Padfoot diskuze

:D :D No, tak já jsem ráda, že se kniha vybírá podle toho jestli u ní pookřeju nebo nepookřeju... Co to slovo vlastně přesně znamená? :)
Shakespeare za mě dobrej, můžeme dát i obě, to je rychlý čtení.

Tak máte pravdu, naše knihovna už taky nejede. Jen je zavřená až ode dneška, ještě ve čtvrtek jsem tam byla přesvědčená, že pojedou dál... No nic. Fyzicky toho doma moc nemám. Možná tak ty Nadějné vyhlídky, Janu Eyrovou, 1984 a nějakýho Shakespeara. Ale nemám problém si cokoliv pořídit jako eknihu, nebo sehnat i bez knihovny :)

Zdravím! Na cestě jsem četla před lety, přelouskala jsem to a nijak zvlášť mě to nenadchlo. Pořád jsem přemýšlela, že si to přečtu s vámi ještě jednou, jestli se to náhodou za ty roky nezlepšilo... Ale nakonec jsem došla k závěru, že to asi za ten čas nestojí. Taky se všema těma kalamitama letošního roku potřebuju spíš něco na obveselení. Teď čtu Hrdýho Budžese a někde na téhle vlně se asi budu teď chvíli držet :).
Ale jsem i pro výběr další knihy. Knihovny myslím ještě zavřené nejsou, minimálně naše pořád šlape. Klidně se s vámi do něčeho nového pustím. I když je pravda, že s těmi posledními knihami neslavím zrovna úspěchy... V Babičce jsem došla do třetiny, Medvídek Pú je asi v půlce a Starý zákon u potopy... Ale snaha tu je, to ne že ne :)

Taky bych se tady bavila raději o knihách...
Navrhuji tedy Nadějné vyhlídky.

Púa ale asi můžu číst prckovi tak jako tak. Je ještě malej, takže poslouchá spíš manžel... A balonkovou máme hodně rádi. Věta "Myslím, že včely už něco větří." u nás už celkem zlidověla.

Já jsem svolná celkem k čemukoliv, většina věcí se dá sehnat jako ekniha, takže nemám překážek.
Bibli otvírám celkem pravidelně, takže ani tam nevidím problém. Dokonce jsem se chystala ji začít od Genesis číst, protože mi došlo, že i když znám do nějaké míry všechny části, nikdy jsem ji nečetla celou popořadě... A pokud chcete něco k situaci, můžeme skočit rovnou do Zjevení, ať ta deprese za něco stojí :)
Púa tu mám taky rozečtenýho a pokud dojde na Dickense, tak se mi tu z police vysmívaj Nadějné vyhlídky.
Upřímně mi nevadí číst víc knih najednou, moc mi teď nejde vydržet sedět na jednom místě. Jsem doma už druhý týden a mám ponorku už i sama na sebe :D.

Naopak si myslím, že je velmi pravděpodobné, že takovýto rodiče mají rozumnou a praktickou dceru. Ne ale proto, že ji k tomu vychovali nebo vedli. Ale prostě proto, že ji k tomu svojí neschopností nutí. Rodiče na ní přehazují zodpovědnost za mladší sourozence a domácnost, a čím víc ona toho zvládá, tím víc toho na ni přehazují a tím víc jsou sami pohodlní... To není nic neobvyklého ani dnes, že nejstarší dítě zastupuje neschopné rodiče v roli toho zodpovědného.

Já nevím, možná mě jen mrzelo, že si nepřipisuje dostatečné zásluhy, za to co všechno zvládla. Starat se o sourozence, přispívat na obživu. Popasovat se s hanbou, pohřbít vlastní dítě. Potom si znovu našla práci, znovu v ní byla dobrá, dokázala se uživit. Sama došla do bodu, kdy věděla, že žádného muže nechce a navíc ho ani nepotřebuje. Protože se zvládne o sebe postarat sama, nemusí být na nikom závislá. Takže mi pak nejde vůbec na rozum, že do takové míry nezávislá žena, sama sebe neustále odsuzuje a pak se nechá úplně bez boje odsoudit i manželem. Možná tedy vlastně nakonec tvrdím, že byla hrdá málo... ? Nevím, pořád se mi to nedaří nějak uchopit :)

Mně se to četlo hrozně pomalu a musela jsem dost nutit. Ale je to asi spíš tím, že mám obecně nějakou čtecí krizi, nejde mi se začíst do ničeho. (Což je mimochodem v době domácího vězení fakt paráda.) Přemýšlím každopádně, že si přečtu ještě Daleko od hlučícího davu nebo možná i něco jiného. Jak říkal newory, je to poctivý autor.

Zdravím všechny!
Poslední stránky jsem dočetla dnes ráno a upřímně moc nevím, co si myslet... Pokusím se shrnout svoje dilemata a třeba mi pomůžete.
Přijde mi zvláštní, že holka z vesnice, která chodí večer vyzvedávat nalité rodiče z hospody a stará se o pluk mladších sourozenců, neví, jak může skončit nadbíhání pána hezké služebné. Nebo minimálně několikrát je tu popisováno, jak málo byla připravena na svět "mužských svodů" a jak jí o tom nikdo neřekl, matka ji nevarovala. Ale na druhou stranu je při zásnubách s Angelem potom velmi uvolněná, nemá problém ukazovat svoji lásku, líbat se a objímat, až to Angela zaráží. Ale "na vesnici je to tak běžné". Tak si nejsem moc jistá, čemu věřit...
A pak je tu rozpor mezi Tessinou hrdostí, o které se tu pořád mluví a tím sebeobětováním se. Vznešenost a hrdost jako dědictví vznešeného rodu d'Urbervillů. Hrdost, která jí brání nutit Aleka aby si ji vzal nebo poprosit o pomoc Clarovi s penězi. (Obojí chápu a obdivuju, že tyhle věci zvládla sama). Ale, když nad ní Angel ohrne nos, dá mu za pravdu. Nijak si sama za sebou nestojí. To, co zažila a s čím se poprala, z ní dělá hrozně silnou ženu, ale stejně potom nechá Angela, aby ji odsoudil a ještě mu dá za pravdu a trestá se sama. A celý ten postoj "já budu klidně tvým otrokem, jestli chceš"... kde je ta hrdost starých rodů teď? Celkově se mi nedaří pochopit některá její rozhodnutí a hrozně těžko se mi to s tím četlo...

Jo a ještě k tomu sňatku se švagrovou... To, že ho Tess navrhla, nutně neznamená, že k němu došlo. Angel jen slíbil, že se o sestru postará, což se dalo možná i jinak...

Já nevím, z romantismu bych četla klidně všechno. Brala bych Hardyho na odlehčení.

Já jsem někde v polovině a upřímně už si ani nemyslím, že to dočtu. První povídka se mi líbila moc - hrdinský epos, nad kterým se dá i zamyslet. Ale s každou další povídkou je pro mě těžší se donutit k pokračování. Nejsem fanda sledování, kdo koho s kým podvádí a pak jsou momenty, který mě vysloveně štvou - jako mlynářova žena, která si v posteli spletla manžela se studentem "protože přece byla tma". Laciný hospodský humor, který mě spíš než ke smíchu nutí protáčet oči.
Jen by mě zajímalo, jaký byl záměr autora... jestli to je snaha o autentičnost, ukázat jaké historky si vykládají nižší vrstvy?
Jinak jsem pro výběr nové knihy všemi deseti.

Za mě asi Chaucer.

k alekis... Je pravda, že Lopachin skoro v každém společném výstupu Raněvské nadbíhá a lichotí. Pokaždé jsem se u toho zarazila, protože jsem se pořád nemohla rozhodnout, jestli je to jen falešné podlézání nebo jestli to myslí vážně. Pokud to myslel vážně, byla by pro mně celkem snesitelnější teorie, že nechal Varju zklamanou, protože miloval jinou (notabene potenciální tchyni, se kterou by se tak dál musel vídat a nenaplněnou lásku si připomínat), než že dal před ní přednost penězům. V takových chvílích většinou záleží na režisérovi, jak se rozhodne postavu divákům vykreslit. A je vlastně hezké, kolik prostoru je tu pořád k interpretacím...

Trochu se zastanu dcer Raněvských. Nemyslím si, že by byly pasivní a poddajné, působily na mě spíš lehce rezignovaně. Obě nějakým způsobem vnímají to, co se děje - jak maminka rozhazuje peníze, které nemá, jak je strýček nepoužitelný, a že Lopachin pravděpodobně nepomůže... Ale obě zároveň vědí, že o jejich názory nikdo nemá zájem a nikdo by jim nevěnoval pozornost. Protože jsou pořád generace žen, které mají slušně sedět, být hezké a zticha, a pak se třeba dobře vdát. S Varjou jsem asi soucítila nejvíc. To, jak jí neustále někdo dohazuje Lopachina, který o ní nijaký zájem nejeví. V jednom rozboru díla jsem se dokonce dočetla, že "Lopachin obětuje jmění i svůj vztah s Varjou". Lehce mě to pobavilo, protože já jsem si žádného vztahu s Varjou nevšimla...
Jinak humoru jsem tam našla pomálu, jestli vůbec nějaký. Spíš mi to celé přišlo smutné. Obecně mi přijde smutné, kolik z lidských životu bylo, a do jisté míry stále je, vázáno na majetek.
Pokud jde o Čechova, pravděpodobně se podívám ještě na Tři sestry (a není to málo, Antone Pavloviči?) a pak se uvidí.

Taky dočteno.

Čítam, čítam. Snad zítra nebo pozítří dočtu.

Z Rumunska jsem si přivezla tu nejvoňavější višňovku na světě... tentokrát u knihy nebudu pít čaj :)
Má smysl dávat termín, nebo už jsme se smířili s tím, že prostě nějak dočteme, podle situace (a počasí)?

Mirka2778: Taky jsem koukala na počty stran a trochu tápala :D
Ale i tak jsem trochu předběhla dobu a dnes přinesla domů z antikvariátu obě knihy Kroniky Pickwikova klubu a Nadějné vyhlídky, v regále jsem si nechala ještě Malou Dorritku na příště. Ono na to všechno jednou dojde. Doufám :) Máte na mě dobrý vliv.

Taky bych to viděla na Dickense. Kronika Pickwikova klubu.

Zdravím všechny, včera jsem se vrátila z pochodu v horách a koukám, že tady se už vyhlašuje pátrání. :) Pokud je tedy volba stále na mně, vybírám REALISMUS. Tam by nám mohlo vylézt něco pro deštivé večery v křesle...
A ještě jednou se omlouvám za nečinnost, rozhodně to není tím, že by mě vlákno přestalo bavit.

Na Waverleyho obranu... ona to vážně jen mladická nerozvážnost byla. On vážně k tomu povstání přišel jak slepý k houslím a než mu došlo, co se děje, vězel v tom po pás. Já se na ten happyend nezlobím. Přestože jsem si většinu času říkala, že je chudák tak naivní, že se bude jednou divit... a divil.
Taky berme v potaz, že mluvíme o době, kdy rodinné vazby a konexe znamenaly víc, než co jiného - včetně charakterových vlastností. A co se dezerce týče, možná jen připomenu podraz s falšováním pošty a schováváním dopisů...
Dalo by se taky dlouze polemizovat o tom, který král že byl ten "nepravý". Případně za jak dlouho se uzurpátor stává právoplatným panovníkem?

Baron je hodně náročný, to je pravda. Později štve i horaly, hodně si z něj kvůli tomu dělají srandu. To, že je často mimo mísu a nikdo mu nerozumí, je podle mě jakýsi Scottův osobní vtípek.
Já jsem na e-knihy dost zvyklá, čtečka je můj dobrý kamarád. Četla jsem e-knihu dostupnou tady na databázi a překlad je super. Ale naprosto chápu, že na to někdo není zvědavý. A upřímně je na prd číst e-knihu bez čtečky, do svítícího displeje bych delší dobu taky koukat nevydržela.
No nic, počkám si až dočtete. Zatím přemýšlím, že si snad přečtu Cizinku, abych s jakobity zůstala o něco déle. Ale bojím se, že to bude po Siru Scottovi trochu nepoměr.