často velmi překvapivě.
(píše Mardoša v článku Cyklista ve Fantomasově citroënu - v Reflexu č. 21, který na Metronome rozdávali)
Už z toho, že tihle ... staří kluci pořád hrajou, bych spíše usuzovala, že jejich hudba bude žít dál - už teď je z ní svého druhu klasika - o ten termín se "vážnohudebníci" budou muset podělit.
také již tak trochu staří mistři:
https://www.youtube.com/watch?v=FhKJgqxNDD8
Soupeřící strany se pokoušely ukořistit nebo potopit co nejvíce obchodních a válečných lodí protivníka, což vedlo ke značným ztrátám na životech a majetku, ale také k působivým obrazům nizozemských malířů, které dodnes krášlí sály světových muzeí.
(opět již výše zmíněné Sýrové pivo)
David Byrne: Když jsem poprvé slyšel pop-music, okamžitě jsem si uvědomil, že nejsem sám na světě. Že někde tam venku musejí být další podobní podivíni, jako jsem já, jen je najít.
https://www.youtube.com/watch?v=b9Xi2AdpEDU
- konečně tě, Davide, uslyším na vlastní oči!
https://www.metronomefestival.cz/cz/
Moc děkuji za úpravu řazení komentářů (všimla jsem si toho až dnes)! :)
a poslední kousek zajímavých úvah pana Pioreckého:
Každá společnost, která chce zůstat sama sebou, musí najít dostatečně účinné nástroje, jak se bránit těm médiím, jež usilují o její destrukci. Demokracie je zřejmě nejlepší ze všech nedokonalých způsobů společenského uspořádání - a zároveň způsob nejkřehčí. Ovšem i tato křehkost by měla mít své meze. Nelze přece očekávat, že úspěšným způsobem, jak čelit robustním dezinformačním kampaním, může být trpělivé vysvětlování, v čem jsou tyto kampaně mylné a lživé. Lež je vždy jednodušší, rychlejší a lákavější než pravda. Tímto způsobem nelze demokracii ubránit. A že je nefér vyloučit oponenty demokracie z diskuse? Až bude v jejich rukou rozhodující díl moci, nechají nás dál veřejně propagovat náš menšinový demokratický názor?
Internet už není jen oceán. Internet je dnes také zbraň. Zbraň v informační či hybridní válce, kterou Rusko vede proti zbytku světa. A přístup ke zbraním by regulován být měl. Pomohl by ovšem účinný právní rámec pro tok informací na internetu, který zatím chybí.
Bylo by dobré odmytizovat samotnou cenzuru. Její přítomnost ve společnosti není nikdy automaticky zlem a její absence dobrem. V takto jednoduchém světě nežijeme.
Televizní či rozhlasové vysílání je dozorováno a v případě potřeby též sankcionováno svou radou. Nevidím jediný důvod, proč by online média měla být z tohoto či podobného způsobu dozoru a regulace osvobozena. Zvláště když rozhlas a televize jsou média za zenitem a agendu určuje právě internet.
Varovat, že rozhodnutí Twitteru by mohlo být cenzurou, je tedy poněkud nepřesné a zavádějící. Rozhodnutí blokovat dezinformační weby je cenzurou. Přestaňme se ale mást předpokladem, že až doteď jsme žili ve společnosti bez cenzury. Není tomu tak. Tok informací i v demokratických společnostech je regulován. Cenzuře podléhá dětská pornografie, obsah s neonacistickou tematikou a symbolikou atd. Byť Listina základních práv a svobod v oněch dvou citovaných a vzájemně si trochu odporujících bodech lakuje celou věc poněkud narůžovo, cenzura patří a vždy patřila k obranným mechanismům každé společnosti - i té demokratické.
další části úvah Karla Pioreckého o svobodě slova vs cenzuře:
Nekompetentní reakce prezidentova mluvčího byla očekávatelná. Mnohem víc mě zamrzelo, že podobný pohled na věc prezentovali i někteří specialisté v oboru nových médií, mezi nimi i Josef Šlerka, který ve vyjádření pro Lidové noviny odmítl rozhodnutí Twitteru, protože "příliš připomíná cenzuru". Motivace tohoto výroku se pochopitelně dost liší od utilitárního Ovčáčkova zájmu na co možná největším dosahu Parlamentních listů, Aeronetu a dalších proruských serverů.
Ve Šlerkově případě slyším za tímto výrokem šumět oceán. Mám na mysli metaforu přežívající z dřevních let internetu, která toto médium prezentovala jako oceán informací, po kterém můžeme všichni svobodně surfovat či jinak se plavit, vést si přitom své palubní deníky apod. Tento étos absolutní komunikační svobody je evidentně stále živý, přestože se tento oceán postupem času ukázal nejen jako živel krásný a fascinující, ale také jako živel, který umí být velmi nebezpečný.
"aby se svět zastavil, válčiti přestal, a učinil místo knížeti míru, Kristu! Neboť jest nutno, aby tak veliké hrůzy, řeky násilností, podvodů a záhub byly již jednou v pokolení lidském zastaveny."
- to v květnu 1667 odjel, ač churavý, do města Breda, kde probíhala mírová jednání o ukončení anglo-nizozemské války, a odevzdal tam vyjednavačům pamflet Anděl míru (Angelus Pacis) - kdo? - Jan Amos Komenský. Čtu o tom právě v knize Sýrové pivo.
https://www.databazeknih.cz/knihy/syrove-pivo-194218
https://www.meltingpotforum.com/cs
(koukněte na řečníky - letos tam bude např. i Michel Faber)
Věc se ale, Marbo, má tak, že on to není začátek cenzury...
- jak pokračuje Karel Piorecký ve své/m eseji:
... Tyto Ovčáčkovy účelové odkazy k Listině jsou v tomto kontextu zcela zmatečné. Zmíněné body se týkají případné státní regulace toku informací, těžko je tedy uplatňovat na rozhodnutí soukromé společnosti, která má právo nastavit parametry poskytované služby podle svého vlastního uvážení. Každý má právo vyjadřovat své názory, jak stojí v Listině. To ale neznamená, že libovolné médium má povinnost jakýkoli názor a jakoukoli informaci zveřejnit.
