mirektrubak diskuze

Já jsem si přečetl jen začátek článku, kde pan Kuras uvádí v uvozovkách různá tvrzení, ale neuvádí k nim jejich autory. Vlastně to vypadá, že to ani nejsou ničí autentické výroky, že je to nějaká Kurasova představa o tom, jaké jsou typické věty intelektuálů. To je opravdu velmi nepoctivé, až neslušné. A taky je to něco, co mě dost nebaví – prezentovat opozitní názory ve směšné nebo zjednodušené podobě jako typické reprezentanty postojů nějaké skupiny ... a pak tu skupinu skrz takto zdeformované názory zesměšňovat nebo urážet a povyšovat se.

Ano, je to Terezie z Ávily.
Říkal jsem si, že Vás tady nebudu trápit teologickými nuancemi v indiciích, že to přes astrologii půjde rychleji :-)

Mimochodem: byl jsem letos koncem jara v Madridu a na Ávilu vydatně myslel, ale času bylo málo a v kategorii „celodenní výlet mimo město“ to nakonec vyhrál El Escorial. Tak příště... :-)

A než předám slovo, tak se ještě podělím o jeden ze svých oblíbených Tereziiných výroků: „Pokud žije někdo sám, lehko se může považovat za svatého; až ve společenství pocítí, jestli je opravdu pokorný a trpělivý.“

Hledat bude svatá žena, mystička a řeholnice, které se povedlo, že den následující jejímu skonu byl až o 11 dní později – tato zdánlivá záhada však nijak nesouvisela s její svatostí, důvod byl spíš administrativní.
A bude hledat spisovatelku z jiné evropské země, která zde na DK má jako svoji jedinou knihu právě románovou verzi jejího životopisu.

V první moment jsem si říkal, že konečně někdo napsal knihu o mojí ženě, ale správná odpověď zřejmě bude, že beletristicky upravená podoba Marie Magdaleny Novotné-Čudové, obecně známá jako babička, hledá Boženu Němcovou. :-)

R.E.M.: Pár minut potřebuji vždycky. A někdy - když tuším, že to bude povídková kniha, která se mi bude obzvlášť líbit -, si zakážu číst víc než jednu denně - jako u adventní bonboniéry. Tím si jednak zajistím, že se z knihy budu těšit delší dobu a taky zabráním tomu, že se mi budou dojmy z povídek v hlavě „překřikovat“.

Ano, Salinas, John Steinbeck a jeho varianta na archetypální bratrovraždu. Zrovna jsem si dnes ráno říkal, jak by se vše ve Starém zákoně mohlo vyvíjet jinak, kdyby se Evě narodila dcera a Ábel (nebo vlastně možná i ten Kain) měl sestřičku :-)

Je to správně, gratuluji Ulriško, a předávám slovo.

Ach. Být přirovnán ke knize, jaká to pocta pro mnoholetého knihomola :-) Děkuji. Až se mi z toho zardívá frontispis :-)

Pokud ovšem jde o kreativitu při vymýšlení nového hádání, cítím se spíš jako vakát, takže to bude nakonec velmi prosté a snadné NOVÉ ZADÁNÍ:
Budeme hledat rodné město známého držitele Nobelovy ceny. Toto město (a jeho okolí) je i dějištěm jeho asi nejslavnějšího románu (sám si ho cenil ze své tvorby nejvíc), který rozvíjí, opakovaně variuje (a dokonce i ve svém názvu připomíná) jedno známé biblické téma.

Doggerland byl název pevninského pásu, který po poslední době ledové spojoval kontinentální Evropu a britské ostrovy. Dnes je tam moře, hloubka 15-36 metrů, a jezdí tam hlavně rybáři lovit tresky (dogger je staré holandské slovo pro rybářskou loď, teda aspoň to píšou na wikipedii :-)

Hledáme tedy zemi Doggerland z knihy Velká chyba od Marie Adolfsson(ové). Za rok v češtině vyjde druhý díl - Přichází bouře.

Nojo, Simono, ale kouzlo seznamu, který mi vytvoří někdo jiný je v tom, že tam zařadí kategorie, které by mě samotného nikdy nenapadly (Vašich 11 bodů je toho důkazem) - když si takový to-read-list pokusím vymyslet sám, zůstanu omezen horizontem vlastního přemýšlení o knihách. Trochu jako bych chtěl luštit křížovku, kterou si sám sestavím.

A psaní si svých pokroků do nějaké záložky a pozorování, jak mi rostou procenta splnění? Hm, uznávám, že to není asi ta úplně nejdospělejší činnost mého života (rozpačitě se červenající smajlík), ale je to překvapivě zábavné. Můj „čtecí plán“ to neovlivňuje, jasně, nečtu kvůli výzvě něco, co bych jinak nevzal do ruk.
Je to možná podobné, jako když má někdo (Já ne! Fakt ne!) na zdi mapu Evropy a zapichuje si vlaječky do zemí, které už navštívil. Pokud toho člověk není otrokem a plnění se nestane účelem samo o sobě, zdá se mi to v pohodě. (při jedná minulé diskuzi na toto téma zde bylo použito přirovnání ke geocachingu, které mi přišlo velmi případné: pokud někdo pro procházky lesem nepotřebuje hledat kešky - fajn, pokud někoho donutí jít do lesa to, že někde najde skrýš - taky fajn, výsledek je stejný, oba udělají pro své zdraví nakonec to samé)

Díky za ten vstupní příspěvek, teprve včera jsem se dostal k tomu, si ho poslechnout - přece jen vyšetřit hodinu a půl v kuse... Líbilo se mi tam hodně myšlenek ... třeba hned úvod a snaha o definici pravdy - to mi bylo užitečné, někdy mám tendence vnímat „pravdu“ tak nějak fact-checkingově, ve smyslu výrokové logiky, tohle mi připomnělo, že s tím termínem je možné (a možná nutné) pracovat i více ... hmm, filozoficky?

Zamyslel jsem se, co bych asi vybral já a vzpomněl si na tento projev Petra Pitharta:
https://www.youtube.com/watch?v=DtAXM8Bi2lE

Kdepak, Simono, tenhle uschlej pařez už nevykvete ;-)

Já pochopil „žádná doporučení“ tak, že bude dána kategorie a zájemce si k ní sám najde odpovídající titul, že nebude ke kategoriím žádný seznam knih do nich patřících.

Jinak musím říct, Simono, že jste mě svými body pobavila a místy i nalákala k vyhledávání vhodných knih (že bych si jako přečetl nějakou populárně vědeckou knihu o deskriptivní geometrii? Hmmm. :-). Skoro je mi líto, že jsem takový suchar - kdybych byl hravější typ, pokusil bych se vymyslet a doplnit zbylou devítku :-)

Souhlasím s Eicherikem, že spousta lidí náležejících do skupiny „mlčící většina“ byla slušných. Obětavých, nesobeckých, inspirujících, milujících i láskyhodných. Tím ale nejsem v rozporu s tím příkřejším hodnocením, které mlčící většině včera vystavili Lector a Siena. Teda minimálně nechci být. Protože myslím, že se to nevylučuje. Protože skupina „mlčící většina“ je tak velká a různorodá, že v podstatě jakákoli charakteristika se na nějakou její část bude hodit.

Ale co chci říct. Pokud to bych měl definovat ve dvou větách, napsal bych: Slušní mezi mlčícími v minulém režimu nebyly slušní PROTO, že mlčeli. Byli slušní NAVZDORY tomu, že mlčeli.

Nebo ještě jinak: Mlčení v režimu, jakým byl ten Husákův, není morálně chvályhodné. Je – z mého pohledu – pochopitelné, omluvitelné. Určitě není správné mlčící většinu vláčet bahnem a vystavovat posměchu nebo pohrdání. Nebylo snadné v tom socialismu fungovat a pokud někdo vytvořil ze svého okolí příjemné a láskyplné místo, kde se dalo dobře žít (v této souvislosti nemůžu nevzpomenout na své skvělé rodiče), tak to nebylo málo.
Ale můj velký obdiv mají ti, kteří svůj hlas proti tomu režimu zvedly (což nemusí nutně být jen chartisté a nemusí to být nutně jen lidé dnes mediálně známí), protože to tehdy opravdu byla odvaha.

Ještě sem nasdílím, co píše (mnohem ostřeji, než bych to formuloval já!) Zygmunt Bauman v knize Modernita a holocaust: „Nelidský svět, který vytvořila vražedná tyranie odlidštil své oběti i ty, kdo pasívně přihlíželi pronásledování, protože je přinutil užívat logiku sebezáchovy jako omluvu morální necitelnosti a nečinnosti. Nikoho nelze obvinit jen proto, že takový tlak nevydržel. Nikomu však nelze omluvit, jestliže se za takovou slabost sám neodsuzuje. Pouze když se člověk stydí za svou slabost, může nakonec rozbít duševní vězení, které přežilo své stavitele a strážce.“

https://www.youtube.com/watch?v=bEAXUh_SHvc

Právě čtu knihu Terezie a Lisieux (formálně jsem ji vlastně dočetl už včera, ale pořád se mi nechce se s ní rozloučit, pořád si ji otvírám a namátkou prohlížím :-), která mapuje milníky života svaté Terezie od Dítěte Ježíše a svaté Tváře. Terezka se od ostatních odlišuje v mnoha věcech, pro „širokou čtenářskou obec“ bude asi její nejsrozumitelnější výjimečnost spočívat v tom, že své činy nemotivuje vlastním prospěchem a potěšením, ale své konání vždy směřuje k radosti a užitku jiných.

A když už tak myslím na Terezku ... tak by mohl pokračovat čtenář, v jehož knize se vyskytuje postava, kterou má při čtení intenzivní chuť obejmout :-)

Nojo, když mi to takhle postavíte před oči, tak se to opravdu jeví jako víc než jen-tak-trochu-inspirované...

Já se na Hradišťan dlouho díval podezíravě, přece jenom jsem byl v mládí rocker a punker, takže partička s cimbálem se mi jevila jako poněkud podezřelý soubor :-) Ale pak jsem je viděl živě (Mezi ploty, někdy cca 2000–2005) a přišel jim na chuť. Snad i proto, že už dřív pro mě Skácela objevila paní Iva a její Bílé inferno. Ty jsem viděl na jiném festivalu, malinkém, na Ostravsku, ještě v minulém století. To si dobře pamatuju, byl jsem tam kvůli jiným kapelám a na Ivu jsem se tvářil jako „no, když už seš tady, tak se teda ukaž.“ A ona se ukázala, i s Vladimír Václavkem. A mně spadla brada...

https://www.youtube.com/watch?v=A0jmmWRv35w

Jak jste, Simono, myslela to vykrádání Skácela? Já si zkusmo googloval, ale vyjely mi samé tabloidí weby a články o tom, jak se nějaká celebrita někde skácela k zemi :-/

Ale aby toto vlákno zůstalo tím, čím mělo být, vložím i odkaz na paní, se kterou jsem dnes snídal.
Etta James : https://www.youtube.com/watch?v=1zYWVHIS1i4

To byl fofr! Ano, je to správně, gratuluji.

(ano, půl tisíciletí, jak jsem už přemýšlel nad paní Terezou, tak jsem to popletl. Půl století staré knížky čtu naopak docela běžně).

Tak tedy: Máte slovo!

No, já musím přiznat, že mně ta půl století stará čeština docela vzdorovala. Asi bych se do toho po pár stránkách vpravil, ale... no, pan Viktorín mi snad promine, když si jeho spis zařadím do pomyslné záložky „Chystám se číst až v krajní nouzi“.

Teď nové zadání:
Hledáme spisovatelku, která má známého otce-literáta. A se svým známým mužem - který se křestním jménem jmenuje stejně (stejně jako její otec, ne stejně jako ona :-) - vede podnik, který názvem odkazuje na nejslavnější dílo právě svého táty.
Sama je beletristka, ale také scénáristka a novinářka - seznam periodik, pro které pracovala je dlouhý, ale já si ji pamatuji hlavně z Respektu, to už ale bude možná tak deset let zpátky.
A dnešní den pro ni není tak úplně obyčejný, dnes máme důvod jí gratulovat!

Uvedený fragment je z knihy O práviech, o súdiech i o deskách země české knihy devatery, kterou napsal Viktorin Kornel ze Všehrd. Ještě tam dodává, že „ užitočnejšie miernost a častokrát i trpélivost“.
Jistě mi všichni uvěříte, když tady napíšu že jsem tu knihu četl, že ano? ;-) V originále. Jako všichni chlapi od nás ze šroubárny. :-)

Vláken je mnoho, luštitelů málo (navíc otázka opravdu byla rafinovaně zavádějící, to se zase musím pochválit :-) - takže jsem si říkal, že si tvrdý konkurenční boj vyžaduje nasazení marketingových metod toho nejhrubšího zrna. Ještě jsem měl v záloze něco jako: „Kdo odpoví do třiceti minut od přečtení zadání, obdrží od nás zdarma jako pozornost židovskou anekdotu aplikovanou na současnou společenskou situaci“ :-)

Tak tady je (i když ... já, když vykládám vtipy, tak je to spíš „výhra“ než výhra :-):
„Roubíček, natočej mi jedno pivo!”
„Tady ho maj, Kohn, a tady maj účtenku EET.”
„Co to má bejt, EET, Roubíček?”
„To neznaj, Kohn? To je teď novej zákon.”
„Roubíček, a co je nám dvěma do Novýho zákona?!“

mno ...já Vás varoval :-)

Ale abych se nevzdaloval příliš od podstaty tohoto vlákna: Potvrzuji správnou odpověď, gratuluji a předávám slovo. A přeji hezkou neděli, výherkyni, ostatním hadačům i všem kolemjdoucím. :-)