Padfoot
diskuze
Určitě hraje velkou roli i fakt, že v době, kdy Gulliverovy cesty vznikaly, nebyl oceán zrovna nejprobádanější. O to bylo potom jednodušší přimět čtenáře věřit, že kdesi za velkou vodou je úplně jiný svět, kde lidé chodí hlavou dolů a nebo jsou úplně mrňaví. Kouzelné ostrovy, na kterých fungují úplně jiné zákony. Odysseus by mohl vyprávět :). Když se tahle oblast probádala a mýty zbořily, přesunula se podobná dobrodružství do vesmíru, který je pořád velkou neznámou. V tom asi vidím tu velkou podobnost se Stopařem... Princip je pořád stejný: doma na zadku prostě nikoho žádné velké dobrodružství nepotká.
A i když mě moře pořád baví a navíc si myslím, že díky tomu máme i co srovnávat, asi bych taky příště sáhla po jiné než dobrodružné knize.
Já mám taky pořád z čeho vybírat, všichni přidáváte krásné návrhy. Já tentokrát žádný návrh nemám.
Mně to nakonec asi taky nedá a v novém roce začnu číst Zeměplochu znovu, popořadě a tentokrát už konečně všechny díly. Juch!
Teď jsem četla Otce prasátek a lepší vánoční čtení mě nemohlo napadnout. Pořád dokola se vracím k tomu, jaká je škoda, že další díly už nebudou... A zároveň, jaký je štěstí, že toho Terry stihl napsat tolik.
Krásné svátky všem! Omlouvám se za své dlouhé mlčení, poslední měsíc nemám moc čas posadit se k počítači, natož ke knize... Ale jsem tu a na novoroční čtení se těším. (Dočítat knihy včas bude asi mým předsevzetím. :))
Svoje "Vánoční čtení" mám už splněno - letos to znamenalo Otce prasátek a (jako každý rok) jeden díl Harryho Pottera. Jsem věrná představě, že se má člověk na Vánoce vracet do dětských let :)
Užijte si oslavy a na Nový rok na shledanou.
Přiznám se, že taky nemám dočteno. Zbývá mi asi 150 stran... K ději se prokousávám pracně, ale musím říct, že mě baví i ty části popisné a technické. Obzvlášť ty přírodopisné - popisy velryb, jejich druhů, rozdíly mezi nimi... Samotnou mě překvapuje, jak moc si tyhle části užívám. A jak píše Naias, celkově na mě dýchá velká úcta a láska k vodním tvorům. Což není úplně to, co jsem od knihy o lovcích čekala a jsem příjemně překvapená.
Z filmu jsem zvládla asi dvě minuty... potom se objevil "Mrakoplaš" a moje jediná myšlenka byla: "Tak tohle teda v žádným případě není Mrakoplaš." s tím jsem to vypnula a nemám v úmyslu to někdy pustit znovu :)
Lehké fantastično je pokračování Barvy kouzel - stejné postavy, děj navazuje... Tak nevím jestli to pro tebe bude výhra :) Doporučuju Stráže! Stráže!, nebo Morta (to byla i moje první Zeměplocha). Pokud Mrakoplaše, tak Zajímavé časy... sama jsem ji četla nedávno a na to, jak knížky s Mrakoplašem nemusím (a pár jsem i nedočetla), tak jsem byla nadšená.
Ale určitě nezavrhovat :) Podle mě je celá série hrozně nevyvážená. Některé díly jsou prokousávačka, a některé utíkají tak rychle, až to zamrzí.
hannah2000: Jsem velkej fanda Zeměplochy, ale i mě dělala Barva kouzel trochu problém a obecně knížky s Mrakoplašem jsou pro mě ty méně oblíbené (kromě Zajímavých časů, ale na tom nesejde...). Ale knížky z Ankh-Morporku o Hlídce naprosto miluju. Opravdu bych doporučovala prostě sáhnout po jiné knize, třeba s jinými postavami - Nohy z jílu nebo Čarodějky na cestách, Mort a Těžké melodično je můj asi největší oblíbenec...
Zeměplocha je specifická tím, že je to jakoby několik sérií, které se prolínají. Každá se odehrává v jiné části Zeměplochy, jsou tam jiné postavy, které mají jiné vlastnosti a podle toho je jiná i povaha a atmosféra příběhu. Knihy o Hlídce jsou spíš do detektivky, Mrakoplašova dobrodružství jsou víc pohádková, knihy se Smrťem jsou zase úplně jiné...
Nechci tu do vás zbytečně hustit, ale mrzelo by mě, kdyby někoho Barva kouzel odradila od zbytku...
Je víc dějových linií, ale i tam je ta dějová návaznost dost volná...
Hezký průvodce je tady: http://www.discworld.cz/zemeplocha/o_zemeplose/
Jinak pro mě je Barva kouzel jedna z těch slabších, takže se případně nenech odradit a zkus třeba jinou skupinu postav :)
(Páni, jak já ti závidím, že to budeš číst poprvé! :D)
Pardon, byla jsem mimo internety a teď dočítám diskuzi jak blázen. Jsem ráda, že alespoň některé kousky uvízly, ale mrzí mě, že kniha zklamala některá vaše očekávání...
Jen poslední poznámka pro Marylaa: taky myslím, že se z ručníku stal fenomén až díky fanouškům. Po Adamsově smrti chtěli někteří fandové vzdát hold jeho dílu a vyhlásili ručníkový den, který se drží dodnes. Díky tomu to je asi i známější mezi širší veřejností a "mudly", přestože v knize je tomu věnováno mnohem méně prostoru, než by se tak mohlo zdát...
Těším se každopádně na další čtení, současné návrhy za mě zatím stačí. :)
Taky jsem si až teď při druhém čten všimla, že Adams svým způsobem předpověděl budoucnost (nebo minimálně v mých očích). Popis prezidenta jako naprosto nekompetentní postavičky, která jen svými excesy odvádí pozornost od pravé vlády, zvládl dokonale. A to prosím už v sedmdesátých letech.
(Pro všechny případy bych jen ráda podotkla, že je tohle čistě moje osobní poznámka a do politických debat se pouštět nehodlám.)
A druhou věcí, která mě trkla až teď, je popis "stvoření světa". Baví mě ten paradox, že ačkoli je Adams hlasitý ateista, v podstatě se tu setkáváme se Stvořitelem, který dokonce za fjordy dostal cenu...
Nechci se Stopaře zastávat za každou cenu, ale argument "Znám jiné a lepší knihy" jde použít naprosto u jakékoliv knihy.
Podle mě jde o celkem klasickou dávku anglického humoru, který stejně jako třeba u Monty Pythonů nebo Mighty Boosh prostě milujete nebo nenávidíte. V Británii se z téhle knihy stal celkem rychle folklor, vlastně ještě před vydáním (původně byly příběhy o Fordovi psané pro rozhlas).
A další věcí je asi spousta drobností a detailů, které se prostě vepsaly do veřejného povědomí (i lidí, kteří knihu ani nečetli) - číslo 42, ručník apod.
Určitě byla záměrem kniha, která sebe (ani nic a nikoho jiného) nebere moc vážně. Takže vlastně ano :) V mých očích je to plus. Ale vlastně asi dovedu pochopit (i když s notnou dávkou sebezapření), že to tak nemusí vidět všichni.
P.S. Takovému smutnému zjištění je potřeba se zasmát :D
Nechtěla jsem úplně s dojmy začínat, protože to pro mě bylo druhé čtení. Tentokrát v originále a byla jsem nadšená asi úplně stejně jako poprvé. Víc by mě zajímalo, jak Stopař naplnil nebo zklamal očekávání prvočtenářů.
Dost mě vlastně překvapilo, kolik lidí považuje tuhle sérii za úplnou blbost a blábol... A kolik lidí (kvůli množství humoru) tvrdí, že se jedná spíš o parodii než o "opravdové" sci-fi... Takže by mě zajímalo: Obstojí podle vás Stopař srovnání s jinými, vážnějšími kusy žánru?
Já bych počkala. Mimo jiné taky proto, že sama jsem asi v polovině... :)
Všech pět (případně šest) knih asi číst nebudeme... První díl je základ a prý i nejlepší z celé série. Docela jsem zvědavá, co na to budete říkat a kolik z vás se třeba i rozhodne přečíst další díly.
Jinak v případě nouze, na ulozto.cz se dá první díl i souborné vydání stáhnout. Nejsem sice fandou stahování knížek z internetu, ale mám doma knihu v angličtině a českou verzi z uložto budu používat jako tahák...
Podle mě nemá smysl dávat hlas svému návrhu. Logicky přece jsem pro "svou vlastní" knihu, jinak bych ji nenavrhovala... S tímto na mysli dávám hlas Stopaři.
Říkejte mi Išmael. (Call me Ishmael.)
Geniálně jednoduchá otvíračka, co se zapsala do dějin :)
