kní
diskuze
Jedna věc je ale proposlouchat se, druhá nemožnost oblíbit si odporný odstín sytě růžové barvy tím, že na něj budeme hodinu denně zírat.
Hudba je jako příroda. Někdo dokáže obdivovat, ba milovat třeba hmyz, housenky, žížaly, mně je z nich ale blivno..
Já bych tu elektroniku vzdala, TakySimono. Je to škoda času, který bys mohla příjemně strávit posloucháním ticha, například. (apropó, není tento hudební styl už dávno pasé?) :)
Nebude to už trochu masochizmus? ... No ale v zájmu vědeckého bádání se musí občas nějaká ta oběť přinést! Držím palce.
S tím stropem okolo třicítky ovšem taky nesouhlasím a sama jsem příkladem, že to není pravda. Celý život jsem např. tvrdila, že jazz není pro mě - a najednou plíživě postupně, aniž bych se o to snažila - to není vůbec pravda!
Ale elektronická hudba - tedy to, co si pod tím představuju - to teda nepotřebuju mít ráda. Ne, ani med nemám ráda a naučit se ho mít ráda neplánuju. Dokonce i elekronické období božského Davida Bowieho mi nic neříká a netrápím se tím.
Co tě k tomu přimělo, vybrat si ausgerechnet tohle?
Ha-ha - skvostný fanfárník - dík za něj - další z miliónu, které jsem neznala.
Moc zajímavé téma k zamyšlení. (nesouvisí to přímo, jen honem, než to zapomenu - co mě zaujalo /samozřejmě m.j./ v dokumentu o Halíkovi - kde přirovnal architekturu ke zhotnělé hudbě... jo - taky tam vyprávěl vtip - sejdou se takhle dvě planety, jedna je krásná, barevná, má spoustu měsíců, nádherné prstence - a ta druhá je taková škaredá, zcvrklá... ta krásná se jí ptá, co jí je - a šeredka na to, že má homo sapiens - a ta krásná mávne ... prstencem: "to nic, to přejde"...)
Myslím, že to naposlouchání a přikládání velké důležitosti právě těmto nastřádaným zkušenostem (a sobě) - je spíše typicky mužský přístup - nejen v hudbě, ale i na všech ostatních pískovištích - no ale na druhé straně je zase možná opravdu potřeba se do některé hudby - jako třeba do tvrdšího nebo kyselejšího, ale kvalitního vína - vchutnat, proposlouchat. Možná.
Jinak - strašidla nové hudby se asi taky bojím - nebo ne? - nevyhledávám ji. Nepotřebuju ji. Mám hudebně tak nějak plno. Ale jsem ráda, že je a že ji někdo poslouchá a má z ní radost. Ale i že není povinná... :)
Další, poslední předprázdninová třistatřiatřicítka:
http://www.ceskatelevize.cz/porady/1096008034-tristatricettri/218562254200006/
A tu většinu máte, Erilenne, nějak empiricky zjištěnou? Kolik přesně je to, prosím, procent? A o kolik hodnotnější jsou ti senioři nežli junioři?
Ano, komunismem zmrzačená generace. Patřím k ní i já a taky se tak trochu těším, až "vychcípáme".
Je to tady stará písnička. Každopádně moderování diskuzí moderátory není nejšťastnější nápad a je vždy subjektivní a ovlivněné osobním vkusem mazajícího nebo tím, jak se zrovna vyspal. Stejně tak jako vyhazování komentářů do diskuze. Tady mám mnohonásobnou osobní zkušenost a ani ne tak dojem, ale jistotu, že některý z moderátorů (doufám, že jich není víc..) se po mně často, rád a z mého pohledu zlomyslně vozí.
LN: Kam jezdíte pro inspiraci, aby formát neustrnul?
P.M.: (...) Výraznější novinkou bude letos Turecká akademie, kam přijedou vysokoškolští studenti z celého světa, již mají zájem o Turecko. Chtěli jsme spojit naši výhodu, totiž že můžeme nabídnout jedenatřicet předních tureckých intelektuálů, s jakousi letní školou. Podařilo se to nakonec díky skvělé spolupráci s Masarykovou Univerzitou v Brně a Univerzitou Hamburk, která dodá většinu pedagogů.
LN: Jsou v Evropě festivaly podobného formátu?
P.M.: Nevím o tom. My chceme autory přivést, představit, současně je vytěžit. Uvést v zemích festivalu danou literaturu do kontextu, ve kterém pak bude fungovat i bez nás. Je to pět dní, kdy autoři putují střední Evropou. Třeba Turek s Čechem nebo Polákem. Vznikají vztahy, vznikají plány. To je další přidaná hodnota literárního cirkusu, který pořádáme.
LN: Zhodnotíte tureckého hosta ještě poté? Knižní řadou, antologií, filmovým portrétem?
P.M.: Dokonce bych řekl, že autory téměř vyždímáme. V každé zemi, kde čtení probíhá, vycházejí dlouho dopředu jejich eseje, jakési průvodce současným Tureckem očima spisovatelů. Vznikne šestnáct dokumentárních filmů o autorech, na kterých se podílejí polská, česká a slovenská veřejnoprávní televize. Vysílat se budou za rok; letos v červenci poběží na ČT art cyklus Gruzínská čítanka, který je antologií loňských čestných hostů. Chystá se knižní edice jedenatřiceti tureckých autorů plus desetidílný rozhlasový cyklus. A konečně autoři žijí v záznamech, které se snažíme dělat lépe a lépe. Je naší ambicí, aby festival nebyl jen v červenci a jen ve městech, kde se odehrává.
LN: Jak bude čtení tlumočené?
P.M.: Už je tradice, že publikum chce slyšet hlas autora, takže k němu poběží na plátně překlad. Letos poprvé to máme vymyšleno tak, že půjde číst titulky i během přenosů na internetu. Každé čtení je totiž přenášeno na webu Autorskéčtení.cz. Následná beseda je pak tlumočena.
ještě několik zaznemenáníhodných útržků z výše zmíněného rozhovoru:
... je to i zdravice prezidentu Erdoganovi, protože také on má možnost být lepším, jako každý z nás.
Zkrátka půjde o největší literární vpád Turků na Moravu, kam naše paměť sahá.
Vyhoření samozřejmě přijít může, pak shoříme jako papír a bude zase něco nového.
Nebo aspoň, kdyby se místo smazaného objevilo oznámení, že ten a ten příspěvek od toho kterého uživatele ze dne a hodiny - byl smazán moderátorem. Tečka.
V neděli 1.7. začíná Měsíc autorského čtení - http://www.autorskecteni.cz/
Hlavní hostující zemí je letos Turecko.
z rozhovoru s Petrem Minaříkem, principálem nakladatelství Větrné mlýny (Radim Kopáč, dnešní LN):
LN: Jednali jste s Tureckem oficiálně, má letošní festival z turecké strany podporu?
P.M.: Se zástupci jejich ministerstva kultury jsme se potkali loni v říjnu na knižním veletrhu ve Frankfurtu. Pili jsme čaj a bylo to milé přijetí do doby, než kolegyně Renata Obadálková vytáhla seznam nominovaných autorů. Tím debata skončila. Ale úplně. Stalo se nám i v minulosti, že kupříkladu paní z Britské rady v Praze měla pocit, že Spojené království nemá co podporovat skotské spisovatele kdesi na Moravě - ale to bylo spíš komické. Tady zavládlo absolutní mlčení, už žádná odpověď na mail, telefon. Žádný odmítací dopis. Nakonec si myslím, že se jim ten seznam líbil, ale jako se u nás před devětaosmdesátým mluvilo jinak doma a jinak na veřejnosti, tak oni možná po návratu z Frankfurtu referovali u večeře manželkám a na úřadě o tom radši pomlčeli. Podporu od oficiálních míst z Turecka žádnou nemáme.
Všichni - chudí i bohatí - obětují bohům a vyprošují si jejich požehnání, plni oddanosti a bez vnitřních pochyb. Sotva existuje na světě národ, který tak spontánně vyznává své náboženství a snaží se žít podle jeho pravidel jako Tibeťané. Vždy jsem jim velmi záviděl jejich prostou důvěru, protože jsem celý život stále jen hledal. Přestože jsem našel v Asii cestu k meditacím, zůstaly mi otázky po posledních věcech člověka nezodpovězeny. Naučil jsem se však v této zemi posuzovat běh života klidně, nedat se událostmi vláčet a strhávat do pochybností.
https://www.databazeknih.cz/knihy/sedm-let-v-tibetu-28974
Ještě doplním k těm pěti skupinám: "Každá z těchto skupin zvlášť by byla nebezpečná, ale zdolatelná, a šlo by se proti ní účinně bránit. Systém, jenž spíše intuitivně a instinktivně než sofistikovaně využívá obrovské energie ze spojení pěti hybridních frontů, je však v současném světě nejnebezpečnější zbraní, již se Rusům podařilo vytvořit. Možná neúmyslně."
a ještě:
"Dnes si v USA ani jinde na světě nikdo nemůže být jistý, zda ten či onen občanský protest nebyl naplánován a proveden v petrohradské či vladivostocké filiálce trollí Agentury internetových výzkumů."
Je to trochu jako by celé lidstvo plulo na lodi, kde si v podpalubí chlapeček Rusáček (většinou to jsou chlapečkové, to je zajímavé) škrtá schválně sirčičky, ačkoli ví, že to není bezpečné. A nevadí mu, že když se mu to povede, všichni na té lodi buď uhoříme nebo se utopíme.
Třetí skupinu představují oficiální kyberexperti zaměstnaní v ruských tajných službách a armádě.
Čtvrtou pak soukromé osoby, jako je ruská Laboratoř Kasperského, oficiálně antivirový gigant, nebo americká Booz Allen Hamilton, která neskrývá, že má zakázky od tajných služeb, a již zejména proslavil její bývalý zaměstnanec Edward Snowden, dnes zřejmě nejlépe střežený americký uprchlík v Rusku.
Asi nejzajímavější, ale nejhůř uchopitelná je pátá skupina - milionová armáda uživatelů internetu, nikým neřízení ruští vlastenci a obdivovatelé Putina i velkého Ruska, jež k šíření imperiální ideologie pudí pouze společenská atmosféra a postoje politických elit, takzvaný datadav. Tito lidé šíří dezinformace dobrovolně, bez nároku na odměnu dnem i nocí.
