Pavlína197 diskuze

1) Nemůžu se nepřidat - Mariko, vše nejlepší! :-)

2) Jsem převážně v Augsburgu, Německo, momentálně rok 1940.

https://www.databazeknih.cz/dnes-pridane-knihy

Jinak stačí na této a každé jiné straně databáze srolovat úplně dolů a tam to najdete.

Nebo pročíst tuto diskuzi. :-)

Já chodím na houby ráda. Nejsem velký odborník, domů nosím jen těch pár druhů, co stoprocentně znám. I tak je jich spousta. Mám je ráda sušené, na omáčku a do polévky, nebo obalené a smažené jako řízečky. Nebo v polévce ála dršťková. Zrovna dneska jsem vařila k obědu houbovou omáčku z pravých hříbků, které jsme nasbírali loni na podzim. :-) Na jednom místě, shodou okolností pod dubem :-D, jich rostlo asi osmdesát, ani jsme je všechny nepobrali. Je to, myslím, můj největší a nejrychlejší houbový úlovek.

Dnes se nikdo nezeptá, kde se právě nacházíte nebo kam se chystáte? :)

Já jsem zrovna ve Výtoni na Šumavě. ( Na kopci)

Teda já snad začnu věřit na ty lichožrouty! Kdekdo o nich mluví, ale mě se snad v životě nestalo, že by se mi ztratila ponožka do páru. Což znamená, že někde žijí a jinde ne. Pak je otázka, podle čeho si vybírají bydliště. :-D

alekis: pěkně řečeno. Spoustu věcí už neumíme vnímat a když o nich pak slyšíme, zdají se nám nadpřirozené.

Terror: pokud jsou nadpřirozenou bytostí myšleni skřítkové, upíři, víly, jezinky, vlkodlaci a podobná žoužel, tak to mám stejně jako PanPredseda - dokud jsem ponořená v knize, je to pro mě realita. :-) Pokud se mezi ně řadí i ufoni, duchové a pod., bylo by to asi na delší diskuzi. ;-)

Eicherik: chtěla jsem koukat a zapomněla na to. Zkusím to dohnat. :-)

Marika, Eicherik: mě L!m!ty taky připomínají porevoluční devadesátá léta. A včera jsem u nich usnula. :-) Jako večerníček teda dobrý. :-D

keri.H: díky za tipy, všechny znám a většinu z nich mám ráda. Na filmy pro pamětníky jsem úplně zapomněla, děkuju za připomenutí. :)

Jestli rádi koukáte na emočně náročné filmy, připravte si krabici kapesníků, láhev vína a pusťte si Němá tajemství. Budu to ještě chvíli trávit a možná to budu muset přebít nějakou komedií. Nemáte tip?

romusak: předpokládala jsem, že je to Brno, ale právě ty tramvaje... :-D

keri.H: není zač, snad to nebude zklamání. Kniha má vysoké hodnocení, ale mě začala bavit až někde po dvousté staně. Od autora jsem předtím četla 13! a líbilo se mi to o dost víc. Na ostatní se teprve chystám.

Mám ráda nástěnné kalendáře. :-) Zvlášť ty s přírodními motivy - květiny, zvířátka, krajina. Jsou to vlastně velkoformátové fotografie na pěkném křídovém papíru. A ty malé obrázky vzadu si vystříhávám a používám jako záložky.

Nacházím se v jakémsi českém městě, název jsem nepostřehla nebo v knize není. V jeho okolí jsou tři kopce, na jednom stojí hrad, na druhém kostel a na třetím hvězdárna. A po ulicích jezdí tramvaje. A právě jsem byla zpacifikována městskými policisty, protože si lidé okolo mě mysleli, že se chci podpálit, přitom jsem si jen chtěl zapálit cigáro; přesto jsem hleděl smrti do tváře. ( Až na ten konec dobrý)

V dětství a v mládí jsem občas podnikala adrenalinové blbosti, třeba lezení po skalách bez jištění, jízda na kole z kopce bez držení řídítek a ještě přes křižovatku, skákání ze stohu, řízení bez řidičáku, prolézali jsme podzemní potrubí... No, dnes bych si za to nafackovala. :-D Teď se adrenalinovým zážitkům spíš vyhýbám, život něco čas od času donese sám.

Taky mám s audioknihami problém - vadí mi takový ten divadelní přednes, hlasité nádechy, často mi nesedne zabarvení hlasu... Takže audioknihy poslouchám jen výjimečně. Což mě trochu mrzí, protože díky audiu člověk může ,,číst", i když má zrovna spoustu práce. :-)

Až na ten konec dobrý - recept na míchaná vajíčka

Král Šumavy - Fantom temného kraje se mi taky líbil, přidávám se k doporučení.

Eicherik: to každopádně, ale jsou spolu teprve deset let. Když spolu vydrží (?), tak se to časem srovná. :-D