Koka
diskuze
Nebyla sice žádnou spisovatelkou, ale přesto napsala hodně čtenou zajímavou a dojemnou knihu. Popsala v ní životní příběh své nevlastní slavné sestry, jejíž hlas zněl nenapodobitelně.
https://www.databazeknih.cz/prehled-knihy/ma-leta-s-andy-warholem-25205
Děkuji za připomenutí, málem jsem zapomněla.
Tak tedy hledejte zemi - ostrov, na který - až ho naleznete - neřeknu "teplo, teplo, přihořívá", ale "zima, chlad, mrzne, vanou hrozné vánice".
Po dlouhém období světla tam nastává dlouhé období tmy.
(kniha zde má více než čtvrt tisíce hodnocení a procento úspěšnosti v červeném pásmu)
Čtu knihu F. Torberga Teta Joleschová a dědicové. Jsou to místy vtipné, místy málo pochopitelné anekdotické příběhy ze života českých, německých, rakouských a maďarských žurnalistů a spisovatelů, kteří v meziválečném období v pražských, budapešťských a vídeňských kavárnách řešili "běh světa". Až je ten svět doběhl sám, a oni - zejména autoři židovského půvdou - se snažili emigrovat, kam jen to šlo. A zde jsem narazila na mne neznámou a zajímavou skutečnost:
Autor spomíná, jak spolu s dalšími 9 evropskými spisovateli (např. Heinrich Mann), byl americkou vládou zařazen do tzv. programu Outstanding Anti-Nazi-Writers, který vybraným evropským spisovatelům zajistil přednostní udělení emigrantského víza, a dvě hollywoodské filmové korporace (Metro Goldwyn-Meyer a Warner Bros.) si je podělili a fiktivně je zaměstnali jako scenáristy a autory filmových námětů. Přitom šlo o společnosti, které jinak dobročinností moc nevynikaly. Byla to zajímavá forma humanitární pomoci válečným uprchlíkům.
V popisované době pobýval v Hollywoodu i známý český herec Hugo Haas, proslavený prvorepublikovými filmy, které se u nás vysílají dodnes. V jeho domě se ti uprchlíci často scházeli.
Pokračovat může ten / ta, kdo čte knihu, v níž hraje nějakou roli film, filmování či lidé filmařského řemesla.
Pozoroval s obzvláštní rozkoší, jak jsou předměty pohlcovány, jak věci černají a jak se mění.
Palán + Šibík: Raději zešílet v divočině. Setkání s šumavskými samotáři
Ráda a hodně čtu takové "stariny", tak ze svého seznamu zde nabízím několik tipů (uvádím rok prvního vydání originálu):
1927 – Wilder: Most svatého Ludvíka krále
1929 – Platonov: Čevengur / Munthe: Kniha o životě a smrti / Tombari: Celá Frusalia / Langer: Zázrak v rodině / S. Zweig – Joseph Fouché
1933 – Gulbranssen: Věčně zpívají lesy
1934 – I. Stone: Žízeň po životě
1936 – S. Zweig: Svědomí proti násilí / Földesová: Ulice U rybařící kočky
1937 – Weil: Moskva - hranice
1939 – S. Zweig: Netrpělivost srdce
1940 - Koestler: tma o polednách
1942 – Marai: Svíce dohořívají
1945 - McDonaldová: Vejce a já
1957 – Bengtsson: Zrzavý Orm
Hledáme název ostrova = státu, kde bydlel člověk, úspěšný manažer, manžel a otec, který jednoho dne seknul se svým konzervativním životem, opustil práci, prodal auto a začal studovat latinu, číst středověké astronomické knihy, pozorovat vesmír a vůbec - žít životem naprosto jiným, než jeho spoluobčané.
Hammeln se potřeboval zbavit krys, což literárně zpracovali mnozí autoři (např. Pilař, Dyk a další)
Není Čech, ale o Češích, Češkách a Česku ví a píše hodně. A nejen hodně, ale i zajímavě a vtipně.
Přesně tak, za pár dnů tomu už bude 20 let, co uděřila tsunami ...
Ano, je to A. Munthe - Kniha o životě a smrti a mé vydání (nakl. Bílý slon, 1991, překlad Zdenka Hofmanová) začíná právě tak, jak jsem citovala (pokud samozřejmě neberu v potaz předmluvy, které před vlastním textem románu zde jsou).
Jako kuriozitu uvedu, že zatímco v tom českém vydání vystoupí protagonista knihy "z parníčku na malou výspu", tak ve slovenském (Tatran, 1974) "Zoskočil som zo sorrentskej plachetnice na malú pláž."
Jak snadno se z parníku může stát plachetnice :=))
opice1956 pokračuje
Tak hned pokračuji novým zadáním:
Vyskočil jsem ze sorrentského parníčku na malou výspu.