Padfoot diskuze

Těžko říct... první polovina si dává dost na čas, to je pravda, ale tam jsem si zase užívala některé slovní obraty a vůbec jazyk, jakým Scott píše. Jakmile se člověk dostane do hor a seznámí se s horaly, je to o něco lepší a druhou polovinu knihy jsem přečetla za tři dny. Ale těžko podle mě měřit, opravdu mi hodně sedlo téma, lokalita i styl psaní...

Navzdory tomu, že jsem Waverleyho začala číst teprve minulý týden, mám dočteno. Mně tenhle anglickej chlapík neuvěřitelně sednul. Podle toho taky vypadá můj žebříček top ze zatím přečteného:

1. Waverley
2. Bílá velryba
3. Gulliverovy cesty

(Ve společném čtení jsem vynechala Epos.)

Taky jsem začala číst teprve před pár dny. Blížím se k polovině a pořád mě to dost baví. Scott má moc příjemný humor, kterým mi trochu připomíná Austenovou. Jestli to takhle půjde dál, do pátku mám dočteno. (Ale radši nic neslibovat - známe se...)

Hlasuju pro Waverley

Mirka2778: Myslím, že v první chvíli si Líza prostě myslela, že na obchodu hrozně vydělá. Hogo fogo bydlení, koupání, šaty... Navíc se učit sama chtěla kvůli vysněnému květinářství. Takhle ani za hodiny nemusela platit. Chlapi jí prostě dali nabídku, která se neodmítá. V tu chvíli těžko mohla domýšlet, jak nakonec všechno dopadne. Neměla bych jí tedy za zlé, že do té zlaté klece dobrovolně vlezla...

Já jsem knihu četla kdysi k maturitě a nemyslím, že mě to tehdy nějak bavilo nebo zanechalo hlubší otisk. Pro připomenutí jsem si chtěla aspoň stáhnout eknihu - úplně prasácky na Uložtu. Tam jsem ale našla rozhlasovou hru z roku 1968, kterou někdy pouštěli na rádiu Vltava. V roli Higginse Miloš Kopecký a v roli Lízy Jiřina Bohdalová... Vřele doporučuju! Má to necelé dvě hodiny, k uklízení úplná paráda.
Na tom, že Higgins je idiot, se asi shodneme. Co mi ale hlava nebere je jeho způsob přemýšlení a to jakým způsobem si neustále protiřečí. Hlásá slušné mravy a perfektní mluvu, přitom je výbušný a sprostý jak dlaždič. Když ale stejným způsobem mluví Líza, je pro něj pitomá káča, která zaslouží pár facek. Tvrdí, že z Lízy udělá vévodkyni, před kterou budou všichni padat v mdlobách, ale sám v ní nevidí nic jiného než blátošlapku. A nejvíc potom na konci, kdy přemlouvá Lízu, aby s ním zůstala, ale přitom pořád dokola opakuje, že o ni nestojí a ať si táhne třeba ke všem čertům. Celkově v něm vidím takového toho chlapíka, který je moc hrdý, než aby uznal, že někoho potřebuje nebo že o někoho stojí. Dělá ze sebe velkého tvrďáka, který ví všechno nejlíp, přitom je to prostě jen další mrzout bojící se odmítnutí.
Mimochodem v době, kdy Shaw hru uvedl poprvé, prý publikum velmi volalo po happyendu Lízy s Higginsem... Já osobně jsem Líze přála, aby se na něj z vysoka vykašlala.
Další věc, která mě teď napadá, je, že se většinou podrobuje kritice Higgins. Trochu se zapomíná na Pickeringa, který má možná uhlazenější způsoby, ale je to vlastně úplně stejný prevít. K Líze se nechová nijak špatně, ale pořád ji a její osud používá jako prostředek své osobní zábavy a předmět sázky.

Omlouvám se, před pár dny mi klekl počítač a stále je v opravně... Přítelův kradu jen na nutné věci a zapomněla jsem vás kontrolovat. (Díky newtory, za upozornění.) Pokusím se vás teď rychle dohonit :)
Pygmalion beru, četla jsem ho na gymplu, ale ráda si ho přečtu znovu.

Co se týče Mistra a Markétky... ano je to tak: pořád jsem nedočetla... jsem někde ve třech čtvrtinách. Upřímně nedokážu říct, čím to je. Kniha mě baví, je psaná svižně, ale málokdy se dokážu naladit na správnou vlnu, ve které to čtení ubíhá, jak má. A nechci se do toho nutit, Bulgakov si zaslouží víc.
Pořád jsem přesvědčená, že prvních pár kapitol mě bavilo asi nejvíc. Celá scéna v parku "Anička už rozlila olej." a první příběh Jošui mě hrozně strhnul a vážně jsem doufala, že se celý román budou kapitoly o Jošuovi a Wolandovi střídat. Mimojiné i proto, jak se poslední a první věta kapitol schodovaly... Takže nebudu lhát, že mě trochu zklamalo, jak málo tam nakonec Jošui bylo (i toho, jak se tahle stylistická perlička vytratila). Nemyslím si, že by církev měla mít s těmito posážemi problém. Sama jsem věřící a právě tyhle kapitoly se mi moc líbily. Jošua tu není žádným superhrdinou, ale prostě člověkem, který dokáže lidi nevysvětlitelným způsobem zaujmout a strhnout.
K Markétčinu manželovi - je tu o něm jen řečeno, že to byl velmi milý, spořádaný a samozřejmě bohatý člověk. V podstatě partie, jakou by si přála každá. I sama Markéta si tohle uvědomuje, ale prostě sní o své velké lásce a manželství je pro ni jen něco, s čím se smířila, když nemohla mít toho, koho chtěla. Když se Mistr vrátí do hry, dvakrát nad tím nepřemýšlí a letí... i přesto, že si uvědomuje, že si to její manžel nezaslouží. Přijde mi to celkem příjemně lidské.
To je zatím všechno, co bych vám pověděla, zbytek až dočtu. Tedy doufám velmi velmi brzy :)

novama: Tak to pozor. Jestli to přečteš za víkend, bude nám všem ostatním muset být dost trapně :D

Ještě mám jeden dotaz... Bude se hlasovat o okruhu a jeden vyvolený vybere knihu, nebo vyvolený vybere okruh a ostatní hlasují o knize?

Jsem další hříšník - cca na straně 180. Stejně jako Jass doufám, že víkend přinese nějaký posun...

Tak já nevím, člověk vás chvilku nesleduje a pak dočítá 54 příspěvků. :) Už jsem ale v obraze, knížku mám nachystanou.
Asi si neumím dost dobře představit, jak bude vypadat to hlasování podle okruhů. Nicméně jsem si zkusmo napsala knihy, které bych chtěla číst... a hádejte co! Trefila jsem se do desítky. Takže než to někam založím nebo zapomenu (nebo začnu moc přemýšlet), hodím je sem rovnou:

1. Antigona - Sofokles
2. Waverley - Scott
3. Otec Goriot - Balzac
4. Sto roků samoty - Marquez
5. Divoká kachna - Ibsen
6. Šťastný Jim - Amis
7. Marťanská kronika - Bradbury
8. Hlava XXII. - Heller
9. Jeden den Ivana Děnisoviče - Složenicyn
10. Nazí a mrtví - Mailer

Nechám to tu ležet a dost se těším na ostatní top teny, seznamů plných inspirace podle mě není nikdy dost.

Právě myslím, že se chápeme naprosto správně :) Taky nemám ráda "seznamy pro všechny", ale ať chci nebo ne, stejně se mi v hlavě takový pomyslný seznam tvoří. Problém je samozřejmě v tom, že mám pocit, že když ta která kniha dala něco úžasného mně, někdo další nad ní bude mít stejné myšlenky a odnese si ta stejná úžasná ponaučení. Což je samozřejmě hloupost a já si to velmi dobře uvědomuju. Ale nakonec se tomu stejně neubráním... V tom je právě ten paradox. Takže ne, jedna kniha, kterou by si měl přečíst každý asi objektivně neexistuje. Ale existuje jich spousta, o kterých si to ze svého brýlemi zastřeného úhlu pohledu myslím já :D i když to není směroplatný.

Orwell pro mě patří právě do té skupiny, kdy jsem věděla, že ho budu milovat. A že mi ho do ruky přifoukla maturita mi nikdy nevadilo, vlastně naopak. To byla přesně ta chvíle, kdy jsem na vteřinku věřila, že škola má smysl :) Farma zvířat je podle mě určitě jedna z nejdůležitějších knih, které by si "měl přečíst každý". A ano uvědomuju si, že právě proto, že ji lidé opakovaně hážou na takovýto "měl bys" seznam, si ji jiní lidé nechtějí přečíst. Paradoxy všedního života :)
1984 je zase Velkým Otcem (nebo Bratrem?) dystopie jako žánru. Jako správný dystopický fanda jsem to četla nejednou. Z nějakého důvodu mě ta nevolnost a všeobecné zoufalství z lidstva nakonec motivují být lepším. (Ježiš, to zní ale neuvěřitelně nafoukaně...) Prostě mě baví knihy, které mě přimějou se zamyslet, kam až dokáže lidstvo vinou strachu, zoufalství a hlouposti zahnat samo sebe. A nutí mě ze všech sil se snažit nebýt součástí toho hloupého a zoufalého davu... Uf.

Jass, pokud bylo 1984 "až příliš silné kafe" doporučuju si přečíst Mechanický pomeranč. Potom by se už Orwell měl číst jako kakajíčko :)

Tak tenhle seznam se mi hodně líbí... Napočítala jsem 19 už přečtených titulů a minimálně 20, na které se dlouhodobě chystám. Třeba takový Odpoutaný Prométheus je na mém TBR seznamu snad už od střední... Je dobré vědět, že je stále na co se těšit.

Gilgameše už mám doma a zatím jen okukuju. Ale našla jsem svoje poznámky z doby, kdy jsem ho četla, takže minimálně sedm let starý názor už mám :D
Pokud tedy už přihazujeme na seznam, tak bych tam ráda připsala Mistra a Markétku od Bulgakova. Jednak jsem knihu dostala k vánocům a druhak si myslím, že Rusáků není na seznamu klasické literatury nikdy dost :)

Když jsem Epos na škole četla taky mě dost překvapilo, že to není nic krkolomného, vlastně naopak celkem jednoduchý příběh. Přiznám se ale, že mě to tehdy moc neoslovilo, takže jsem dost zvědavá, jak to budu vnímat teď. Přecijen je to už sedm (no ty kráso!) let...

Jass: Souhlasím, mezi utopií a dystopií je velmi tenká hranice. Právě proto, že to často zavání totalitou ("Lepší svět nikdy neznamená lepší pro všechny.") Přesto existují sekty, které podobným způsobem i dnes fungují a dušují se, že to funguje. Já když pomyslím na "rozplozovatele", čuchám Příběh služebnice a vaječníky mi páchají sebevraždu. Čistě pro všechny případy. Možná ale jenom moc koukám na televizi :)

Hlasuju pro Nadějné vyhlídky.

"V ženských opatrovnách se vychovávají urozené dívky skoro jako hoši. Nepozoroval jsem, že by různost pohlaví působila rozdíl ve vzdělání, leda to, že ženský tělocvik není tak namáhavý a že se dívkám podává návod k vedení domácnosti a udílí se jim méně vzdělání. U nich totiž platí zásada, že v lepších kruzích má být žena vždy rozumnou a příjemnou družkou, protože nezůstane pořád mladá."
Jako ideální stát mi to moc nepřipadá... I když Platónovu ústavu asi připomínal celý ten systém kolektivní výchovy vedené státem. Ale upřímně se mi z tohohle odstavce lehce nadzvedl kýbl. Asi není náhodou, že tenhle způsob výchovy a vzdělávání zařadil autor právě do Liliputánie, země lidu ne právě nejuvědomělejšího. Platón si to pravděpodobně představoval trochu jinak :).

Sem s další knihou! Překvapivě mě právě Gulliver dost namotivoval na další společné čtení.

Mirka2778: Možná je to i tím, že spousta vydání je dělaná přímo pro děti. Zrovna nedávno jsem v jedné čítárně našla krásně ilustrované vydání mezi dětskými knihami. Byla to dost zjednodušená verze a Laputu vystřihli úplně... což mě dost mrzelo, protože na ilustrace propleskávačů jsem byla dost zvědavá.
A taky proto, že Laputa mě bavila ze všech cest asi nejvíc. Když už jsem u těch propleskávačů... taky jsem narazila na jednu srandovní paralelu s naším světem, o které ale Swift ve své době asi neměl ani ponětí... Možná vás to taky pobaví :)
https://www.youtube.com/watch?v=v6Wpc9s35ZY

Zeměpisné názvy byly problém... jakmile to neumím vyslovit, tak jsem v háji. Pro mě to byl všechno jeden velkej Brmbrmduc. Zvlášť u měst pod létajícím ostrovem jsem nevěděla jestli je to město nové nebo jestli se vrací...

Bradavky jsem si nevšimla. Kdyby byla 3D, to by byla jiná...

newtory: On nemočil v blízkosti paláce, on močil na palác :D sice díky tomu neshořel, ale smrděl na sto honů a bydlet se v něm nedalo... Ale chápu, jak jsi to myslel.

Upřímně... příběh z Liliputu pro mě byl utrpením a velkou prokousávačkou. Neseděl mi humor a nenašla jsem tam jedinou podnětnou myšlenku. Celá kniha mě začala bavit (a bavit už nepřestala) až mezi obry díky skvělé kritice lidského pokolení. Kde mimochodem taky padla zmínka o tom, že "lidský druh byl původně mnohem větší, ba že bývali za dávných věků dokonce obři, převyšující obyčejné zvrhlé lidské plémě dnešních dob." Chápu to tak, že se lidé zmenšili kvůli všem svým malichernostem a malodušnosti. Liliputé se zmenšili tím víc, čím víc jsou malicherní. Naopak obři zůstali u přímočarých zákonů a vlády pomocí laskavosti a zdravého rozumu. Vzrůst ras odráží velikost ducha.

Jak jste na tom, lidé dobří? Já dnes dočítám poslední stránky (držet termín se mi zatím pořád nedaří, ale lepším se).